Pláň Tortilla

6

Kterak tři hříšníci, učinivše pokání, klidu nabyli. Kterak si Dannyho druzi přátelství přísahali.

Když se slunko vyhouplo vysoko nad borovice, země se prohřála a noční rosa pomalu vysychala na listech pelargónií, vyšel Danny na verandu, aby trochu poseděl v teple na sluníčku a přebral si v hlavě jisté události. Vyzul se, položil si nohy na sluncem vyhřátá prkna a kroutil prsty u nohou. Právě se vrátil z ranní obchůzky, při níž si prohlédl čtvercové políčko černého popela a pokroucené trubky instalace, jež bývaly jeho druhým domem. Aby učinil konvenci zadost, dopřál si trochy hněvu namířeného proti svým nedbalým přátelům a krátce zatruchlil nad pomíjivostí všech pozemských statků, jež ovšem tolik zvyšuje hodnotu statků duchovních. Pomyslel na to, jak bylo vniveč obráceno jeho postavení člověka vlastnícího dům k pronajmutí. Když takto odvedl daň emocím, jež mu diktoval smysl pro povinnost a slušnost, oddal se Danny konečně svému opravdovému citu, pocitu úlevy z toho, že se zbavil alespoň jednoho břemene.

„Kdyby ten barák ještě stál, probouzel by ve mně chtíč po činži,“ pomyslel si. „Moji přátelé se ke mně chovali jak psí čumáci, neboť mi dlužili peníze. Teď můžem bejt zas svobodný a šťastný.“

Ale Danny věděl, že musí své přátele trošku přidržet na uzdě, nebo si o něm budou myslet, že nemá tu správnou razanci. Jak tak seděl na verandě odháněje mouchy občasným ruky mávnutím, v němž řečené mouchy spatřovaly spíše varování než skutečné nebezpečenství, sumíroval si Danny vše, co musí svým přátelům říct, dříve než je opět oblaží svou přízní. Ukáže jim, že není žádný hadr na holi. Přál si to však mít rychle za sebou a zase se stát tím Dannym, jehož má každý rád, Dannym, jehož všichni vyhledávají, když ukořistí trochu vína nebo kus masa. Jako majitel dvou domů byl Danny pokládán za boháče a přicházel tak o mnoho pamlsků.

Pilón, Pablo a Jesús María Corcorán dlouho vyspávali na jehličí v lese. Prožili právě noc plnou nesmírného vzrušení a byli znaveni. Nakonec jim však slunko zasvitlo do obličeje s polední horlivostí, mravenci si na nich udělali promenádu a opodál usedly dvě sojky a zostra jim nadávaly.

Jejich spánek byl však přerušen teprve skupinkou lidí, kteří se usadili kousek od nich za křovím a chystajíce se piknikovat, otevřeli veliký koš, z něhož putovalo k Pilónovi, Pablovi a Jesúsovi Maríovi tisícero znepokojivých vůní. Pilón, Pablo a Jesús María se probudili, posadili se a hned na ně dolehla tíha jejich provinění.

„Jak vlastně začalo hořet,“ zeptal se naříkavě Pablo, ale nikdo nevěděl.

„Možná abysme na nějakou chvíli zmizli někam jinam – do Watsonville nebo do Salinas, to jsou pěkný městečka.“

Pilón vytáhl z kapsy podprsenku a prsty přejel po hladkém, růžovém hedvábí. Načež ji přidržel proti slunci a zadíval se skrz ni.

„To bysme jenom všecko oddálili,“ prohlásil rozhodně. „Podle mě by bylo lepší jít za Dannym a přiznat se, jako se provinilý děcka přiznávaj tátovi. Nebude pak moct nic říct, aniž by ho to nemrzelo. Krom toho mám…