Měsíc na venkově

I. S. Turgeněv

62 

Elektronická kniha: I. S. Turgeněv – Měsíc na venkově (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: turgenev05 Kategorie:

Popis

I. S. Turgeněv: Měsíc na venkově

Anotace

I. S. Turgeněv – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Měsíc na venkově“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Stejné dekorace jako v prvním dějství. Ze dveří síně vcházejí RAKITIN a ŠPIGELSKIJ.

ŠPIGELSKIJ: Pomozte mi, velice vás prosím, Michaile Alexandroviči.

RAKITIN: Čím vám mohu pomoci, Ignatiji Iljiči?

ŠPIGELSKIJ: Vy se ptáte? Vžijte se do mé situace. Samozřejmě, mě se to bezprostředně netýká; abych pravdu řekl, jednal jsem z čistého altruismu… moje dobré srdce mě zahubí.

RAKITIN (se smíchem): K záhubě máte ještě daleko.

ŠPIGELSKIJ (se rovněž směje): To se ještě neví, ale ocitl jsem se opravdu v poněkud choulostivé situaci. Na přání Natálie Petrovny jsem přivezl Bolšincova a slíbil jsem mu s jejím svolením odpověď. Teď se na mě jedna strana mračí, jako bych provedl nějakou hloupost, a druhá, totiž Bolšincov, mi ne a ne dát pokoj. Jenomže se vyhýbají a nemluví se mnou…

RAKITIN: Že se vám chtělo do toho míchat! Mezi námi, Bolšincov je jednoduše hlupák!

ŠPIGELSKIJ: Tu to máme: mezi námi. Ráčil jste právě pronést náramnou novinu! Ale řekněte mi, odkdy se žení jen chytráci? Prosím, snad v něčem jiném, ale co se týká ženitby, nemělo by se hlupákům bránit ve štěstí. Vyčítáte mi, že jsem se do toho zamíchal… Omyl. Bylo to tak: přítel mě požádal, abych za něho ztratil slůvko… Měl jsem snad odmítnout? Mám měkké srdce: nedokážu nikomu odříci, ujal jsem se tedy přítelova poslání a dostalo se mi následující odpovědi: „Děkujeme uctivě. Neračte se dále obtěžovat…“ Rozumím a zařídím se podle toho. Později se mně sami nabízejí a takříkajíc povzbuzují mě… Poslechnu a co z toho? Nakonec se na mě zlobí. Čím jsem se provinil?

RAKITIN: Kdo vám tvrdí, že jste se něčím provinil? Divím se jen jednomu: proč se tak staráte?

ŠPIGELSKIJ: Proč… proč… Ten člověk mi nedá pokoj.

RAKITIN: Dobrá, nechme toho…

ŠPIGELSKIJ: A pak, je to můj starý přítel.

RAKITIN (s nedůvěřivým úsměvem): Hm… to je jiná!

ŠPIGELSKIJ (rovněž s úsměvem): Ostatně, nechci vám věšet bulíky na nos… Vás nikdo neošálí. Tak tedy… slíbil jsem… můj náruční se položil a Bolšincov mi slíbil…

RAKITIN: Nového koně?

ŠPIGELSKIJ: Popravdě řečeno, dokonce celou trojku.

RAKITIN: To jste měl říct hned!

ŠPIGELSKIJ (oživeně): Jen si, prosím vás, nemyslete… Za nic na světě bych se neuvolil dělat prostředníka… (Rakitin se usmívá) kdybych nepokládal Bolšincova za poctivce… podobná funkce totiž odporuje mé povaze… Mimochodem, přál bych si jen jedno: aby mi odpověděli – ano nebo ne?

RAKITIN: Cožpak už to došlo tak daleko?

ŠPIGELSKIJ: Na co vy hned nemyslíte! Nemluvím o ženění, ale o dovolení jezdit sem na návštěvu…

RAKITIN: Kdo by to mohl zakázat?

ŠPIGELSKIJ: Vy jste ale… Ovšem, každý jiný by… jenomže Bolšincov je nesmělá nátura, úplné neviňátko, zkrátka nepopsaná deska… chybí mu sebejistota, trocha povzbuzení. A přitom má ty nejpoctivější úmysly.

RAKITIN: A navíc dobré koně.

ŠPIGELSKIJ: To taky. (Šňupe a nabízí Rakitinovi.) Není libo?

RAKITIN: Ne, díky.

ŠPIGELSKIJ: Tak a tak to je, Michaile Alexandroviči. Jak vidíte, nehodlám vás klamat. K čemu by to bylo? Věc je jasná jako facka. Bolši…