Smrt krásných srnců

VE SLUŽBÁCH ŠVÉDSKA

Generální ředitel firmy Elektrolux, pan František Korálek, u něhož můj tatínek pracoval, byl boháč. Měl třicet tisíc korun pevného platu měsíčně, vilu na Ořechovce, každý rok nové americké auto, žádné děti a v Chuchli svou vlastní stáj Frako (František Korálek), nádherné koně, také značky Elektrolux, a k nim anglické žokeje.

Podle tatínka byl však pan Korálek především gangster a hlavní důvod zřejmě spočíval v tom, že měl za ženu paní Irmu, kterou si vůbec nezasloužil. Paní Irma se totiž strašně líbila mému tatínkovi. Na židovku měla nezvyklé blond vlasy a modré oči, potom překrásně vymodelovaná ňadra, jež se vypínala pod působivými látkami jako atlas nebo šantung, a pevný oblý zadeček. Ztepilostí se vyrovnala klisnám ze stáje svého muže a ve tváři jí ležel oduševnělý výraz vzdělanosti, což nejvíce imponovalo tatínkovi, jenž nevěděl, kdy napsat i anebo y i v těch nejjednodušších slovech, neboť ho v útlém věku ze školy vyloučili pro řadu činů a nakonec proto, že hodil po třídním učiteli Lukešovi kalamář i s inkoustem.

Naše maminka o tatínkově tajné lásce k paní Irmě věděla, ale příliš se tím neznepokojovala. Usoudila, že tatínkovy šance jsou tak mizerné, jako kdyby chtěl zdolat Mount Everest. Měl na krku nás (tři kluky), koně ani americký bourák nevlastnil a rozuměl jen fotbalu, boxu a rybám, čímž paní Irmu nemohl oslnit. A taky minulost mého tatínka byla venkoncem dobře známá. Než přišel k té slavné švédské firmě Elektrolux, prodával hasicí přístroje domácké výroby Tutankamen. Bylo známo, že po zásahu Tutankamenem vyhořela nejedná fabrika. Také se někde zmínil, jak jsme v té době žili, a to se v Praze rozšířilo. Bydleli jsme ve vesničce uprostřed lesů blízko Mariánských Lázní a jedli osolené houby bez vajíček a chleba se zdravou cibulí. Ale stal se zázrak. Od té doby, co právě pan František Korálek řekl: "Tak vás bereme jako obchodního zástupce," začala stoupat na nebi tatínkova šťastná hvězda.

Udalo se to krátce potom, co ho vzali na zkoušku do filiálky firmy Elektrolux v Plzni a svěřili mu s nedůvěrou jeden vysavač prachu v dřevěném kufříku. Nedali mu však žádné diety, musel šlapat i s tím kufříkem pěšky do Rokycan, protože němči na vlak. V Rokycanech stál dvě hodiny na náměstí, než se odhodlal navštívit prvního klienta a říct poprvé naučenou formulku, kterou si opakoval celou cestu z Plzně:

"Já jsem reprezentant firmy Elektrolux a prodávám vysavače se značkou Made in Sweden."

Tatínka tenkrát ten pán nevyhodil. Ba dokonce si jeden koupil. Ještě ten den táta prodal v Rokycanech čtyři vysavače a to byl tenkrát výkon na nováčka, poněvadž lidi lpěli na koštěti a smetáku stovky let a vysavač za dva tisíce považovali za čertovský vynález a úplnou zbytečnost. Z Rokycan odjel za vypůjčené peníze do Radnic (kde ho strýček lékař doporučil svým klientům) a do Příbrami. Říkal naučenou větu a pak následovalo předvádění přístroje, úsměvy, lichotky, poklony. Za deset dní prodal jedenatřicet vysavačů. V Plzni tomu nechtěl nikd…