Básně

Svatby a hody.

Sál září nádherou, bez konce hostina,
myslíš, teď přestane, však znovu začíná!
Ó banket magický, co jídel schystali
zde v zlato hlazené, ve stříbro, v krystaly!
Při této tabuli jen moudrých sedí málo,
leč každé pohlaví i stáří se tu vzalo.

Tu vážný bojovník zadumán sedí v řadě,
tu mladík, první chmýř jenž přihladí si k bradě,
tu dítě žvatlavé, tu kmet, jenž blábolí,
vše hladu těší se a vesměs hlaholí,
a z plných talířů se nejmíň nasytili,
jenž zuby nemají a jenž je potratili.

Přílby a chocholy, prapory z hedbáví,
lvi v skoku s korunou i orli dvoj hlaví,
na poli zeleném hvězd řada stříbroskvělá,
lilie v azuru a na purpuru včela,
řetězy, hrabice, a kostky, meče, píky,
co jenom odznaků jest v knize heraldiky,
tu orli, nohové, pard s křídly na boku,
v zápolu vzájemném, po stropě ve skoku
ve spárech třímají tu arabesky spjaté
a zobce zkřivené ve misky noří zlaté;
tu věší prapory, jenž v světle nachem planou,
a s trámů zlacených až k skráním hosti kanou
a zářným třepením tknou hrdé jejich čelo,
jak přes rozkvetlý hloh by ptáče přeletělo.
Tak hraje, září vše, vše splývá v ohlase,
mníš paprslek a tón, že jsou tu v zápase!

Až k nebi zvedá hluk se hodů těch a vřava,
a z květin korunu má hostů každá hlava,
trůn mají pro pýchu, jenž ční až k obloze,
a žezlo ve rukou a řetěz na noze.
Ó mnohý jistě rád by prchnul, však se bojí,
a otrok největší jest pán, jenž hody strojí.

Ta opojivá moc, jež bohy z lidí tvoří,
i láska, med a žluč, láska, jež ohněm hoří,
kde v muže objetí a ženy políbení
se těla záchvěvy i snové duše pění,
i plachá smyslnost, jíž oko v noci jasné
div blesky nemetá a ráno matně hasne,
ty honby, potýčky, i chrtů smečka štvaná,
již honí zvučný roh v noc od svítání rána,
to zlato, samety, i z cedru kypré lůže,
kde spíše smyslnost než klid se vznítit může,
v němž krásku pozvedneš, která se málo zdráhá,
na kůži tigřice ti sama lehnouc nahá,
ty hrady nestoudně a směšně vystavěny,
k nimž pěstě lidu jsou ve kletbách pozdviženy,
ty parky rozsáhlé, jež obzor podepírá,
kde socha z mramoru tmou hustých listů zírá,
kde vedle olše dub a s břízou buk se chvějí,
kde v noci nad vodou čarovné tony znějí,
stud panen zdráhavých tak lehce ukrocený,
i soudců svatý hněv tak drze podplacený,
i chátry poroba i lidu pokoření,
jimž vilní boháči své štěstí okoření;
boj; děla, z jícnů svých jenž koule vyhazují
a dlouhé chřtány své na měst zdi natahují,
ty pluky, armády, ten polyp tisícnohý,
měst vřava zmatená a jásot davů mnohý,
a vše, ať hlučný trh, ať v bitvě vojska četa,
jež prachu kotouče a dým k obloze metá,
i budget, největší ta ryba mezi všemi,
kolem níž chtivý lid se kupí s udicemi,
jež z…