Tři muži na toulkách

Kapitola XIV

Kapitola, jak se na kapitolu na rozloučenou sluší, vážná - Němec z anglosaského hlediska - Prozřetelnost v uniformě a s přílbou - Ráj pro pitomce, kteří si s ničím nevědí rady - Německé svědomí; jeho agresívnost - Jak se patrně v Německu věší - Co se stane s hodnými Němci, když umřou - Vojácké pudy; stačí na všechno? - Němec coby obchodník - Jak se drží při životě - Moderní žena, zde jako všude jinde - Co se dá říci proti Němcu jakožto národu - Je po čundru.

"Téhle zemi by dokázal vládnout každý," pravil George. "I já bych jí dokázal vládnout."

Seděli jsme v zahradě Kaiser Hofu v Bonnu a dívali jsme se dolů na Rýn. Byl to poslední večer našeho čundru; zítřejší časně ranní vlak měl už být začátkem konce.

"Všechno, co bych chtěl, aby národ dělal, bych napsal na kus papíru," pokračoval George, "dal bych to u nějaké dobré firmy ve spoustě kopií vytisknout, ty kopie bych dal vyvěsit po všech městech a vesnicích - a tím by bylo všechno vyřízeno."

V tom mírném, poddajném Němci z dneška, jehož jedinou ctižádostí je, jak se zdá, platit daně a dělt to, co mu nařizují osoby, jež se Prozřetelnosti zlíbilo mu určit za vrchnost, je upřímně řečeno těžké odhalit nějaké stopy po jeho divokém předkovi, který si svou osobní svobodu opatroval jako oko v hlavě; který si sice ustanovil soudce, ale jen jako poradce, a právo výkonu rozsudku ponechal svému kmeni; který byl sice věřný svému náčelníkovi, ale poslouchat ho, to by bylo bývalo pod jeho důstojnost. V dnešním Německu se toho hodně namluví o socialismu, ale to je socialismus, který by byl pořád tím starým despotismem, jenže pod jiným jménem. Individualismus nemá pro německého voliče pražádný půvab. On si přeje, ba přímo touží být ovládán, a ve všem všudy řízen. O vládě nad sebou vůbec nediskutuje, pouze o její formě. Policajt, to je pro něj - a podle všeho bude vždycky - náboženství. V Anglii se na ty své muže v modrém díváme jako na neškodnou nutnost. Průměrnému občanovi posouží nanejvýš jako ukazatelé cesty, ačkoli v rušných částech města se najednou projeví jejich užitečnost, když převádějí přes ulici staré dámy. Za tyto služby k nim pociťujeme vděčnost, ale jinak se jimi v myšlenkách moc nezabýváme. Naproti tomu v Německu je policajt uctíván jako nějaký malý bůh a milován jako anděl strážce. Německému dítku představuje kombinaci svatého Mikuláše a bubáka. To od něho má veškero dobro: Spielplätze, kde si může hrát a kde jsou houpačky a kolovadla, kupy písku, o které se dá válčit, koupaliště a zábavné parky; a on taky trestá každé darebáctví. Každý hodný chlapeček a každá hodná holčička v Německu žijí v naději, že se zavděčí policajtům. Když se na ně policajt usměje, tak se neznají pýchou. S německým dítkem, jež policajt pohladil po hlavince, je to k nevydržení; jeho nadutost je nesnesitelná.

Německý občan je vojín a policajt je jeho důstojník. Policajt mu nařizuje, kudy má kráčt po ulici, a jak rychle má kráčet. Policajt stojí před každým mostem, aby Němci řekl, jak má ten most přej…