Lidé jako bozi

KAPITOLA DRUHÁ
ZAHÁLEČ V ŽIVÉM SVĚTĚ

Za několik málo dní se pan Barnstaple tělesně i duševně zotavil. Už neležel v lůžku na terase, plný soucitu sám se sebou a obdivu ke kráse tlumeně vnímaného světa; mohl se volně pohybovat a brzy konal dlouhé procházky po utopijské krajině, seznamoval se s lidmi a stále více poznával čarovnou zemi splněných lidských tužeb.

Neboť tohle na něho působilo nejsilnějším dojmem. Téměř všechny větší zlořády lidského života byly přemoženy; válka, epidemie a nemoc, hladomor a bída zmizely z lidské zkušenosti. Uskutečnily se sny umělců o dokonalejších, půvabných lidských tělech a o světě přetvořeném v harmonii a krásu; vítězně zavládl duch pořádku a organizace. Těmito skvělými úspěchy se lidský život změnil po všech stránkách.

Podnebí v tomto údolí odpočinku bylo mírné a slunečné jako na jihu Evropy, ale zmizelo tu téměř vše, co je typické pro italskou nebo španělskou krajinu. Žádné shrbené a věkem sešlé stařeny tu nenosily břemena, nikoho nepronásledovali svým drmolením žebráci, v příkopech při silnici se nemračili žádní otrhaní dělníci. Ubohá terasovitá políčka, žalostná úroda vypěstovaná holýma rukama, zkroucené olivovníky, polámané vinné révy, kousíčky země s obilím nebo ovocem a skrblické, svárlivé zavlažování v primitivních podmínkách ustoupily velkolepým udržovacím soustavám, rozsáhlému a důmyslnému obhospodařování svahů, ornice a slunečního světla. Mezi kamením nespásaly travičku hubené kozy ani ovce hlídané dětmi, ani tu uvázaný hovězí dobytek nepožíral jenom přidělený okruh pastvy. Při silnici nestály ubohé chatrče, boží muka s mučednickými krvavými sochami, ani se tam neplížili voříškové, ani se na strmějších místech rozježděných silnic, posetých kamením a hnojem, nepotila a nehekala pod přecpanými košíky otloukaná dobytčata. Naopak se zemí vinuly v mírných stoupáních široké, hladké, nezničitelné silnice, klenuly se přes rokle a přetínaly údolí širokými oblouky přejezdů, pronikaly jako chrámové lodi horskými úbočími, vypínaly své bašty, aby obhlédly nějakou zvláštní nádheru země. Byla tu odpočívadla a přístřeší, schodiště stoupající k půvabným besídkám a letohrádkům, kde si mohou přátelé popovídat a milenci najdou úkryt a potěšení. Byly tu háje a aleje stromů, jaké ještě nikdy nespatřil. Vždyť na Zemi se dosud najde sotva něco takového jako naprosto zdravý, zcela vzrostlý strom, téměř všechny naše stromy jsou provrtány a stravovány příživníky, prohnilé a zduřelé houbami, ještě sukovitější, zmrzačenější a zkroucenější chorobami než lidstvo.

Krajina do sebe vstřebala trpělivý plán pětadvaceti století. Na jednom místě našel pan Barnstaple velký rozestavený projekt; nahrazovali most novým, ne proto, že se už opotřeboval, ale protože někdo narýsoval smělejší, půvabnější plán.

Nějaký čas si nevšiml, že chybějí telefonické nebo telegrafické spoje; zmizely sloupy a dráty, kterými se vyznačuje moderní krajina. Příčiny tohoto rozdílu se dověděl až později. Zpočátku také nepohřešoval železnici, nádraží a záj…