Úvod
Někteří lidé v dospělosti zapomínají, jak děsivým úkolem je naučit se číst. Je to možná nejnáročnější činnost, do jaké se člověk pouští, a přitom ji musí zvládnout jako dítě. Vyvine-li tutéž snahu – směstnat životní zkušenosti do pouhého shluku symbolů – dospělý, uspěje jen zřídka. Lidstvo existuje již tisíc tisíců let, ale toto podivuhodné kouzlo si osvojilo až během posledních deseti tisíc roků.
Nevím, nakolik běžná je moje zkušenost, ale sledoval jsem, jaká děsivá muka zažívaly moje děti, když se učily číst. Mohly však přinejmenším čerpat z mých zkušeností.
Pamatuji si, že na slova – psaná i tištěná – jsem pohlížel jako na ďábly; a na knihy, které mi působily bolest, jako na své nepřátele.
Některá literární díla se kolem mne neustále vznášela ve vzduchu. Bibli jsem vstřebával pokožkou. Z mých strýců vyzařoval Shakespeare. A Poutníkovu cestu z tohoto světa do světa budoucího od Johna Bunyana jsem sál s mateřským mlékem. Tato díla na mne působila prostřednictvím sluchu. Vnímal jsem je jako zvuky, rytmy, obrazy. Na knihy jsem pohlížel jako na démony, jako na železné kleště a šrouby, sloužící k ohavnému mučení oběti. Ale potom mi jednoho dne teta darovala knihu a úplně ignorovala můj odpor. Nenávistně jsem zíral na černá vytištěná písmenka, ale potom se přede mnou postupně otevíraly stránky a zvaly mne, abych vstoupil dovnitř. A zasáhlo mne kouzlo. Bible, Shakespeare i Poutníkova cesta patřily všem. Ale tato knížka byla jenom moje. Šlo o zkrácenou verzi knihy Le Morte d’Arthur od sira Thomase Maloryho, kterou vydal anglický tiskař William Caxton. Zamiloval jsem se do starých anglických slov, která se dnes již vůbec nepoužívají. Možná že za svou lásku k anglickému jazyku vděčím právě této knize. Šeptal jsem si všechna ta tajuplná okouzlující slůvka a nechával se jimi vtáhnout do dějiště starodávných příběhů.
Jsou to příběhy plné nejrůznějších lidských nectností, odvahy, smutku a zoufalství – ale především rytířské dvornosti jako snad jediné mužské ctnosti vyšlechtěné na Západě. Mám za to, že z této tajuplné knihy pramení můj smysl pro spravedlnost a pro dodržování zásad slušného chování i odpor vůči všem utlačovatelům a účast s utlačovanými. Nepobuřovala můj útlocit jako většina dětských knížek. Nepřipadalo mi divné, že Uther Pendragon toužil po manželce svého poddaného a zmocnil se jí lstí. Nevyděsilo mne zjištění, že mezi rytíři se kromě šlechetných mužů vyskytovali i zloduši. Ve svém domovském městě jsem poznal muže, kteří se halili do ctnostného hávu, ale o nichž jsem věděl, že jsou uvnitř prohnilí. Ke své kouzelné knize jsem se uchyloval i ve chvílích smutku nebo duševních zmatků. Děti jsou divoké, kruté, ale i hodné – a mně se dostalo ode všeho trochu. A tohle všechno se skrývalo v mé oblíbené knize. Když jsem byl na vážkách a nedokázal se rozhodnout, zda dát přednost lásce, nebo věrnosti, věděl jsem, že totéž prožíval i Lancelot. Chápal jsem temné stránky Mordredovy povahy, protože se skrývaly i ve mně. A měl…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.