Měsíc na venkově

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Scéna představuje zahradu. Vpravo i vlevo pod stromy jsou lavičky, přímo maliní. Zprava vejde KÁŤA a MATVEJ. Káťa drží v rukou košík.

MATVEJ: Tak co, Kateřino Vasiljevno? Promluvme si už konečně vážně, snažně vás prosím.

KÁŤA: Já opravdu nevím, Matveji Jegoroviči…

MATVEJ: Vy moc dobře víte, Kateřino Vasiljevno, jaké k vám chovám city. Samosebou, jsem starší než vy, o tom není sporu, ale přesto jsem ještě v plné síle a něco zmůžu, prosím. Jak ráčíte vědět, mám mírnou náturu, neublížím ani kuřeti, takže co byste si mohla víc přát.

KÁŤA: Věřte, Matveji Jegoryči, všechno chápu… a jsem vám nesmírně vděčná, jenomže… Myslím, že bychom měli posečkat.

MATVEJ: Nač bychom čekali, považte, Kateřino Vasiljevno? Dřív jste takhle nemluvila, když dovolíte. A co se týče úcty, můžu za sebe ručit. Budu vás na rukou nosit. Přitom nepiju a od panstva jsem taky špatné slovo neslyšel…

KÁŤA: Vážně, Matveji Jegoryči, nevím, co vám mám odpovědět…

MATVEJ: Poslední dobou uhýbáte, Kateřino Vasiljevno.

KÁŤA (lehce zrudne): Jak to, poslední dobou? Proč?

MATVEJ: Nevím, prosím… ale dřív jste… dřív jste se mnou ráčila jednat jinak.

KÁŤA (pohlédne do zákulisí, spěšně): Pozor, Němec sem jde!

MATVEJ (mrzutě): Co ho sem čerti nesou, čápa zobatého! Ještě si spolu promluvíme. (Odejde vpravo.)

KÁŤA se chystá vklouznout do maliní. Zleva vejde SCHAFF s udicí pres rameno.

SCHAFF (za Káťou): Kampak, Katrin?

KÁŤA (se zastaví): Mám nařízeno sesbírat maliny, Adame Ivanyči.

SCHAFF: Maliny? Maliny být dobrý ovoc. Vy mít rád maliny?

KÁŤA: Ano.

SCHAFF: He, he! Já – také. Já vše mít rád, co vy. (Vidí, že se Káťa chystá odejít.) Ach, Katrin, počekat trochu.

KÁŤA: Nemám čas, prosím. Správkyně by mi vyčinila.

SCHAFF: Nevadí! Já… (Ukazuje udici.) Jít ryby tahat, rozumět? Vy mít rád ryby?

KÁŤA: Ano, prosím.

SCHAFF: Já taky. Víte, co vám povědět, Katrin? Existovat jedna německá písnička (zpívá) Catrinchen, Catrinchen, wie lieb ich dich so sehr! Po rusky to znamenat: Ach, Katrinuško, vy být hezký a já vás mít rád! (Chce ji jednou rukou obejmout.)

KÁŤA: Přestaňte, že vám není hanba… Tamhle jdou páni. (Schová se v maliní.)

SCHAFF (se zatváří přísně, polohlasně): Das ist dumm.

Zprava vejde NATÁLIE PETROVNA zavěšená do RAKITINA.

NATÁLIE PETROVNA (Schaffovi): Á, Adam Ivanyč! Jdete na ryby?

SCHAFF: Přesně tak být, prosím.

NATÁLIE PETROVNA: A kde je Kolja?

SCHAFF: S Lizavet Bogdanovna… mít hodinu na klavíru…

NATÁLIE PETROVNA: A tak! (Rozhlédne se.) Vy jste tu sám?

SCHAFF: Sám, prosím.

NATÁLIE PETROVNA: Neviděl jste Alexeje Nikolajeviče?

SCHAFF: Ne, prosím.

NATÁLIE PETROVNA (po chvíli): Doprovodím vás, Adame Ivanyči, chcete? Podíváme se, jak umíte chytat ryby.

SCHAFF: Velice mě těšit.

RAKITIN (polohlasně Natálii Petrovně): Co ta ochota?

NATÁLIE PETROVNA: Pojďme, pojďme, bien ténébreux…

Všichni tři odcházejí vpravo.

KÁŤA (opatrně vystrčí hlavu z maliní): Už jsou pryč… (Vyjde, chvíli se zastaví, uvažuje.) Hleďme Němčoura! (Vzdychne si a znovu trhá maliny.…