3. KAPITOLA
Ošklivé probuzení
Probuzení není pro lelky nikdy nic příjemného. Je to vždycky a kdekoliv jen velice ošklivé přetržení toho, co mají lelci nejraději: mušelínové dřímoty, hedvábného klímání a sametového spánku.
Ale tohle dnešní probuzení, to bylo prostě něco strašného! Jen si zkuste v Leošově a Leonově situaci představit sebe: probudíte se (nepřirozeně zmenšeni) v zásuvce psacího stolu, protáhnete se v kříži, protřete si oči – a koukáte rovnou do skelného zraku ledního medvěda.
„Pomóc!“ špitl tenounkým hláskem Leon.
„Co řveš?“ vyděsil se Leoš. „Chceš ho vyděsit?! Musíme dělat jakoby nic. Až se podívá jinam, tak vyklouzneme.“
Jenomže medvěd se jinam nepodíval.
Ani se nepohnul.
„Asi spí,“ šeptl Leon.
„Ve stoje?“ zapochyboval Leoš.
„Proč ne… je přece lední,“ zamyslel se Leon.
„No a?“
„Kdyby si lehnul, tak zmrzne. Kdyby usnul. V tom ledu…“
„Propána, kde tu vidíš led!?“ zaplakal Leoš. Leon mu neodpověděl. Neměl ani čas. Protože se otevřely dveře a vešel pán s bílou bradkou a smekl klobouk. A ten klobouk posadil tomu medvědovi na hlavu. A medvěd nic.
Pak pán s bílou bradkou usedl za stůl a sáhl poslepu do zásuvky pro brýle. Brýle nenahmatal, ale do ruky mu přišlo něco jiného. Leoš a Leon.
Postavil je před sebe na stůl a zamumlal: „Zvláštní. Namouduši zvláštní. Jen kdybych zase neztratil ty brýle!“
Pán s bílou bradkou byl silně krátkozraký. Velkého medvěda sice viděl, ale lelci se mu rozplývali v mlhách.
A tak přimhouřil oči do úzkých štěrbinek a přesvědčil se hmatem. „Vycpaní nejsou,“ zavrtěl hlavou. „Ze dřeva nejsou. Jakási nová umělá hmota patrně.“ A stiskl Leoše jako gumovou hračku.
„Au!“ vypískl Leoš. „To bolí!“
„To se ví!“ přidal se Leon. „My nejsme na hraní, pane.“
„My jsme lelci,“ zasípal Leoš.
„Lelci!“ rozesmál se ten starý pán a rozpřáhl ruce. „Studenti, čtyřicet let vyučuji na této škole přírodovědě a o lelcích vím všechno. A že lelci nejste, poznám i bez brýlí!“
„Ale my lelci jsme!“ ozval se hrdinně Leon.
„Z lelčího vejce,“ doplnil Leoš.
„Když z vejce, tak z vejce,“ usmál se profesor a vytáhl z kapsy notes. „A čím se živíte?“
„Nejraději zmrzlinou,“ odpověděl Leon.
„Pistáciovou,“ dodal Leoš.
„A co hmyzem?“ vypálil profesor. „Hmyz vám nechutná?“
„Hmyz není k sehnání,“ vyhrkl Leoš.
„Ano,“ potvrdil Leon. „Hmyz není.“
„Ale, ale,“ podivil se profesor. „Žáci, hmyzu je na milión druhů! Tedy jen namátkou. Rybenka, cvrček, krtonožka, kudlanka, třásněnka, veš. Rus, štěnice, ploštice, vážka, mravkolev, motýl, lišaj, přástevník, blecha. Střevlík, potápník, červotoč, kůrovec, chroust. Komár, moucha, mravenec, včela, vosa, sršeň, čmelák čili brundibár a tak dále.“
„Brrr,“ otřásl se Leon. „A to se jí?“
„Ovšemže,“ řekl starý pán. „Obzvláště noční můry, motýly a jiný jemnokřídlý hmyz má lelek ve velké oblibě. Lítá po nocích a loví.“
„Lítá po nocích?“ nevěřil Leoš vlastním uším. „A kdy potom spí?“
„Ve dne,“ řekl profesor.
„Jenomže my spíme pokud možno i v noci, i ve dne,“ vysvětlil Leon.
„A kdy spí tenhle …
Pavel Šrut
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.