Smrt krásných srnců

Ota Pavel
(Hodnocení: 2)

59 

Elektronická kniha: Ota Pavel – Smrt krásných srnců (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: pavel01 Kategorie: Štítky: ,

Popis

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Anotace

Tragikomické povídky, které mapují život spisovatelovy rodiny od první republiky až do poloviny minulého století, s mírnou nadsázkou vypráví o svérázném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě a vzácných lidských vztazích. Citlivě a s něžnou ironií je v nich vykreslená postava obchodního cestujícího Leo Poppera, velkého rybáře a fenomenálního mistra v prodeji výrobků „té slavné švédské firmy Elektrolux“.
Tato kniha vzbudila hned po svém prvním vydání v roce 1971 mimořádný čtenářský ohlas. Okamžitě se stala bestsellerem a většina povídek z ní se brzy poté dočkala i své filmové slávy.

Ota Pavel – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, , ,

Formát

ePub, MOBI, PDF

2 recenze Smrt krásných srnců

  1. Bořek Látal

    Ota Pavel měl úžasný dar vyprávět o věcech vážných až temných s určitou lehkostí a optimismem. V této knize krásně vykresluje českou přírodu, lidskou houževnatost i lidské slabosti. Rozhodně stojí za přečtení.

  2. Lucka Korecká

    Milá a upřímná povídková kniha, s lehkostí a stylem napsané osobité příběhy, svým způsobem zároveň obyčejně i neobyčejné.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KRÁLÍCI S MOUDRÝMA OČIMA

Naši prodali chatu a koupili si domeček u Radotína, nad jeho střechou kvetla jabloň. Byla to jejich poslední štace tady na zemi a byla to štace šťastná. Pracovali a žili v bláhovém snu o Mesiáši, že se jednou vzmůžou. Ale protože víc pracovali než snili, nebylo to tak špatné. Tatínek už nechodil za ženskými, bouře přešla, nastal klid. Jenom peněz bylo málo.

Rozhodl se znovu, že zase nadělá majlant, tentokrát za pomoci králíků. Králíky zpočátku kupoval, pak je rozdával anebo prodával. Pracoval jako nikdy v životě. Postavil pro králíky desítky kotců, ozdobil je závěsy, vypadaly jako hrady pro ušaté panstvo. Zavedl si zvláštní chov králíků šampanů, měli barvu jak americké rakety startující na Měsíc, někdy byli víc stříbrní a někdy víc šedí a oči měli na králíky krásné a moudré, jako by všechno věděli. Vyprávěl si s nimi celé hodiny a drbal je pod bradou. Mám dojem, že ho králíci milovali. Ráno a večer jim chodil na trávu, aby měli pořád čerstvou. Vstával brzy, kdy ještě spal celý kraj a tráva nebyla zvadlá. Byl to úplný obřad. Rozednívalo se, na zelených stonkách se třpytila rosa a kolem skotačili divocí králíci, kterých tu bylo v haldách vždycky dost, a opodál pokřikovali bažanti, všichni už tatínka znali. Klečel na koleně. Měl vždycky správně naklepaný ostrý srp, ten trávu neškubal. Položil ho, srp syčel: "Pššš!" a "Pššš!" a tráva se skládala rovnou do kytic. Pro každého králíka, jak pro jednu dámu z první lóže, jedna kytice. Pak jel s vozíkem, zapřáhl se do opratí a hvízdal si. Králíkům cpal trávu do kotců, ještě pomžourávali a on je budil: "Kluci. Dobrýtro. Tady máte papání."

Králíky pochopitelně překrmoval, vyvážel od nich tuny hnoje, skoro tolik, jako přivážel krmiva. Králíci však měli ohromně čisto, přátelům říkal:

"To koukáš, co ? Jíst tady můžeš, bambulo." Maminka zatím úspěšně pěstovala krocany, slepice, prodávala vajíčka. Brzy se začal uskutečňovat malý zázrak jako v té slavné americké knize od Betty MacDonaldové VEJCE A JÁ. Takhle to táhli skoro deset let.

Tatínek se přátelil se zahradníky z blízké Waltrovky, a tak si přinášel nejkrásnější růže z těch krásných. Po cestě zapomněl, jak se jmenují, a tak jim dal názvy prezidentů -- a také názvy svých nejlepších kamarádů, jako Béda Peroutka a Karel Prosek. A ty růže rostly rovně k nebi, měly silné stonky a lístky a květy jako z vosku. Sám ty růže nikdy nestříhal, nesnesl, jak padá květ k zemi, musela je stříhat maminka. A vzadu na zahrádce, kde byl výhled na zbraslavský zámek, měl záhony gladiol. Rostly tu také jahody, rybíz, angrešt. Uprostřed chládku měl schovaný před sluncem betonový bazén a v něm plavali zelení úhoři se zdánlivě zlýma očima, které chytil v Berounce.

V zimě, když napadl před okny sníh, líčil železa na havrany. Jak se havran chytil a třepal křídly, běžel pro něj třebas v bačkorách. Jezdili tam k němu z Prahy v té době mnozí moudří lidé a on jim dělal polévku z moudrých havranů. Vyprávěl o svých bohatých příbuzných, sedlácích Popprech …