Válka světů

10

EPILOG

Nemohu než vyslovit politování – nyní, kdy se končí můj příběh – nad tím, jak málo jsem schopen přispět plodně k diskusi o nesčetných palčivých otázkách, které dosud zůstávají otevřeny. V jednom směru se bezpochyby stanu terčem kritiky. Mým speciálním, oborem je spekulativní filozofie. Má znalost srovnávací fyziologie se sice omezuje na jedno dvě díla, ale domnívám se, že Carverem navržené vysvětlení příčiny náhlé smrti Marťanů se jeví natolik pravděpodobné, že je možno je považovat za téměř prokázané. Vycházel jsem z tohoto předpokladu v celém svém vyprávění.

V každém případě nebyly v žádném z těl Marťanů, jež byla po válce podrobena vyšetření, nalezeny nijaké jiné baktérie než druhy známé z výskytu na Zemi. Rovněž skutečnost, že Marťané vůbec nepohřbívali své mrtvé, a dále bezuzdné jatky, jež rozpoutali, svědčí o naprosté neznalosti rozkladných procesů. Jakkoli pravděpodobný se tento závěr zdá být, nelze ho ovšem považovat za plně ověřený.

Známo není ani složení černého dýmu, jehož užili Marťané s tak smrtonosným účinkem; hádankou zůstává i generátor termopaprsku. Strašlivé katastrofy v laboratořích v Ealingu a v South Kensingtonu odradily vědce od jeho dalšího zkoumání. Spektrální analýza černého prachu neomylně poukázala na přítomnost neznámého prvku se skupinou tří jasných čar v zelené části spektra a je možné, že ve spojení s argonem tvoří tento prvek sloučeninu, jež má okamžitý smrtící účinek působením na některou složku krve. Ovšem takovéto neprokázané úvahy sotva zaujmou čtenáře, jemuž je příběh určen. Hnědavá pěna, která se objevila v Temži po zkáze Sheppertonu, nebyla v oné době podrobena analýze a nyní už není žádný její vzorek k dispozici.

Výsledky anatomického prozkoumání těl Marťanů – pokud ho nezmařili slídící hladoví psi – jsem už uvedl. Každému je ovšem znám nádherný a téměř úplný exemplář uchovaný v lihu v Přírodovědném muzeu, stejně tak jako nesčetné kresby, jež byly na jeho podkladě pořízeny; další podrobnosti týkající se stavby jejich těl a jejich fyziologie mají význam čistě vědecký.

Mnohem závažnější a obecně kladená otázka je možnost dalšího marťanského útoku. Nemyslím, že pozornost, která je této stránce problému věnována, je dostatečná. V současné době je planeta Mars v konjunkci se Sluncem, avšak s každým jejím návratem do opozice já osobně spojuji možnost opakování jejich dobrodružné agrese. V každém případě bychom měli být připraveni. Zdá se mi, že by nemělo být nesnadné lokalizovat postavení děla, z něhož jsou tyto střely odpalovány, a že by bylo třeba zajistit nepřetržité střežení této části planety, tak aby bylo možno případný další výsadek předvídat.

V takovém případě by válec mohl být zničen dynamitem anebo dělostřelecky ještě dříve, než vychladne natolik, aby z něho Marťané mohli vystoupit, anebo by také mohli být pobiti dělostřeleckou palbou, jakmile by se šroubový uzávěr otevřel. Zdá se mi, že Marťané přišli o velikou výhodu tím, že jejich prvý překvapivý výpad selhal. Lze jen doufat, že i oni tuto skutečnost uvidí ve stejném světle.

Lessing přišel s brilantní argumentací pro teorii, že Marťané už úspěšně přistáli na planetě Venuši. Je tomu sedm měsíců, kdy se Venuše a Mars nacházely v jedné přímce se Sluncem; to znamená, že z hlediska pozorovatele na Venuši byl tehdy Mars v opozici. Následné byla na neosvětlené straně vnitřní planety Venuše zjištěna neobvyklá zářící skvrna obloukovitého tvaru a takřka současně byl na fotografii Marsova kotoučku objeven nezřetelný zakřivený útvar shodné podoby. Stačí se jen podívat na kresbu obou jevů, aby byla ihned zřejmá jejich pozoruhodná vzájemná podobnost.

Ať je tomu tak či onak, ať už očekáváme další výsadek anebo nikoli, náš pohled na budoucnost člověka v každém případě dozná podstatné změny. Dostalo se nám poučení, že tuto planetu nelze pokládat za jakési bezpečné, pevně ohrazené útočiště člověka; nikdy se nám nepodaří s jistotou předvídat, co netušeného – dobrého anebo zlého – se na nás z kosmu může …