Básně

Dítě.

Ó hrůza! hrůza! hrůza!
Shakespeare. Macbeth.
Zde Turci řádili; Chios, ta země rév,
jest pustou výspou teď, kam pohledneš, tam krev,
tam ruiny a popel leží;
Chios, jenž buky své zrcadlil v lesku vod,
své vršky, paláce a večer chorovod
svých mladistvých dcer na pobřeží.

Vše spustlo – nikoli; kde ze zdí stoupá dým,
na trámech spálených tam s okem modravým
hle, řecké dítě v zamyšlení!
Zde asyl, štít a krov a střecha jediná
jest jemu bílý hloh, jak ono květina,
již zapomněli při pálení.

Ach s bosou nohou zde na stupni skalnatém! –
čím, dítě, vysušil bych slzy v oku tvém,
modrém jak nebe ve své kráse,
by z něho radosti zas živý paprsk šleh,
by ustál nářek tvůj a ztišil se tvůj vzdech,
by pozvedlo si hlavu zase?

Co dáti tobě mám, by, dítě, pláč tvůj ztich‘,
by zase točil se v…