Činy krále Artuše a jeho vznešených rytířů

Slavný příběh
o panu
Lancelotovi
z Jezera

(Vskutku přeslavný – J. S.)

Po dlouhém neklidném období se Artušovi podařilo s přičiněním Štěstěny a síly zničit všechny nepřátele uvnitř království nebo se s nimi smířit a prosadit svůj nárok na trůn. Aby toho dosáhl, obklopil se těmi nejlepšími rytíři a bojovníky z celého světa a přivedl je na svůj dvůr.

Protože král Artuš zajistil mír válkou, vyšlo nyní jasně najevo, jakým nesnázím čelí všichni bojovníci v době klidu. Nemohl své vojsko rozpustit, protože každou chvíli mohlo ve světě vypuknout další násilí. Na druhou stranu je ale obtížné, ne-li nemožné, udržovat bojový zápal a sílu v mužích, kteří neměří své síly na válečném poli. Nic totiž nerezaví tak rychle jako nepoužívaný meč, který patří lenošícímu vojákovi.

Artuš to velmi dobře věděl, a proto se zachoval stejně jako všichni velitelé v dějinách. Připravil turnaje, které měly napodobovat válku a udržovat jeho vojáky při síle a zdatnosti – rytířská klání, zápasy, hony a další nekonečné obdoby války. Rytíři Kulatého stolu se díky těmto smrtícím podívaným snažili zdokonalovat v zacházení se zbraní, nepolevovat v odvaze a nevystavovat nebezpečí jiné životy jenom kvůli tomu, aby si vydobyli slávu. Někteří z rytířů si v tomto klání nahrazujícím skutečné bitvy vydobyli ještě větší úctu, a jiní skončili nešťastným úderem kopí či meče v prachu kolbiště.

Avšak zatímco síla starších rytířů, zocelených nejrůznějšími bitvami, v době míru nepolevovala možná i díky vzpomínkám na skutečné válečné střety, jejich mladí druhové v těchto rytířských hrách příliš velké zalíbení nenacházeli.

Artuš si – podobně jako jiní velcí muži – překvapeně uvědomil, že bojovníky neničí válka, ale mír. To klid, a nikoliv nebezpečí plodí lidskou zbabělost. A chmurné myšlenky i zlé předtuchy nejsou dílem nedostatku, ale přebytku. Nakonec Artuš zjistil, že vytoužený mír, vykoupený tolikerým strádáním, v něm vyvolává mnohem sklíčenější pocity než dřívější obavy, že snad smíru nikdy nedosáhnou. Král Artuš v obavách sledoval, jak mladíci, kteří se měli zocelovat v boji, utápěli svou sílu ve stížnostech, sporech a nářcích. Odsuzovali starý řád, aniž jej nahradili novým.

Mezi rytíři Kulatého stolu, zocelenými v boji, nad všemi vynikal pan Lancelot. Díky své chrabrosti, smyslu pro čest a úctě, jíž se těšil, se z něj stal nejlepší rytíř na celém světě. Bez pomoci kouzel či zrady ho na válečném poli, při rytířském turnaji nebo v klání muže proti muži nikdo nedokázal porazit. Byl to tentýž Lancelot, který jako chlapec zaslechl Merlina, jak mu věští slávu, jíž nedosáhne žádný jiný rytíř. Lancelot se v chlapeckém a jinošském věku snažil toto proroctví ze všech sil naplnit a úplně všechno obětoval svému rytířskému životu. Nakonec mezi rytíři Kulatého stolu vyčníval stejně, jako oni zase převyšovali všechny ostatní rytíře. Vítězil ve všech soutěžích a sbíral odměny na všech turnajích. Starší rytíři se nakonec začali vyhýbat klání s ním a ti mladší si nacházeli všelijaké…