Láska a pan Lewisham

Herbert George Wells

65 

Elektronická kniha: Herbert George Wells – Láska a pan Lewisham (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: wells02 Kategorie:

Popis

Herbert George Wells: Láska a pan Lewisham

Anotace

Herbert George Wells – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Láska a pan Lewisham“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zúčtování

Po Dni lásky nadešel Den zúčtování. Pan Lewisham se ani nestačil divit – docela mu to vzalo dech – jak zúčtování pomalu a neúprosně ukázalo, co umí. Úchvatné city ze soboty mu pomohly překonat neděli, kdy udobřoval zanedbávané SCHÉMA ujišťováním, že Ona je jeho inspirací, že kvůli Ní bude pracovat tisíckrát usilovněji než pro sebe. Tohle rozhodně nebylo pravda a jemu samému přišlo divné, kam se ztratil zájem, s nímž teologicky zkoumal Butlerovu Analogii. Frobisherovi se neukázali v kostele ani dopoledne, ani večer. Uvažoval dost znepokojeně proč.

Pondělí se rozbřesklo chladné a jasné – den jak Herbert Spencer – a náš mládenec cestou do školy horlivě ujišťoval sám sebe, že se nemá čeho bát. Místní chlapci si to ráno mezi sebou cosi šuškali – zjevně o něm – a mladší Frobisher byl velmi žádaný. Pan Lewisham zaslechl útržek hovoru. „Máma vyváděla jako pominutá,“ sděloval Frobisher mladší.

Ve dvanáct došlo k rozmluvě s panem Bonoverem, při níž hlasy v prudké výměně názorů občas zvýšené dolehly zavřenými dveřmi pracovny až k staršímu pomocnému učiteli Dunkerleyovi. Poté pan Lewisham prošel třídou s pohledem upřeným přímo před sebe a tvářemi rozpálenými.

Dunkerley byl tudíž v duchu připraven na novinu, kterou se dozvěděl nazítří při opravování úloh. „Kdy?“ zeptal se Dunkerley.

„Na konci příštího semestru,“ řekl Lewisham.

„Kvůli tomu děvčeti od Frobisherových?“

„Ano.“

„Pěkná je, to se musí nechat. Ale ztrácíš tím vyhlídky u červnových přijímaček.“

„To mi na tom nejvíc vadí.“

„Ten ti sotva dovolí odjet na zkoušky.“

„Nedovolí,“ potvrdil Lewisham krátce a otevřel první sešit. Mluvení mu činilo potíže.

„To je křivák,“ poznamenal Dunkerley. „Ale co můžeš čekat od Durhamáka.“ Pan Bonover totiž absolvoval pouze Durhamskou kolej, a pan Dunkerley, jenž neabsolvoval žádnou, v tomhle citlivě rozlišoval. Nato se Dunkerley soucitně odmlčel a pilně šustil svou hromádkou sešitů. A teprve když z ní zbývalo už jen pár kousků, se znovu ozval – a vyjádřil složitou myšlenku.

„I stvořil Hospodin muže a ženu,“ řekl Dunkerley, zatímco škrtal odshora dolů po stránce. „A to je pak“ (škrt škrt) „hrozně těžké“ (škrt škrt) „pro pomocné učitele.“

Zaklapl sešit, až to mlasklo, a odhodil ho za sebe na podlahu. „Máš štěstí,“ řekl. „Vždycky jsem počítal s tím, že z téhle hnusné díry vypadnu první já. Máš štěstí. Tady si pořád na něco hraješ. Narazíš na rodiče a poručníky na každém rohu. Tohle se mi na venkově nejvíc zajídá: žije se tu tak zatraceně nepřirozeně. Nebudu se rozmýšlet a vypadnu odsud, jak jen to půjde. Na to vem jed!“

„A budeš prosazovat ty patenty?“

„Pokusím se. Ano. Budu prosazovat ty patenty. Láhev s patentovaným hranatým uzávěrem! Kristepane! Jen co se dostanu do Londýna…“

