Nevídáno, neslýcháno

Malíř jménem Podzimek

přišel do krásného háje.
— Příroda, hle, překrásná je!
Kdepak u nás,
kdepak v Praze.
Zachytím to na obraze!

A hned otevřel své vaky,
kde měl svoje sakumpaky,
otevřel ty svoje brašny.
Měl tam nepořádek strašný.
Tuhy, štětce křížem krážem.
Vyklopil to všechno na zem.

Tady leží paleta,
tady zase špachtle ta,
tady misky, tady tuha,
tady zase tuha druhá,
kterou hledal v neděli,
tadyhle jsou pastely,
svinibrodská zeleň zaschlá,
láhev od fermeže prasklá,
všechno tu má, všechno je tu
od gumy až po paletu —
co je mu to ale platno.

Zapomněl si doma plátno.

Vzdychne malíř Podzimek.
— Mám se vrátit s prázdnou domů?

Pomaluji tenhle háj
od kraje po okraj,
trávu, hlínu, listí stromů. —
A co řekl, udělal.
…