Manželky prezidentů: Deset žen z Hradu

MARIE HÁCHOVÁ
(1873–1938)
Žena, která zemřela příliš brzy

Marie Háchová, nejtajemnější z postav této knihy, v ní zároveň figuruje jaksi „navíc“. Manželka Emila Háchy se nikdy nestala první dámou státu. Zemřela v únoru 1938, skoro deset měsíců předtím, než se Emil Hácha stal prezidentem druhé republiky. Její vliv na Háchovu osobnost však byl velký, její smrt prý proměnila jeho osobnost. Dcera Milada Rádiová to později vyjádřila pregnantně: „Kdyby maminka žila, otec by se prezidentem nikdy nestal.“

Alespoň stručně: narodila se 17. dubna 1873 jako Marie Klausová; její otec František Klaus byl strýcem Emila Háchy. Oba bratři Háchové, Emil i jeho bratr Theodor, si později vzali za ženy své sestřenice, první z matčiny a druhý z otcovy strany.

Emil se s Marií seznámil počátkem devadesátých let 19. století v Praze, kam se rodák z Trhových Svin (narodil se tam 12. července 1872) přestěhoval s matkou i bratrem po maturitě a vstupu na pražskou právnickou fakultu. Bydlel na Smíchově u svého strýce a poručníka Klause a do jeho dcery se po pár měsících zamiloval. Od vidění se sice znali už jako děti, ale nyní to bylo pro mladého Háchu jiné. Marie byla přitažlivá zvláštní zádumčivou krásou, tichá a tajemná. Háchu také přitahovaly dobré způsoby a Marie je znala, byla vzdělaná a vážně se zabývala hudbou – hrála na klavír, zpívala a pomýšlela na uměleckou kariéru, ze které ji však vyřadila krční choroba. Hácha byl citlivý, a tak si hned všiml i Mariina hlasu, který ho okouzloval.

Až do té doby byl Hácha vázán na svou matku, které po předčasné manželově smrti zbyla starost o výchovu synů. Byla dobrá hospodyně, znamenitá kuchařka a starostlivá matka, a oba synové, hlavně Emil, se k ní proto upínali. Dožila se sedmdesáti sedmi let (zemřela v roce 1914) a Hácha na ni nikdy nepřestal vzpomínat. „Zlatá maminka!“ říkal. Žili stále v jedné domácnosti, matka ho neopustila ani po jeho sňatku a zůstávala hostem v mladé rodině. Najít za takových okolností srovnatelnou partnerku nebylo snadné. Že Marie pocházela napůl z rodiny, bylo však zárukou; Hácha nebyl improvizátorem a nejen nabízel, ale i požadoval do života jistoty.

Marii se líbil. Nevynikal sice zvláštní fyzickou přitažlivosti a nebyl tělesně příliš zdatný, měl však jiné, spolehlivější kvality. Ve škole se projevovala jeho skvělá paměť, bystrá chápavost, rozvážnost, píle a vytrvalost. Byl vždy premiantem a volný čas trávil hlavně četbou, ať už právnické nebo beletristické literatury. Zajímal se o výtvarné umění a rád o něm Marii vyprávěl, později ji seznámil s řadou pražských malířů, grafiků a sochařů a zaplavil byt jejich díly. Společenskými zábavami se příliš nerozptyloval, a to se Marii také líbilo, i to měli společné. Marie měla ráda klid domova: tam byla její doména, její pýchou byl bezchybný chod domácnosti. Když se doma všechno lesklo čistotou a bylo na svém místě – a když ji třeba ještě muž pochválil –, ocitla se na vrcholu blaha. Její život neznal transcendenci, byl ve službě každodennosti.

Jejich…