Lidé jako bozi

KAPITOLA PÁTÁ
ŘÍZENÍ A DĚJINY UTOPIE

Nastala pauza. Pozemšťané se dívali jeden na druhého a jejich upřené pohledy jako by se soustřeďovaly k panu Cecilu Burleighovi. Státník předstíral, že si není vědom, co všichni očekávají. „Ruperte,“ řekl. „Nechtěl byste vy –?“

„Vyhrazuji si právo doplnit vaše slova poznámkami,“ řekl pan Catskill.

„Otče Amertone, vy jste zvyklý vykládat o jiných světech.“

„Ne ve vaší přítomnosti, pane Cecile. Ne.“

„Ale co jim mám říci?“

„Co si o tom myslíte,“ řekl pan Barnstaple,

„Přesně tak,“ řekl pan Catskill. „Povězte jim, co si o tom myslíte.“

Nikdo jiný zřejmě nepřicházel v úvahu. Pan Burleigh pomalu vstal a zamyšleně přešel do středu půlkruhu. Uchopil klopy kabátu a zůstal několik okamžiků stát se skloněným obličejem, jako by uvažoval, co má říci. „Pane Serpentine,“ začal nakonec, zvedl s upřímným výrazem hlavu a zahleděl se brýlemi na modrou oblohu nad vzdáleným jezerem. „Dámy a pánové –“

Chystá se učinit projev – jako by byl na zahradní slavnosti konzervativního sdružení Primrose League – nebo v Ženevě. Je to absurdní, a přece co jiného se dá dělat?

„Musím přiznat, vážený pane, že ačkoliv rozhodně nemluvím před veřejností poprvé, tentokrát jsem poněkud v rozpacích. Váš obdivuhodný výklad, vážený pane, prostý, přímý, jasný, hutný a dosahující občas v některých partiích nelíčené výmluvnosti, mi dává příklad, kterým bych se rád řídil – a před kterým ve vší skromnosti ztrácím odvahu. Žádáte, abych vám co nejprostěji a nejjasněji podal povšechná fakta, jak je chápeme my, o našem příbuzném světě, z kterého jsme tak málo připraveni přišli k vám. Pokud sahají mé skromné schopnosti chápat a vykládat takové skryté skutečnosti, nemyslím, že bych mohl opravit nebo třebas jen nějak doplnit váš skvělý výklad matematických aspektů otázky. To, co jste nám řekl, shrnuje nejnovější, nejdokonalejší myšlenky pozemské vědy a vlastně to daleko přesahuje naše běžné představy. V určitých bodech, jako například ve vzájemném vztahu času a gravitace, musím přiznat, že s vámi nejsem zajedno, ale spíše proto, že nejsem schopen porozumět vašemu tvrzení, než že bych s vámi opravdu nesouhlasil. Nemusí být mezi námi žádné neshody, pokud jde o širší zřetele otázky. Přijímáme bez výhrad vaši hlavní tezi; totiž domníváme se s vámi, že žijeme ve vesmíru souběžném s vaším, na vskutku bratrské planetě v poměru k vaší, na planete opravdu tak úžasně podobné vaší, když přihlédneme ke všem možným rozdílům, s jakými jsme se zde mohli setkat. Obdivujeme a vůbec neváháme přijmout váš názor, že náš systém je s největší pravděpodobností trochu méně vyspělý a vyzrálý v čase než váš, neboť mu snad chybí několik staletí nebo tisíciletí vašich zkušeností. Za tohoto předpokladu, vážený pane, je nevyhnutelné, aby se v našem postoji vůči vám projevovala určitá pokora. Jelikož jsme mladší než vy, nesluší se, abychom poučovali, nýbrž abychom se učili. Je na nás, abychom se ptali: Co jste vykonali? Čeho jste dosáhli? spíše než abychom před vámi s bezostyšno…