Náruživý tenista

STRAŠIDELNÝ MLÝN, ANEB ZNIČENÝ DOMOV
(Příběh pana Coombese)

Nuže tedy, všichni znáte mého švagra pana Parkinse (začal pan Coombes, přičemž si z úst vyňal hliněnou dýmku a dal si ji za ucho: neznali jsme jeho švagra, ale řekli jsme, že ano, abychom ušetřili čas) a samozřejmě víte, že si jednou pronajal starý mlýn v Surrey a odstěhoval se do něho.

A taky určitě víte, že před lety byl právě tento mlýn obýván jedním zlomyslným starým lakomcem, který v něm i zemřel a zanechal po sobě někde ve skrýši -- jak se vykládalo -- veškeré své jmění. Je docela přirozené, že všichni, kdo po něm do mlýna přišli bydlet, se poklad pokoušeli najít; nikomu se to však nikdy nepodařilo a místní vtipálci říkali, že se to ani nikomu nepodaří, pokud jednoho dne duch toho lakomého mlynáře v některém z nájemníků nenajde zalíbení a tajemství úkrytu mu nevyloží.

Můj švagr této pověře nepřikládal přílišnou důležitost, měl ji za babskou povídačku a na rozdíl od svých předchůdců se ani nikterak nesnažil ukryté zlato najít.

"Jestli tehdy nešly obchody o moc jinak, než jak jdou teď," říkal můj švagr, "nedovedu si představit, jak mohl mlynář něco našetřit, ať už to byl sebevětší škrtil: na každý pád ne tolik, aby mělo cenu se po tom shánět."

Přesto se ale nedokázal myšlenky na poklad tak úplně vzdát.

Jednou v noci šel spát. Připouštím, že na tom nebylo nic mimořádného. V noci chodil často spát. Co si ale zasluhovalo pozornost, byl fakt, že přesně v okamžiku, kdy hodiny kostela ve vesnici odbily poslední úder půlnoci, se můj švagr s úlekem probudil a měl pocit, že spát už moci nebude.

Joe (jeho křestní jméno bylo Joe) se posadil v posteli a rozhlížel se.

V nohách postele velmi tiše stálo cosi zahalené ve stínech.

Posunulo se to do měsíčního světla a tehdy můj švagr spatřil, že je to postava seschlého staříka v krátkých kalhotách s copánkem.

V mžiku mu hlavou bleskla historka o starém pokladu a lakomci.

Přišel mi ukázat, kde je ukryt, pomyslel si švagr; a předsevzal si, že neutratí všechny peníze sám, ale malé procento věnuje na konání dobra pro druhé.

Zjevení se posunulo ke dveřím: švagr si oblékl kalhoty a vydal se za ním. Duch sešel dolů do kuchyně, proplul jí a stanul před ohništěm, kde zavzdychal a zmizel.

Příští den ráno si Joe zavolal domů dvojici zedníků a řekl jim, ať vybourají kamna a strhnou komín, zatímco on už za nimi čekal s pytlem na brambory, kam hodlal nalezené zlato uložit.

Shodili půlku zdi a nenarazili ani na zlámanou grešli. Švagr nevěděl, co si má myslet.

Další noc se stařík objevil znovu a znovu ho vedl do kuchyně. Tentokrát však, místo, aby zamířil k ohništi, stanul spíše uprostřed místnosti a tam si povzdechl.

"Aha, teď vím, co má na mysli," řekl si švagr pro sebe; "je pod podlahou. Proč ten starý blázen šel včera ke kamnům, abych si myslel, že je poklad v komíně?"

Příští den strávili vytrháváním kuchyňské podlahy; ale jediné, co našli, byla tříhrotá vidlička s ulome…