„Nejspíš to taky zkusím v Londýně,“ podotkl Lewisham. Nato zkušený Dunkerley, mládenec nad jiné dobrosrdečný, pustil z hlavy jisté vlastní soukromé ctižádostivé vidiny – snil o nevídaných patentech –a soustředil se v duchu na agentury. I jal se vypočítávat tyto nezbytné pomocníky nevyužitých pomocných učitelů – je tu Orellana, Gabbitas, agentura U lancasterské brány a další. Znal je všechny – důvěrně. Slýchal od nich „ještě nic“ už osm let. „Taky se může vyvrbit něco s tím Kensingtonem,“ poznamenal Dunkerley, „ale radši na to nespoléhej. Řeknu ti upřímně – velkou šanci nemáš.“

Co se mohlo vyvrbit v Kensingtonu, byla žádost o přijetí ke studiu, obor přírodní vědy, na vysoké škole v South Kensingtonu, kterou tam pan Lewisham v návalu optimismu poslal. Jelikož Anglie trpěla nedostatkem kvalifikovaných učitelů přírodních věd, nabízela přírodovědná a humanitní fakulta bezplatné vzdělání a ještě stipendium jedné guiney týdně vybraným mladým pedagogům, kteří se zavážou, že po absolutoriu půjdou učit přírodovědné obory. Dunkerley vytrvale odesílal přihlášku už několik let, pokaždé marně, a Lewisham usoudil, že nic nepokazí, když bude následovat jeho příkladu. Dunkerley se ovšem nemohl vykázat žádnými zelenošedými diplomy.

A tak pan Lewisham na druhý den strávil všechen čas, kdy se nemusel věnovat svým povinnostem ve škole, sestavováním konceptu dopisu, který se chystal rozeslat všem školním agenturám. V něm stručně, ale příznivě nastínil svůj dosavadní život a důkladněji se rozepsal o svém oboru a pedagogických metodách. Zakončil dlouhým působivým seznamem všech svých diplomů a vyznamenání, počínajíc cenou za příkladné chování v osmi letech. Opsat takový dokument vyžadovalo hodně času, jeho skromnost mu ale přitom byla oporou. Po pečlivém rozvažování nad ČASOVÝM ROZVRHEM vyhradil hodinu po obědě na „korespondenci“.

Zjistil, že má značné resty ve studiu matematiky i klasiků a „kontrolní úkol,“ který vypracoval a odeslal Sdružení dálkového studia v oněch trudných dnech po střetnutí s panem Bonoverem v aleji, mu jeho konzultant smetl ze stolu štempílkou „úroveň nedostatečná“. Tento posledně zmíněný zážitek byl pro něho tak nezvyklý a rozzuřil ho do té míry, že se nejdřív chtěl ohradit sarkastickým dopisem. A potom přišly velikonoční prázdniny a on musel jet domů a oznámit matce –samozřejmě s pominutím detailů – že opouští Whortley. „Vždyť ses tam už tak dobře uvedl!“ zvolala maminka.

Ale jedno ji potěšilo, chudinku zlatou. Všimla si, že přestal nosit brýle – zapomněl si je vzít s sebou – a to zahnalo nevyslovené obavy z vážného očního neduhu, který „před ní tají“.

Občas se ho zmocňovala prudká lítost, že udělal takovou hloupost s tou procházkou. Jednou k tomu došlo právě po prázdninách, když si pod vlivem nutnosti zrevidovat termíny SCHÉMATU poprvé jasně uvědomil dosah praktických důsledků svého prvního střetnutí s těmi tajemnými mocnými silami, které jaro rozpoutává. Jeho sny o úspěchu a o slávě měly pro něho konkrétní podobu, byly mu drahé, a když si představil, že musí odložit dlouho očekávanou přijímací zkoušku, která je vstupní bránou ke všem ostatním slavným činům, zasáhlo ho to jako prudká fyzická bolest v hrudi.

Vyskočil s perem v ruce, tak jak právě přepisoval SCHÉMA, a jal se přecházet po místnosti sem …