Pro děti – knížka naslouchajícím

IX.

Tanečnice seděla právě naproti mně celé dlouhé hodiny. Viděl jsem její kolena, jež špatně ukrýval lehký šat. Tanečnice s brýlemi! A přece jsem ji viděl, vzal jsem ji celou do svých očí, tu, jež se ráda vystavuje skoro nahá, tu tanečnici na lehkých nohách vystavěnou ve stylu renesančních sloupoví.

Chtěl jsem asi vypravovat pohádku. Sedím tu, připravuji se na svou každodenní práci, jež dovršuje již devátý den. Sedím tu a píši svým dětem, hledě na malou tanečnici. Co to bylo. Odešla …………………………………………………………………………………………………………………………… Kam se to propadám? Kam se podělo mých slíbených šestnáct dní? Chtěl jsem dostáti svým slovům, ale můj úkol se láme, mé unavené srdce ………………………………………………………………………………………………………………………………………………..………………………………………………………………………………... Pohádka! Zajisté, ona poslední pohádka. Chcete ji vyslechnouti, mé děti? Zde tedy je, prosycená mým dechem:

Byl v kterémsi údolí mezi dvěma vesničkami, jež tvořily klouby kopcovitého kraje, domeček o dvou malých pokojích. Byla tu i předsíňka, kuchyň a chlév, kde přebýval Kozlík.

Kozlík! Ocitl jsem se na samém svahu, u úpatí, slyšel jsem vyslovovati bledá ústa jméno tohoto samotáře, nevím, proč ujíždím, ale pohádka, pohádka ….………………………………………………… Zanechali ho o samotě, děti, i vám bude přebývati o samotě, jako mně ....……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Dnes nedokončím žádnou větu. Lékař mi neřekl nic podstatného, jenom se díval vševědoucíma očima, jenom se na mne díval jako chůva z dětství …………………………………………………………………………………………... Hra na Slovník a zlatá Slovíčka! Ta mnou vynalezená pro vaši potěchu a obveselení, slova lomcují, již přišla, již jsou zde!

Kočár.

Vrabec, jenž se naučil řeči slavíků a potoků, pocestný bez mošničky, drak, jenž letí bůhví proč …………………………………………………………………………………………………………………………………………… hra vážnější než ta bledá nemoc, která se milostivě uklání písaři nad rozžatým stolem,

Prst.

Bože, neplísni mne za mé hříchy! Vzpomínáš-li si na Filipa a na tu jinou Marii ……………………………….

Bajka:

Prst označil Kočár, který ujížděl …………………………….

Ničím jsem se neprohřešil, mé děti. Již se stmívá, tanečnice …………………… maminka, můj otec, který se právě narodil …………………………………………………………………………………………………………………………….… Kolotoč. Namočím si ruku do studená a roztočím jej, vyšvihnu se na koníka ze dřeva, poletím zpěněným krajem, který znám, Jiří, chop se hřívy, a Marie, sem, do mého náručí! Káča, stará káča, chce se ti zvracet, dětské trubky jako na soudný den, čertík, který vyskočí z neznámé skrýše, střelnice plná střeliva a střelného prachu, přiložím-li oheň, všechno vybuchne, řetízky mého kolotoče a kola se zpřetrhají, již nejsem klidný, již se nemohu chápat své chvíle, jak vás lituji, roztřesená písmena a……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………... proč mne nenecháte dokončit, neublížil bych nikomu, Jiří, bojíš se mne, proč pláčeš, co je ti k smíchu, Marie? Výsměch jsem si přece nezasloužil! Ach…