Verunka a kokosový dědek

Listopad

1.
Verunce se nechce vstávat

Listopad je divný měsíc. Ještě není úplná zima, ale počasí je šedivé a deštivé, někdy se člověku ani nechce vstávat. Verunce se zrovna dneska nechtělo vůbec vstávat. Byla mrzutá a stěžovala si: „Dědku, já jsem celá zamračená a nic se mi nechce. To dělá to počasí.“

A dědek řekl: „Verunko, počasí si člověk nosí v sobě. V někom je zamračeno, i když venku sluníčko svítí. Jen si vzpomeň na tetičku Uršulu. Ta je zamračená pořád!“

„Už u nás dlouho nebyla,“ řekla Verunka.

„Co asi dělá?“

„Sochor a tetička Uršula nikdy nespí,“ odpověděl kokosový dědek záhadně.

2.
Lukáš se raduje

„Listopad je náhodou úplně, ale úplně nejsenzačnější měsíc!“ radoval se ve škole Lukášek.

„A proč, prosím tě?“ divila se Veronika.

„Protože jsem se v listopadu narodil! A hádej, co jsem dostal k narozeninám?“

Verunka hádala, ale na ten nejlepší dárek nepřišla.

„Kolo!“ volal Lukášek. „Pojď se podívat, je úplně závodní!“

3.
Před Lukáškem se nefňuká

Verunka uměla docela dobře jezdit na malém holčičím kole, ale na tomhle velkém klučicím kole ujela jen kousek. Najednou se před ní cesta začala klikatit a řídítka si dělala, co chtěla. Verunka spadla a natloukla si. Ale před Lukáškem nefňukala. Ani trošku. A byla ráda, že ji nikdo při té ostudě nevidí. Jenže někdo ji viděl: Antonín Sochor a tetička Uršula!

4.
Dědek slibuje, že něco vymyslí

Verunka začala fňukat až doma.

„Tak už přestaň,“ utěšoval ji dědek. „Víš, co se říká? Žádný učený z kola nespadl!“

Verunka se rozesmála: „Ale tak se to neříká, ty popleto! Žádný učený z nebe nespadl! Tak je to správně.“

„To je přece jedno,“ usoudil dědek. „Důležité je – nevzdávat se A ty to dokážeš, když já do rána něco vymyslím.“

„Tak to já se už moc těším,“ řekla Verunka.

„A víc na to kolo nebo víc na Lukáška?“ začal dědek trochu žárlit. A to Veroniku vždycky moc bavilo.

Proto se jen ušklíbla a řekla: „Nejvíc se těším na to, že ti ujedu a ty mě nikdy nedohoníš!“

„Tak pozor,“ zamračil se dědek.

„Teď ti ukážu, jak umí kokos pádit. To budeš koukat!“

A Verunka koukala.

5.
S dědkem je možné všechno

Když Verunka přišla ze školy, dědek ji radostně přivítal: „Verunko, už to mám! Budu tě vyvažovat.“

„Co mě budeš?“ divila se Verunka.

„Budu ti sedět v batůžku na zádech a budu se tak chytře vyklánět buď nalevo, nebo napravo, že udržíš rovnováhu a nespadneš!“

A Verunka souhlasila, i když tomu nápadu moc nevěřila. Ale s dědkem je přece možné všecko.

6.
Verunka se nebojí

Byl zrovna hezký den, a tak na hřiště přišlo plno dětí. Jen Lukáš přijel na kole. Verunka se přiloudala s kokosovým batůžkem na zádech.

„Niko, jsi dobrá, že se nebojíš,“ řekl Lukáš a kolo jí půjčil.

„To se ví, že se nebojíme,“ zašeptal dědek v batůžku.

„Teď všem ukážeš, že i malá holka umí jezdit na velkém kole pro kluky.“

„A to je hanba!“ zlobila se tetička Uršula pod kloboukem.

Byla totiž i s tím kloboukem schovaná za plotem!

7.
Verunka je jednička

Verunka vylezla do sedla, párkrát šlápla – a už se nakláněla…