Pláň Tortilla

2

Kterak Pilón, nenasytnou ctižádostí sveden, Dannyho pohostinstvím zhrdl.

Zanechav je u vrátek druhého domku, vlezl advokát do fordky a odpálil si to z kopce dolů do Monterey.

Danny a Pilón zůstali stát před nenatřeným plotem z latěk a obdivné hleděli na nízký, flekanci starého vápna pokrytý dům s holými, slepými okny bez záclon. U vchodu však rostla velká růžová růže kastilská a na dvorku mezi plevelem kvetly pelargónie starého pána.

„Tenhle dům je lepší,“ pravil Pilón. „Je větší než ten druhej.“

Danny svíral v ruce nový paklíč. Po špičkách přešel přes chatrnou verandu a odemkl dveře. Světnice vypadala nachlup stejně, jako když tam starý pán ještě bydlel.

Kalendář na rok 1906 pomalovaný červenými růžemi, na zdi vlajka z hedvábí, podobizna chrabrého Boba Evanse zahleděného v dál mezi stěžněmi válečného křižníku, kytice rudých papírových růží připíchnutá na stěnu připínáčky, věnce zaprášených paprik a česneku, železná kamínka a značně amortizovaná houpací židle.

Pilón nahlédl do dveří. „Tři pokoje,“ hlesl jako bez dechu, „a taky postel a kamna. Štěstí nám tady jen pokvete, Danny.“

Danny obezřetně postupoval dovnitř do domu. Měl na starého pána nejednu hořkou vzpomínku. Pilón se bleskem ocitl před Dannym a šup do kuchyně. „Dřez s kohoutkem,“ vykřikl a otočil kohoutkem. „Voda neteče. Danny, musíš na vodárnu, ať nám pustěj vodu.“

Stáli v kuchyni a usmívali se na sebe. Pilón si povšiml, jak se na Dannyho obličeji usazuje stín vlastnických starostí. Již nikdy nebude jeho tvář prosta strázně. Již nikdy nebude Danny roztloukat okna, když je teď sám majitelem oken, jež by mohla být rozbita. Ano, Pilón měl pravdu – byl pozdvižen nad své přátele. Danny se napřímil v ramenou, aby mohl čelit spletitostem života. Než se však navždy rozloučil se svým někdejším prostým životem, splynul mu ze rtů bolestný sten.

„Pilóne,“ pravil smutně, „kdybys tak ten dům vlastnil ty a já u tebe jen bydlel, to bych si medil.“

Načež se Danny odebral do Monterey zařídit vodu a Pilón se procházel po plevelem zarostlém dvorku vzadu za domem. Byly tam ovocné stromy vyzáblé a zčernalé věkem, pokroucené a polámané nedostatkem péče. Mezi plevelem se povalovalo několik kurníků podobajících se stanům, hromady rezatých obručí, popela a promáčených matrací. Pilón pohlédl přes plot na dvorek paní Moralesové hemžící se drůbeží a po chvíli rozvažování udělal v plotě několikero děr pro slepice. „Ve vzrostlým pleveli si pipinky jistě rády nadělaj hnízdečka,“ pomyslel si pln laskavosti. Zauvažoval, zda by neměl vyrobit pastě na kohouty pro případ, že by sem vnikli za pipinkami a opovážili se je obtěžovat či zahánět je z hnízdeček. „Štěstí nám tady jen pokvete,“ pomyslel si znovu.

Danny se vrátil z Monterey nemálo rozhořčen. „Vodárna po nás chce zálohu,“ oznámil.

„Zálohu?“

„Tak jest, zálohu. Nejdřív chtěj vidět tři dolary, a pak nám teprv pustěj vodu.“

„Tři dolary,“ řekl Pilón stroze, „rovnaj se dvanácti litránkům vínka. Až je vypijem, zapůjčíme si kýbl vody od paní Moraleso…