Syn celerového krále

Hledejme všichni prameny Botiče!

Jak ho poznávám stále víc, vidím, že má rád přírodu, jako by byl její součástí. Když byl Jarda ještě Jaroušek, četl knihu o pramenech Amazonky. A pak také uvažoval, že jeho pražský rodný potok Botič musí mít prameny, a začal je hledat. Šel několikrát za rok kilometry ve slunci, v dešti, ve sněhu. Nenašel ty prameny. Nikdy je nenašel a nikdy od toho neupustil.

Zatímco cestovatelé jezdí do Afriky, on hledá prameny za Prahou. Vezme si kecky anebo lyžáky, podle toho, jaké je roční období. Je to jeho velká romantická cesta. Jde kolem vesnic. Petrov. Pitkovice. Křeslice. Jde a prohlíží potok, jako by v něm mohly plout nejkrásnější barevné mořské ryby, naslouchá, jak roste tráva, a dává svůj velký nos až k zemi, aby znal přesně vůni sena. V zimě se brodí sněhem. Tam někde u Křeslic se potok rozdvojuje, jako by někdo seshora nařídil, aby to tak bylo a aby Borovička ten pravý pramínek nemohl najít. Snad ale Borovice ty prameny najít vůbec nechce. Stačí mu, že je může hledat, protože bez hledání nemůže žít. Také my bychom mohli hledat jiné prameny, a možná že bychom nebyli tak malicherní a hloupí a pochopili bychom, že život brzy začíná a taky brzy končí. Když jsem byl ve Švýcarsku, fasc…