Ukradené tělo

Jimmy Gogles, Bůh

„Každý nemůže říci, že byl bohem,“ pravil opálený muž. „Mně se to však přihodilo. Mezi jiným.“ Dal jsem najevo, že si vážím jeho blahosklonnosti. „Potom již nezbude člověku mnoho ctižádosti, není-li pravda,“ pravil opálený muž.

„Byl jsem jedním z lidí, kteří byli zachráněni z Pionýra Oceánu. Panečku! Jak čas utíká. Už je tomu dvacet let. Pochybuji, že ještě něco víte o Pionýru Oceánu?“

Jméno bylo mi známo a já snažil jsem si vzpomenouti, kdy a kde jsem je četl. Pionýr Oceánu? „Bylo to něco o zlatém prachu,“ řekl jsem nazdařbůh, „ale přesně – –“

„Tak jest,“ pravil. „V ohavně malém průplavu, kde neměl ničeho na práci – uhýbal se pirátům. Bylo to před tím, než je důkladně zpražili. A byly tam sopky, nebo cosi podobného, a všechny skály byly rozervány. Jsou místa u Soony, kde musíte se pěkně držeti podle skal, abyste viděli, jak se zahýbají. Než byste byl rozdal hru karet, loď byla pod vodou v hloubce dvaceti nití s nákladem zlata v ceně padesáti tisíc liber jak se pravilo, ve všech možných formách.“

„Přežil to někdo?“

„Tři!“

„Vzpomínám si nyní na ten případ,“ řekl jsem. „Šlo o za chránění nákladu – –“

Avšak při slovu zachránění opálený muž vyrazil ze sebe spoustu řečí tak neslýchaně strašlivých, že sem se v úděsu zarazil. Proklínal čím dál, tím hůře, avšak probral se z toho zkrátka.

„Odpusťte,“ pravil, „ale – zachraňování!“ Naklonil se ke mně.

„Byl jsem při té mele,“ pravil.

„Pokoušel jsem se zbohatnouti a zatím stal jsem se bohem. Mám své slabé stránky – –“

„To se nestává denně, aby člověk byl bohem,“ řekl opálený muž, a chvíli pronášel takovéto jadrné pravdy, z nichž jsem se však ničeho nedověděl. Konečně se zase vrátil ke své příhodě.

„Byl jsem tam já,“ vyprávěl opálený muž, „námořník jménem Jacobs a Always, kormidelník Pionýra Oceánu. A tento dal podnět k našemu podniku. Pamatuji se na něj dosud, jak byl s námi v onom veselém člunu a vnukl nám tento nápad jedinou větou. Dávati popudy bylo jeho podivuhodně silnou stránkou.

„Bylo čtyřicet tisíc liber na oné lodi,“ řekl Always, „a já jediný mohu říci, kde se potopila.“

Nebylo třeba mnoho rozumu, abychom se domyslili ostatního. A on byl vůdcem od začátku až do konce. Opatřil Sanderse a jejich brigu; byli to bratři a briga jmenovala se Pýcha Banye. On koupil potápěcí oděv, opotřebovaný, s přístrojem na stlačený vzduch místo čerpadla. Byl by se i potápěl, kdyby nebyl každé potopení odstonal. A zachraňovací mužstvo lopotilo se podle mapy, kterou jim s největší vážností pověsil na nos, na Starr-Race, stodvacet mil od nás.

Mohu vám říci, že na oné brize byla veselá cháska; žerty, pití a skvělé naděje po celou dobu. Vše se zdálo tak pěkné, snadné a jednoduché. A vykládali jsme si, jak si vede ono druhé mužstvo, praví zachraňovatelé, kteří začali dva dny před námi, až nás z toho na straně píchalo. Jídali jsme všichni spolu v kabině Sandersů bylo to zvláštní mužstvo, samí důstojníci a žádní vojáci a tam stál také potápěčský oblek, čekaje až na něj dojde. Mladý Sande…