Tři muži na toulkách

Kapitola XI

Statek v Černém lese; jaká v něm vládne družnost - Jak voní - George rozhodně odmítá zůstat po čtvrté hodině ráno v posteli - Cesta, na které nelze zabloudit - Můj zvlášť výjimečný instinkt - Nevděčná parta - Harris coby vědec - Jeho bujará sebedůvěra - Vesnice; kde byla a kde být měla - George; jeho plán - Promenujeme á la Francais - Německý drožkář ve spánku a za bdění - Člověk, jenž šíří za hranicemi anglický jazyk.

Jednou, protože jsme už byli utahaní a široko daleko nebylo žádné městečko ani žádná vesnice, jsme v Černém lese přespali v jednom statku. Na statcích v Černém lese je nejpůvabnější ta družnost, co v nich vládne. V místnosti vedle vás jsou krávy, nad vámi koně, v kuchyni husy a kachny, a prasata, děti a kuřata jsou po celém domě.

Oblékáte se, a za zády uslyšíte zachrochtání:

"Dobrýtro. Nemáte tu náhodou ňáký šlupky vod brambor? Nemáte, jak vidím. Tak sbohem."

Hned potom se ozve kdákot a strčí k vám krk stará slepice.

"Pěkné ráno, co? Viďte, že vám to nevadí, že jsem si tohohle červa přinesla sem k vám? V tomhle domě je hrozně těžké najít místečko, kde si jeden může pochutnat na jídle hezky v klidu. Já jsem se už jako kuře s jídlem vždycky loudala, a když vás je dvanáct... No bodejť, já to věděla, že mi nedají pokoj. Každá bude chtít kousek. Viďte, že si můžu vyskočit nahoru na postel? Tam si mě snad nevšimnou."

Jak se oblékáte dál, začne k vám dveřmi nakukovat několik střapatých hlav; mají zřejmě dojem, že ta místnost se dočasně proměnila v menažérii. Nedá se uhodnout, jestli ty hlavy patří klukům nebo holkám; pouze doufáte, že jsou všecky pohlaví mužského. Zavřít dveře nemá smysl, protože se nedají ničím zajistit, a jak od nich odejdete, ta drobotina do nich hned zase strčí a otevře si je. Snídáte tak, jak je zpravidla při jídle zobrazován marnotratný syn: společnost vám dělají dvě tři prasata; ode dveří vás kritizuje parta postarších hus; z jejich syčení a navíc z jejich pohoršeného výrazu usoudíte, že vás pomlouvají. Snad i nějaké krávě se uráčí do té místnosti nakouknout.

Toto uspořádání na způsob Noemovy archy, to je patrně to, co statkům v Černém lese dává jejich jedinečnou vůni. To není taková vůně, jaká vám připomene jednu určitou věc. Tohle je, jako kdybyste vzali růže a uleželý sýr a olej na vlasy, trochu vřesu a pár cibulí, broskve a mydlinky, k tomu závan mořského vzduchu a jedné mrtvoly - a všechno to smíchali dohromady. Ani jeden ten odér nemůžete přesně vymezit, cítíte však, že jsou tam všecky - všecky odéry zatím ve světě objevené. A lidé, kteří v těchto domech žijí, velice tuto směs milují. Neotvírají okna, a tak ani o špetku z ní nepřijdou; udržují si ji pečlivě zazátkovanou. Když zatoužíte po nějaké jiné vůni, můžete si vyjít ven a přivonět si třeba k fialkám nebo k sosnám; ale uvnitř, uvnitř je vůně domu; a na tu si prý za čas tak zvyknete, že bez ní nemůžete existovat a že už v žádné jiné atmosféře nedokážete usnout.

Příští den jsme měli před sebou dlouhou pěší túru, a tak jsme si p…