Školák Kája Mařík 1

Felix Háj

69 

Elektronická kniha: Felix Háj – Školák Kája Mařík 1 (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: haj02 Kategorie:

Popis

Felix Háj: Školák Kája Mařík 1

Anotace

Felix Háj – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

1

Jazyk

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Školák Kája Mařík 1“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

33. „Norčata“ a „krajka“

Po ránu druhého dne hádal se Vojta Brabencovic s kluky před školou a zrovna povídal Ferdovi Novákovic: „Ty mlč, ty nic nevíš, tys prvňák!“

„Ty taky!“ ušklíbl se Ferda.

„Já vím, ale druhý rok! Tak vím něco víc než ty! Buďto přinese zvětšovací sklíčka, anebo morčata.“

Kája honem pospíšil do houfu: Zvětšovací sklíčka, panečku, to by mohly být brejle. Povídala tuhle maminka: „To mi ta písmenka večer skáčou před očima. Snad abych si koupila brejle.“ On se hned ptal, co to je, a slyšel, že sklíčka na oči, která zvětšují. Tak, to by věděl. Ale Vojta řek’ „norčata“, panečku, copak to asi je? Zas jiná sklíčka? Nebo se na to hraje?

Francek Strnadovic se ptal: „Copak je to ,norčata‘?“

A Vojta se smál: „Kluci, smějte se mu! On neví, co jsou morčata! To jsou králíci, ty hloupej, ale jinší než naši. Jsou celí bílí, mají červené oči a učenliví. Pane, ty umějí ,kumsty‘! Vloni tu s nima byl a to byste koukali!“

„Copak se platí?“ zachytl Kája nejožehavější otázku.

„No, loni jsme platili po šestáku, ale teď je všechno dražší.“

Kluci se rozběhli přes můstek do chodby.

Z první třídy vycházel cizí pán. Usmál se na děti a řekl jim: „Přineste si odpoledne po šestáčku, dětičky, něco moc krásného vám předvedu.“

Děti se hrnuly do tříd. V první třídě už bylo slyšet pana řídícího, jak začíná „Ve jménu Otce…“ Kája si pomyslil, takhle že by stejně musil počkat za dveřmi a modlit se potom na stupínku. Několika poskoky doběhl cizího pána: „Pěkně vítám, to jsou k nám hosti, prosím vás, vzácný pane, prvňáci taky budou platit po šestáčku? Já bysem se třeba skrčil anebo bysem vám přinesl jahody.“

„To, chlapečku, nejde! Každý musí přinést šestáček. Má’cta!“ A šel.

Kája si hned pomyslil, ten že asi nechodí na jarmarky, nic se s ním smlouvat nedá. Ve třídách se už děti domodlily. Kája honem vlít’ do první, hned po pozdravu dělal kříž a už klečel na stupínku pomodlit se Otčenáš.

V 10 hodin jim řekl pan řídící, aby si odpoledne přinesli po dvacetihaléři, že něco hezkého uvidí — cvičená morčata a dva obrovské hady: krajtu tygrovitou a hroznýše královského. Děti vyběhly ze třídy a těšily se hlasitě. Jen Kája měl plnou hlavičku starostí. „Norčata“, hada „krajku“, hroznýše. Propánakrále, a on ten šesták nedostane, on to ví. Maminka řekne: „Zas budeš zbůhdarma vyhazovat peníze?“ Kája šel docela pomaličku chodbou.

„Jako na zavolanou, Kájo, honem mi doběhni k Štulcovům pro perník! Za korunu, řekni, a pospěš!“ řekla paní řídící.

Kája tu byl zpátky v mžiku.

„To jsi hodný! Tož si počkej na vdolečky! Jen je pomaži povidly a perníkem posypu.“

„A to já, prosím, zatím vyberu v kolně loučku,“ nabízel se ochotně.

„Tož běž! Nemáme tu zase ani kousku!“

A Kája si v duchu povídal, že radši bude vybírat loučku, než aby šel domů. Neudržel by se. Řek’ by o šesták, a ví to přece, že peníze u nich jsou tuze vzácné, a maminka darmo by se zlobila. Jaká pomoc! Tatínek taky říká: „Nesmíš a nemůžeš býti na každém posvícení.“ Vybere loučku a půjde domů. Přijde asi zrovna k obědu a hned zas poběží do školy — bez šestáčku ovšem. Plný koš loučky vybral, pěkně ji složil v kuchyni na sporák, pochutnal si na vdolečkách, poděkoval zdvořile a bral za kliku.

„A kampak bys teď šel, Kájo?“ zeptal se pan řídící. „Máš hned poledne, však mamince tam zbude talíř polévky a nějaký vdolek taky ještě, jen počkej! Půjdeš pak se mnou. Ten pán přijde hned po poledni, bude si dělat pódium, pomůžeme mu.“

Kája div radosti nezavýskl: „Prosím, pane řídící, co je to pódium? A já nemám, prosím, šesták.“

„Pódium, hm, no, to máš jako takovou polici. A šesták? Kdepak bys platil, když se mnou budeš pomáhat!“

Kája byl dokonale blažen. V duchu si ještě opakoval, slovo „pódium“. Moc se mu líbilo. A když je to jako police, bude teď říkat doma: „Maminko, mám vám podat hrnečky  z pódium?“ To bude maminka koukat!

„Zaplať Pán Bůh, pane řídící, to jsem rád, to jsem moc rád, že nemusím mít ten šesták.“

Jen dojedli, přišel ten pán, s ním ještě jeden. Kája běžel semhle, …