Mumu a jiné povídky

Plavba po moři

Plul jsem z Hamburku do Londýna na malém parníku. Cestovali jsme dva: já a malá opička, samička rasy iusiti, kterou jeden hamburský kupec posílal jako dárek svému anglickému společníkovi.

Byla přivázána tenkým řetízkem k lavičce na palubě, házela sebou a žalostně pištěla jako pták.

Pokaždé když jsem šel kolem ní, podávala mi studenou černou tlapičku a vzhlížela ke mně smutnýma, téměř lidskýma očkama. Vzal jsem ji za tlapku a ona hned přestala pištět a házet sebou.

Bylo úplně klidno. Moře se rozprostíralo kol dokola jako nehybný ubrus olověné barvy. Vypadalo dosti malé; ležela na něm hustá mlha, jež zahalovala vrcholky stěžňů a oslepovala a unavovala zrak svou měkkostí. Slunce viselo na obloze jako červenavá skvrna; kvečeru se mlha celá červeně rozzářila a tajemně a podivně zahořela.

Dlouhé rovné záhyby, podobající se záhybům těžké hedvábné látky, běžely jeden za druhým od přídě parníku, rozbíhaly se stále šíř a šíř, krčily se a zase rozbíhaly, nakonec se narovnávaly, vlnily a mizely. Načechraná pěna se točila pod jednotvárně pleskajícími koly; vypadala jako bílé mléko, když se se slabým sykotem tříštila n…