Krajinou Zdeňka Nejedlého
Tam v kopečcích, tam za tou Vysočinou,
kde obilí tak těžko dozrává
a kde jen mráčky jako peří plynou,
tam v kopečcích, tam za tou Vysočinou,
je krajina jak písmák dumavá.
Tam čítalo se při laskavé svíci
z Kralické bible, z růže našich knih,
tam chodívala pravda ve vánici
zaťukat na rám oken zastřených.
Tam vpovzdálí, za bílou Litomyšlí,
když slzami byl úsvit orosen,
tam Čeští bratří rozloučit se přišli,
tam líbali svou matku. Rodnou zem.
Tam někde chlapec rozšafného sládka
po prvé slyšel píseň skřivánků,
a první melodie, bázlivá a krátká,
přepadla chlapce v noci při spánku,
a on pak celý život vpřádal neustále
do hudby titánské, jež sudbou byla mu,
co naučil se z této písně malé,
co slyšel z hrdélka těch horských skřivanů.
Tam v kopečcích je život dosud přísný,
tam kraj je vážný jako jeho lid.
Je zvrásněný jak čelo, které myslí.
V té myšlence je mír, v té myšlence je klid.
Zato však jara! Budislavská jara!
Těm není možno nikam ukrýt se.
To třeští vzduch a zem, a třeští lípa stará,
a vše se hrne k slunci jako k muzice!
Z takových jar se dlouho potom žije,
z takových jar se žije do sta let,
i když už hla…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.