Na plechárně

KAPITOLA 25

Celá Plechárna a možná celé Monterey cítily, že se cosi změnilo. Když někdo nevěří na náhodu a znamení, je to v pořádku. Nikdo na ně nevěří. Ale není radno si s nimi zahrávat a nikdo si s nimi taky nezahrává. Obyvatelé uličky Na plechárně nejsou o nic pověrčivější než jiní lidé, ale nikoho z nich nepřinutíte, aby prošel pod žebříkem nebo aby si doma otevřel deštník. Doktor byl vědec každým coulem a pověry pro něho neexistovaly, a přece když jednou pozdě v noci přišel domu a našel na prahu pěkně seřazené bílé květiny, byl z toho celý špatný. Většina lidí v uličce Na plechárně prostě na takové věci nevěří, ale přesto se podle nich řídí.

Mack v duchu ani na chvíli nepochyboval, že Grandlehárnu zalehl černý mrak. Provedl důkladný rozbor nepodařeného mejdanu a shledal, že neštěstí tehdy nalezlo do každičké skupiny obyvatel Plechárny, že smůla se tehdy rojila jako večer včely. A jakmile se věci začnou vyvíjet takhle, to nejlepší, co můžete udělat, je zalézt do postele a čekat, až to přejde. Nic jiného se s tím dělat nedá. Z čehož samozřejmě neplyne, že by Mack snad byl pověrčivý.

Do uličky Na plechárně teď začala pronikat jakási spokojenost a šířila se odtamtud dál. Doktor slavil úspěchy téměř nadpřirozené, pokud se dámských návštěv týče. A to ani nemusel vyvíjet nějakou zvláštní snahu. Fiflenka v Grandlehárně rostla jako popínavá fazole, a protože v sobě měla tisíce generací dobře vedených psíků, začala se vychovávat sama. Přestalo ji bavit čurat na podlahu a zvykla si chodit ven. Všem bylo zřejmé, že z Fiflenky jednou bude dobrý a roztomilý pes. A tanec svatého Víta po psince nedostala.

Blahodárný vliv se šířil ulicí Na plechárně jako nějaká vůně. Zasáhl i Hermanův stánek s vepřenkami, sahal až k hotelu San Carlos. Jimmy Brucia ten vliv pociťoval a Johnny, jeho zpívající barman, jakbysmet. Cítila ho i jiskrná Eva a bujaře se zúčastnila bitky se třemi novými přespolními poldíky. Pronikl i do okresní věznice v Salinas, kde Gay, jenž si zajišťoval pohodu tím, že schválně nechával šerifa vyhrávat v dámě, si najednou začal foukat a nedal šerifovi jedinou šanci. Přišel o své výsady, ale zato se cítil chlapácky.

I ke lvounům se ten vliv donesl a jejich štěkot nabyl melodie a kadence, jež by potěšily i srdce svatého Františka. Holčičky šprtající katechismus najednou začaly zdvíhat hlavinky a bezdůvodně se chichotaly. Možná že by bylo možno vynalézt radar tak citlivý, že by byl s to lokalizovat zdroj této šířící se radosti a štěstí. A nejspíš by vyšlo najevo, že tím zdrojem je Grandlehárna. V každém případě dobrou náladou jen překypovala. Mack a mládenci jí byli nabiti. Jones byl jednou přistižen, jak vstal ze židle, rychle zastepoval a znovu se usadil. Hazel se usmíval bez nejmenšího důvodu, prostě jen tak. Radost byla tak všeobecná a bylo jí tolik, že Mackovi dalo hodně práce, aby ji udržel v patřičných mezích a nespouštěl ze zřetele vytčený cíl. Eddie teď pravidelně pracoval v La Idě a postupně budoval slibným dojmem působící vinný sklep. Už nemíchal pivo s vínem. Pivo prý směsi dodává jenom vyčichlost.

Sam Malloy nasázel svlačce, aby mu kotel pěkně obrostl. Zřídil si malou stříšku z plachtoviny a večer pod ní se ženou sedával. Ona při tom háčkovala přehoz na postel.

I k Medvědovi ta radost pronikla. Obchody šly jako na drátkách. Noha Phyllis Maeové dobře srůstala, takže Phyllis byla skoro práceschopná. Eva Flaneganová se vrátila z East St. Louis a byla moc ráda, že je zpátky. Soužilo ji tam horko a vůbec to tam nebylo tak pěkné jako kdysi. Ovšem když si tenkrát v East St. Louis užila tolik legrace, byla o mnoho mladší.

Vědomí či silné podezření, že se pro doktora připravuje mejdan, nepřišly zčistajasna, nevykvetly najednou. Lidé o mejdanu věděli, ale nechávali tu představu v sobě růst jako kuklu v kokonu.

Mack zaujal k mejdanu realistický postoj. „Minule to byla křeč,“ pravil mládencům. „Z toho nikdy nemůže pojít dobrej mejdan. K takovýmu mejdanu může dojít jen samospádem“

„Prima, a kdy k tomu samospádu dojde,“ zeptal se Jones netrpělivě.

„To nevím,“ řekl Mack.

„Má to bejt jako překvápko?“ zeptal se Hazel.

„Mělo by bejt, to jsou ty nejlepší mejdany.“

Fiflenka mu přinesla tenisový míček, Mack ho vyhodil dveřmi do plevele a Fiflenka za ním vyrazila.

„Kdybysme věděli, kdy má doktor narozeniny, mohli bysme je tím mejdanem oslavit,“ řekl Hazel.

Mackovi klesla čelist. Hazel ho neustále překvapoval. „Hazele, ty kluku niterná, víš, že na tom něco je?“ zvolal. „Když to bude k narozeninám, dojde i na dárky. Což je to vono. Akorát musíme zjistit, kdy to je.“

„To by neměl bejt problém,“ domníval se Hughie. „Prostě se ho zeptáme.“

„Blbost,“ namítl Mack. „Hned by si všecko domyslel. Zkus se někoho zeptat, kdy má narozeniny, nota bene když užs pro něj u…