Hrozny hněvu

«kapitola dvanáctá»

Dálnice číslo 66 je hlavní drahou vystěhovalců. Šestašedesátka dlouhá betonová stužka v krajině, vlnící se jemně na mapě, od Mississippi až k Bakersfieldu v Kalifornii přes červenou zemi a přes šedou zemi vine se vzhůru, do hor, překračuje předěl vod, sestupuje do jasné a hrozné pouště, běží přes poušť opět do hor a vpadá do bohatých kalifornských údolí.

Šestašedesátka je stezkou Udí na útěku stezkou uprchlíků před prachem

106

a mizející zemí, před hromem traktorů a mizejícím majetkem, před pomalou expansí pouště na sever, před vířivými větry, které sem s vytím přilétají z Texasu, před záplavami, které nepřinášejí zemi žírnost, ale okrádají ji ještě i o tu trochu žírnosti, která v ní je. Před tím přede vším prchají lidé, sjíždějí se na šestašedesátku že silnic přítoků z vedlejších silnic a z polních cest, rozbrázděných kolejemi rolnických povozů. Šestašedesátka je matka cest cesta k útěku.

Clarksville a Ozark a Van Buren a Fort Smith na 64 a Arkansas je u konce. A všechny cesty do Oklahoma City 66 z Tulsy, 270 vzhůru z McAlesteru. A 81 z jihu od Wichita Falls a na Enidu dále na sever. Edmond, McLoud, Purcell. A 66 ven z Oklahoma City: El Reno a Clinton, po 66 dále na západ. Hydro, Elk City a Texola a Oklahoma je u konce. 66 dále Panhandlem v Texasu. Shamrock a Mc Lean, Conway a Amarillo, žluté město. Wildorado a Vega a Boise a Texas je také u konce. Tucumcari a Santa Rosa a hop! do novomexických hor směrem na Albuquerque, kam cesta sestupuje shora ze Santá Fé. Potom podél roklinatého Rio Grande do Las Lunas a zase na západ po 66 do Gallupu a už je tu hranice Nového Mexika!

A nyní velehory. Holbrook a Winslow a Flagstaff vysoko v arizonských horách. Potom velká náhorní rovina, vzpínající se do dálky, jako by se země vzdula obrovskou vlnou. Ashfork a Kingman a opět kamenité pohoří, kam se musí voda vozit zdola a prodávat. Potom ven z arizonských hor, zpuchřelých sluncem, dolů k toku Colorada, na jehož březích roste zelený rákos a Arizona je u konce. A hned za řekou je Kalifornie a jedno hezounké město jako počinek. Needles na Coloradu. Ale řeka je tu cizinkou. Z Needlesu zase vzhůru do kopce a přes zprahlý horský řetěz a potom přijde poušť. A 66 vede hroznou pouští, kde se horký vzduch tetelí dálkou a kde černé štíty trčí nesnesitelně na obzoru. A potom Barstow a ještě jedna poušť, až se konečně hory opět zvednou, ale to už jsou dobré hory, hodné hory, a 66 jimi proklouzne v serpentinách. A potom znenadání průsmyk a dole překrásné údolí zahrady a vinice a malé bílé domky a v dálce město. A díky Bohu! Máme to za sebou!

Prchající lidé se vyhrnuli na šestašedesátku, někdy jeden vůz, jindy celá karavana. Po celý den se valili pomalu dálnicí a na noc se vždy zastavili u vody. Ve dne vypouštěly starodávné děravé chladiče sloupce páry, uvolněné ojnice tloukly a rachotily. A mužové, kteří řídili nákladní automobily a přecpané osobní vozy, naslouchali úzkostlivě. Jak daleko je k nejbližšímu městu? Mezi městy to je vždy hrůza! Poroucháli se něco nu, jaká pomoc, poroucháli se něco, utáboříme se přímo na místě, Jim půjde pěšky do města, koupí součásti a vrátí se pěšky a na kolik dní vystačíme s potravou?

Poslouchejte motor! Poslouchejte kola! Naslouchejte oběma ušima, naslouchejte rukama na volantu, naslouchejte dlaní na páce k převodové skříni, naslouchejte nohama na podlaze řidičovy budky! Dávejte pozor všemi svými smysly poslouchejte, jak to tluče v té staré rachotě, neboť každá změna melodie, každá nepravidelnost v rytmu může znamenat co? Nejméně týden na tomto místě? Tohle chrastění, to jsou vačky. To nic není. Vačky ať chrastí, až Bůh brání to ještě nic není. Ale to hučení, jak vůz jede ani to vlastně neslyším, jen to tak vyciťuji. Možná že někde nepřitéká olej. Možná že se vytlouká ložisko. Kriste Pane jeli to ložisko, co budeme dělat? Peníze nám docházejí.

A vzal to ďas Proč jenom ten zatracený teploměr ukazuje dnes k sakru tak velké zahřívání? Tohle přece není žádné velké stoupání! Musím se na to podívat. Pro živého Boha větrákový řemen je nadranc! Hej, udělej mi řemen tady z toho provázku! Asi takhle. Spletu konce do sebe. A teď musíme jet pomalu jako s hnojem aspoň než se dostaneme do nějakého města. Ten provázek to dlouho nevydrží.

Pane Bože, jen abychom se dostali do Kalifornie, kde rostou ty pomeranče, dřív než se nám tahle stará rachotina rozpadne! Pane Bože Jen to a už do smrti si nic nepřeju.

A pneumatiky dvě vrstvy jsou už sjety. Je to jenom čtyřvrstvá pneumatika. Mohli bychom z ní dostat o sto mil víc, jen když nenajedem na kámen a nepíchnem ji. Co je lepší ujet ještě sto mil, nebo zničit duši? Co z toho dvojího? Sto mil. Dobře, o tom se musí trochu přemýšlet. Máme záplaty. Možná že se jenom natrhne. Což abychom ji podložili? Snad z ní dostanem ještě pět set mil. Dobře, pojedem tak dlouho, až praskne.

Musíme mít novou pneumatiku ale Kriste Pane tady chtějí za starou pneumatiku nekřesťanské peníze. Prohlédnou si člověka jako ostříži. Vědí dobře, že musíme jet dále. Vědí, že nemůžeme čekat. A hned letí cena do výše.

Když nechcete, nechte tak! Nejsem v obchodě pro zábavu. Nemohu je dávat zadarmo. Nemohu za to, co s vámi bude. Musím myslet na to, co bude se mnou.

Jak daleko je do nejbliž…