Neviditelný

Kapitola 26
HINTONDEANSKÁ VRAŽDA

Neviditelný se vyřítil z Kempová domu zřejmě rozvzteklený do slepé zuřivosti. Holčičku, která si hrála u Kempových vrat, cosi dravě popadlo a mrštilo s ní stranou, až si v kotníku zlomila nohu — a potom na několik hodin zmizel z dosahu lidského vnímání vůbec.

Nikdo neví, kam se pustil, ani co dělal.

Dovedeme si ale představit, jak se žene tím horkým červnovým dopolednem nahoru do kopce a dál do širého zvlněného kraje za Port Burdockem, jak zuří a zoufá nad svým nesnesitelným osudem a konečně, uhřátý a umdlený, hledá přístřeší v houštinách u Hintondeanu, aby znovu skloubil své zhacené úklady proti vlastnímu plemeni.

Jak se zdá, ta končina byla nejpravděpodobněji jeho útočištěm, neboť právě tam se kolem druhé hodiny odpoledne děsivě tragicky opět projevil.

Ptáme se, v jakém rozpoložení mysli asi po celou tu dobu byl a jaké asi osnoval plány.

Není pochyby, že byl hněvem nad Kempovou proradností takřka bez sebe, a ačkoli snad dovedeme pochopit důvody, které k onomu uskoku vedly, přesto snad pochopíme i zuřivost, jakou v něm muselo chystané zaskočení roznítit, ba možná, že s ním budeme i maličko sympatizovat. Kdoví, snad v něm ožilo i něco z jeho ohromujících zážitků na Oxford Street, neboť ve svém barbarském snu o hrůzovládě nad světem zřejmě spoléhal na Kempovu spolupráci.

Buď jako buď, kolem poledního zmizel z dosahu lidského vnímání a žádný živý svědek nemůže povědět, co uprchlík dělal až asi do půl třetí. Pro člověčenstvo to snad bylo štěstí, ale pro něho to byla nečinnost osudná.

Během té doby se pilně činilo stále početnější množství lidí, roztroušených po okolním kraji. Ráno byl ještě pouhou legendou, postrachem — kdežto odpoledne, hlavně zásluhou Kempova stroze stylizovaného provolání, se už jevil jako reálný protivník, kterého je třeba zranit, polapit nebo přemoct, a celý kraj se začal s nepředstavitelnou rychlostí organizovat.

Ještě ve dvě hodiny se mohl z rajónu vzdálit tím, že by byl nastoupil do některého vlaku, ale po druhé hodině už tu možnost ztratil, protože všechny osobní vlaky na tratích ve velkém obdélníku mezi Southamptonem, Winchesterem, Brightonem a Horshamem jezdily s dveřmi zamčenými a nákladní doprava byla skoro úplně zastavena.

A ve velkém dvacetimílovém okruhu kolem Port Burdocku začali vzápětí muži, ozbrojení puškami a klacky a rozdělení na tříčlenné pátrací hlídky se psy, patrolovat silnice a pročesávat krajinu.

Jízdní policisté projížděli polními cestami, zastavovali u každé chalupy a varovali obyvatele, aby stavení pozamykali a nevycházeli vůbec ven, leda se zbraní v ruce, a ve tři hodiny skončily všechny obecné školy vyučování a děti, vyděšené a shluklé do malých houfů, pospíchaly domů.

Kempovo provolání — podepsané ovšem Adyem — bylo ve čtyři nebo v pět hodin odpoledne vylepeno bezmála po celém okolí. Vysvětlovalo stručně, ale jasně všechny okolnosti boje s Neviditelným i jak je nutné znemožnit mu jakékoli jídlo i spánek, jak je nutné nepolevovat v ostražitosti a věnovat pozornost každé známce jeho pohybu.

A jednání úřadů bylo tak rychlé a rozhodné, víra v tu podivuhodnou bytost byla tak okamžitá a všeobecná, že ještě před setměním byla oblast několika set čtverečních mil v nejtužším stavu obležení. A rovněž ještě před setměním projel celou tou bdělou, zneklidněnou krajinou záchvěv děsu a od úst k ústům se nesla šeptem a rychle a jistě letěla na šíř i na dél celým krajem zvěst o zavraždění pana Wicksteeda.

Je-li správný náš předpoklad, že Neviditelnému byly útočištěm hintondeanské houštiny, pak musíme také předpokládat, že brzy odpoledne z nich zase vyrazil s odhodláním uskutečnit záměr, který vyžaduje použití zbraně. Nemůžeme sice vědět, jaký záměr to byl, ale patrnost, že měl v ruce železnou tyč již před setkáním s Wicksteedem, je — alespoň pro mne — drtivě průkazná.

O podrobnostech tohoto střetnutí nemůžeme samozřejmě nic vědět. Příhoda se udala na pokraji pískovny, sotva dvě stě kroků od vrátnice na panství lorda Burdocka. Všechny známky ukazují na zoufalý zápas — zdupaná země, četná zranění, která pan Wicksteed utržil, jeho zlomená vycházková hůl — ale proč vlastně k tomu útoku došlo, ne-li z pouhé vražedné mánie, není možno se domyslit. Domněnka, že jde o šílenství, je vskutku téměř nevyhnutelná.

Pan Wicksteed, hospodářský správce lorda Burdocka, byl asi pětačtyřicetiletý až šestačtyřicetiletý muž velmi skromného chování i zjevu a věru poslední člověk na světě, který by takového strašlivého odpůrce provok…