Veliká láska

Historie

Ty, historie,
                       s maskou dolů.
Už svítá, už je
                           po plese.
Celé té panské noblese
zabylo špatně —
                                 ztratila se.
Jen veteš po ní zbyla
v šatně.

Posvátná sponka do drdolu,
královny matky,
líný vzduch,
bonbonek lži.
                           Pak v koutě támhle
psí hřbitov lordských
                                          cylindrů,
a ovšem… žezlo.
                                Obnošené.

To čiročirou
                         náhodou —
abyste špatně nesmýšleli,
jak už to lidé
                         dovedou —
s jakousi matnou
                                  žalostí
v objetí s pendrekem
sní
sen svůj
královský.

Nás učívali kdysi
                                 historii tak:
to narodil se král,
                                  a jen si protřel zrak,
už vedl válku
                          s králem odnaproti.
Pak umřel. Vzešel král
                                           tak rychle na svět,
až jsem myslíval,
že královny se,
                             s odpuštěním,
                                                         kotí,
ten král hned vedl válku
se synem tamtoho,
a jen tak mimochodem
on spálil sedm měst.

A když syn syna krále
měl další vojnu vést,
pes jitrničku ukrad’
v kuchyni maličkou,
a ten král odnaproti
byl ubit
                paličkou.

Ty, historie,
                        s maskou dolů.
My dávno víme,
                               co jsi zač.
Ty nejsi povzdech vévodkyně,
jsi lidu žal
                    a lidu pláč,
ty nejsi puding
                             z letopočtů,
kdy kýchl císař,
                               smrkl car,
jsi černý chléb,
                             jenž černou bídu
po celém světě
                              spojoval,

ty nejsi bitva u Slouhova,
kde vojsko pána
                                 z Mordové
zrubalo vojska biskupova,
aby pak týden
                            mělo pré,
ty jsi ten lán,
                         co zůstal po nich,
zasetý tajně
                        po nocích.
Zničili jej
a zadupali
za řevu kleteb
horoucích.

Ty, historie,
                       s maskou dolů.
Už ti v ní nikdo
                              nevěří.
Kde jsou tví
                        zpupní
                                      žoldnéři?
Těm odzvonili.
                             A kde mocní páni?
Pes po nich neštěkne —
hluboko zakopáni.
A zbyl tu lid,
a zbyl ten lán.
A obojí tu
dýchá, kvete, žije.
A v tom je význam,
                                     jediný,
té naší
Historie.