Verunka a kokosový dědek

Říjen

1.
Všichni kluci jsou stejní

Aki Verunce často vyprávěl o svém dědečkovi na Haiti.

„A on je opravdovský kouzelník?“ nevěřila Verunka.

„Je.“

„A ty taky budeš kouzelník?“ vykulila oči Verunka.

„Já? Já budu přece hrát fotbal!“

„Ach jo,“ povzdechla si Verunka. „Všichni kluci jsou stejní.“

2.
Trochu smutnění

Ale večer se dědkovi svěřila:

„Víš, Aki je úplně jiný než kluci v naší třídě.“

„Jaký?“ vyptával se dědek.

„No… takový… prostě úplně jiný.“

„Jako já?“

„Proč jako ty?“

„Protože já jsem přece taky úplně jiný než ostatní kokosy!“

„Jenže ty jsi dědek!“ smála se Verunka.

„Jenže úplně jiný než ostatní dědečkově!“

„Stejně bych chtěla mít nějakého opravdového dědečka jako ostatní děti,“ řekla Verunka a maličko zesmutněla.

3.
Trochu těšení

„Tak, děti,“ řekla druhý den paní učitelka, „dneska se už učit nebudeme. Budeme si povídat o zítřejším výletě.“

„Hurá!“ volaly děti.

„Bude to celodenní výlet školním autobusem a navštívíme krásný hrad. A já budu mít nad vámi dozor.“

4.
Pozor na Sochora

Na ten zítřejší výlet se těšili všichni prvňáci, druháci i třeťáci.

Za Verunkou přišel navečer Lukáš a řekl tajemně:

„Něco ti povím. Na tom hradě straší.“

„Já se nebojím,“ řekla Veronika, „protože strašidla nejsou.“

„Jenže Sochor je! A pojede na hrad s námi!“ řekl Lukášek zlověstným hlasem.

„A Sochor je nějaké strašidlo?“ zeptala se Veronika nedůvěřivě.

„Ne, je to propadlík. Měl by chodit do čtvrtý, ale je v naší třídě. Hroznej rváč – a na prvňáky má spadeno. Tak pozor na Sochora!“

5.
Dědek na výlet nesmí

Když se pak Verunka chystala do postýlky, řekl dědek ledabyle:

„Tak jsem si nejdřív myslel, že na ten výlet s tebou nepojedu, ale teď jsem si to rozmyslel. Potřebuješ někoho, kdo tě bude chránit.“

„A před čímpak, prosím tě? Před strašidlama?“ ušklíbla se Verunka.

„Před Sochorem!“

„A jéje, že tys poslouchal, když mě Lukáš strašil?“

„Poslouchal,“ přiznal dědek, „ale jen proto, abych měl nad tebou dozor.“

6.
Ráno u Hubertů

Školní autobus odjížděl už v sedm hodin, Verunka se ani nestačila nasnídat. Maminka jí připravila batoh se svačinou a náhradním oblečením, kdyby pršelo. Jak byla rozespalá, vůbec si nevšimla, že na dně batohu už něco je.

Verunka se rychle rozloučila a seběhla do přízemí za Lukáškem, protože nechtěla, aby ji maminka vyprovázela jako malou.

7.
Ráno u Urbanů

Ráno u Urbanů vypadalo podobně. Lukášek ale ošidil mytí i čištění zubů, a tak se stačil nasnídat. Do připraveného batohu ještě nacpal míč a svačinu. Když tam mičudu strkal, uslyšel nějaký podivný zvuk, ale vůbec si toho nevšímal. Počkal u domovních dveří na Verunku a potom společně běželi ke škole, kde už čekal jejich autobus.

8.
V autobuse je Sochor

V autobuse se Aki posadil vedle Verunky – hned za řidiče. Lukáš a ostatní třeťáci seděli docela vzadu. Jen Sochor si ustlal nahoře v prostoru pro zavazadla.

„Sochore! Okamžitě slez dolů!“ volala paní učitelka. „Já mám nad vámi dozor, tak si na mě dávej pozor!“

„A co dělám? Já nic nedělám!“ odm…