Veliká láska

Josef Kainar

59 

Elektronická kniha: Josef Kainar – Veliká láska (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: kainar25 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Josef Kainar: Veliká láska

Anotace

O autorovi

Josef Kainar

[29.6.1917-16.11.1971] Josef Kainar byl český básník, dramatik a překladatel, člen umělecké ‚Skupiny 42‘. Působil také jako hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář.Kainar se narodil roku 1917 v Přerově. V roce 1934 se postřelil. V letech 1938-39 studoval češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově v Praze. Po uzavření vysokých škol vystřídal celou řadu zaměstnání. Pracoval jako dramaturg v Divadle satiry, jako novinář v...

Josef Kainar: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Veliká láska“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Teorie

Zkoušeli na mně
                                 divnou teorii.
Prý, s každou básní,
                                       kterou napíše,
ubývat musí básníka.

Prý, s každou básní
                                      něco zaniká,
zlomeček, stéblo,
                                 tisícina wattu,
hrst koňské síly,
                                krvinek, a tak.

Je básník, prý,
                            bolný pták
                                                  ohnivák.
On musí shořet
                              jako brandy stará.
Pak přijde kritik,
                                 vyčistí si brýle,
očichá verše,
                         po něm zbylé,
a čichne, zamlaská:
                                      Hle, jemná, božská
                                                                           pára…
Takhle to mysleli:
                                   že za velikou báseň
o malých, něžných
                                     ručkách milenčiných
pozbudeš teplo,
                               kterés na ně vydých,
za báseň o zimě
                               tě musí ubýt
                                                       vločka.

A počkat!
V teorii
               něco neklape.
Píši-li báseň,
                         znění desáté,
o pěkném šátku, jakých vyrobily
naše textilky
                         už první
                                          milion,
ta hrdá radost
                            houpá ve mně zvon,
až zním
                a zpívám si,
a verš i se mnou
roste.

Je to tak prosté:

Píšeš o lidech,
pro ně
              a s nimi —
                                    stále přibývá tě.
Koktáš-li ovšem verše
                                            o sobě,
o té své záhadné
                                 a čiré osobě —
pro všechny věky
shoříš svatosvatě.