Popis
John Steinbeck: Na plechárně
Anotace
Nevázané příhody hrdinů novely Na plechárně, jedné z nejoblíbenějších a nejhumornějších Steinbeckových knih, dávají jen stěží tušit, že se rodila během válečných let v Evropě, odkud se její autor v návalech osamělosti a nostalgie ohlížel za svým kalifornským domovem. Steinbeckovi, vracejícímu se k prostředí a životní filosofii zachyceným již v úspěšné novele Pláň Tortilla, se v ní zdařilo nejen živě zobrazit mikrokosmos ulice kalifornského Monterey s jejími nezapomenutelnými obyvateli, ale dotknout se i temnějších stránek lidského života a připomenout vazby osudově poutající člověka ke světu přírody. I po bezmála šedesáti letech od svého vzniku tak osudy Macka a jeho „mládenců“, doktora, hokynáře Li Čonga, malíře Henriho i děvčat z podniku paní Dory zůstávají přesvědčivým a čtenářsky vděčným svědectvím o Steinbeckově schopnosti vcítit se do jejich světa a zachytit jej tak, „aby z nich život nevyprchal“.
John Steinbeck – životopis, dílo, citáty
KAPITOLA 31
V hustém slézu na parcele Na plechárně se usadil dobře živený sysel. Bylo to místečko pro něho jako stvořené. Sytě zelený, šťavnatý, křehoučký sléz tam přímo bujel, a jak zrál, svěšovaly se jeho knoflíčkovité plody tak nízko, až to dráždilo. Kyprá černá půda byla pro syslí noru rovněž jako stvořená, neboť zároveň obsahovala trochu jílu. Takže se nedrolila a tunely se v ní nebortily. Sysel to byl vypasený a kapsičky měl vždycky plné jídla. Ouška měl čistá a dobře posazená, oči černé jako staromódní špendlíkové hlavičky a právě tak velké. Hrabací pracičky měl silné, srst na hřbetě leskle hnědou, na prsíčkách pak světle hnědou a neuvěřitelně hebkou a hustou. Zuby měl zahnuté a žluté, ocas krátký. Prostě nádherný kus sysla v nejlepších letech.
Přišel sem z dálky a shledal místo dobrým, takže si začal kutat noru na nepatrné vyvýšenině, aby mohl vyhlížet mezi slézem a sledovat nákladní auta projíždějící ulicí Na plechárně. Viděl také nohy Macka a mládenců, jak se ubírají napříč parcelou ke Grandlehárně. Jakmile se trochu propracoval do černé země, shledal, že je vespod pro sysly ještě víc jak stvořená, neboť pod prstí byly velké kameny. Pod jedním z nich si vyhrabal velkou komoru na skladování potravin, takže se nemohla provalit, ať pršelo sebevíc. Bylo to místečko, kde se mohl usadit, vychovat neomezené množství rodin a mohl tam svůj příbytek rozšiřovat všemi směry.
Když poprvé vystrčil hlavu z nory, bylo krásné ráno.
Slézovým listím na něho prosvěcovalo zelené světlo, do nory mu svítily první paprsky vycházejícího slunce, a tak ji vyhřály, že se v ní spokojeně a pohodlně rozvaloval.
Když si vyhrabal velkou komoru a čtyři nouzové východy, další vodotěsnou komůrku, kam by se uchýlil v případě potopy, začal shromažďova…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.