Dukla mezi mrakodrapy

Z obrany přejdeme do útoku

Změna přináší do jednotvárnosti nové pohledy a názory. Když Karel Kolský vysvětloval nejnovější poznatky, hráči mívali dojem, jako by to byli od něho už slyšeli. Vejvoda přilétl zhurta jako vystřelený míč, zůstal stále tím rychlým „Vejvodíkem“.

Že je těch sedm starých? Hloupost. Tyhle hlasy neposlouchejte. Rakouský reprezentant Ernst Ocwirk řekl, že s fotbalisty je to jako se ženami: ani u nich nerozhoduje vždy o stáří datum narození.

Mužstvo má perspektivu hrát řadu let dobrý fotbal a musí hrát lépe!

Tak znělo záhlaví rozboru. Vejvoda si s ním mnoho nalámal hlavu. Ve fotbalovém světě se také říkalo: Češi jsou pomalí. Nebyli jiskřiví jako Jihoameričané, Italové, Španělé a v tahu na branku dobyvační jako Angličané. Spíš rozvleklí koumáci, vyrábějící si po staletí všechno sami; národním prvkem nebyl ohnivý útok na jiné, spíše obrana toho našeho; vloudilo se sem možná i cosi z posezení u piva a knedlíků. Těžko říci, byl by to úkol pro sociologický rozbor. Nevěšel nad tím hlavu, musel k tomu přihlížet a stavět na množství naběhané práce na hřišti, chytrosti a vysoké schopnosti improvizace.

Později jeden ze světových fotbalových odborníků, trenér Servette Ženevy Jean Snella, tuto hru charakterizoval ve francouzském listě „L’Équipe“ takto: „Hráči Dukly dovedou zharmonizovat jemné vedení míče se správně vynaloženou fyzickou námahou. Chci tím říci, že tato fyzická námaha nespočívá ani tak ve snaze dokázat neobyčejnou vytrvalost při srážkách s protivníkem, nebo je dokonce vyprovokovat, jako spíš v tom, že si dovedou neustále ‚hrát‘ s míčem, jak momentálně potřebují.“

Vejvoda jako útočník postaví útok a změní podle nových podmínek koncepci hry.

Borovička dokázal dát hře myšlenku a Masopust znamenal mnoho v ofenzívě: uměli převzít míč kdekoliv a kdykoliv, zpracovat jej a předat dál a mohli sami zakončit akci. Ti měli ovládnout střední část hřiště a pomáhat útoku nebo obraně. Masopust zleva a Borovička zprava. Znamenalo to v šesti útočit a v šesti bránit, zlepšit fyzickou kondici a dokázat stejné i v sedmi. Pluskala zasunul Vejvoda spíše do zadního voje na střed před branku vedle Čadka. Vytvořili systém, kdy obránci, většinou v seskupení Šafránek–Pluskal–Čadek–Novák, odebírali míče a přes Masopusta je předávali střelcům. Tento výklad je ovšem zjednodušen. Museli zvládnout desítky různých kombinací: dlouhé pasy přímo z obrany na křídla a…