Náruživý tenista

PŘÍBĚH TEDDYHO BIFFLESE

První příběh vyprávěl Teddy Biffles a já ho nechám, ať ho tu vlastními slovy vylíčí.

(Neptejte se mě, jak to, že si vybavuji jeho přesná slova -- jestli jsem si je tehdy zaznamenal těsnopisem nebo jestli měl ten příběh sepsaný a potom mi rukopis předal k vydání v této knize; protože i kdybyste se ptali, neřeknu vám to. Je to obchodní tajemství.)

Biffles nazval svůj příběh:

JOHNSON A EMILY,
ANEB VĚRNÝ DUCH
(Příběh Teddyho Bifflese)

Když jsem se poprvé setkal s Johnsonem, sotva jsem odrostl dětským střevícům. Vrátil jsem se domů na vánoční svátky, a jelikož byl Štědrý večer, bylo mi dovoleno zůstat vzhůru do velmi pozdních hodin. Jakmile jsem pak otvíral dveře svého malého pokoje, abych do něj vešel, střetl jsem se tváří v tvář s Johnsonem, který právě vycházel. Prošel mnou, a jen co ze sebe vydal dlouhé ztrápené zavzlykání, zmizel oknem nad schodištěm.

Na okamžik jsem byl udiven -- tehdy jsem byl jen studentík a ducha jsem nikdy předtím neviděl -- a představa ulehnutí v té místnosti mi nebyla dvakrát příjemná. Ale po zralé úvaze jsem si uvědomil, že duchové mohou ublížit je lidem hříšným, a zachumlal jsem se do pokrývek a usnul.

Ráno jsem tatíkovi řekl, co jsem spatřil.

"No vida, to byl starý Johnson," odpověděl mi. "Toho se neboj; ten tu bydlí." A pak mi vylíčil příběh toho ubožáka.

Vyšlo najevo, že Johnson, když byl ještě naživu, miloval v mládí dceru bývalého nájemce našeho domu, velmi krásnou dívku křestním jménem Emily. Příjmení otec neznal.

Johnson byl příliš chudý, aby ji mohl pojmout za ženu, takže se s ní rozloučil, řekl jí, že se brzy vrátí, a odjel si vydělat peníze do Austrálie.

Ale Austrálie tehdy nebývala tím, čím se stala později. Cestovatelů v buši bylo za těch raných časů pomálu a vyskytovali se zřídka; a i když jste jednoho chytili, movitý majetek, který jste si z jeho těla mohli odnést, svou hodnotou často sotva stačil k zaplacení prostých nákladů na pohřeb, které tímto vyvstaly. Johnsonovi tudíž trvalo skoro dvacet let, než si na nějaké peníze přišel.

Nicméně nakonec dobrovolně přijatý úkol splnil, a když se úspěšně vyhnul policii a podařilo se mu z kolonie prchnout, vrátil se plný nadějí a radosti do Anglie, aby se přihlásil o svou nevěstu.

Dorazil do ztichlého, opuštěného domu. Jediné, co mu mohli říci sousedé, bylo, že záhy po jeho odjezdu rodina za jedné mlhavé noci nenápadně zmizela a že nikdo ji od této doby neviděl ani o ní neslyšel, ačkoli domácí a většina místních obchodníků po ní pátrala.

Ubohý Johnson, šílený žalem, hledal svou lásku po celém světě. Nikdy ji však nenašel a po letech marného snažení se vrátil, aby skoncoval se svým osamělým životem právě v tom domě, kde za šťastných dávných dnů prožil se svou milovanou Emily tolik blažených hodin.

Bydlel v něm úplně sám, toulal se prázdnými místnostmi, naříkal a volal svou Emily, ať se k němu vrátí; a když ten starý ubožák umřel, jeho duch v této činnosti pokračoval.

V té době, říkal tatík, převzal dům on a ag…