Měsíc na venkově

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ

Scéna představuje velkou prázdnou síň. Holé stěny, hrbolatá, kamenná podlaha, šest cihlových obílených oprýskaných sloupů po třech z každé strany, které podpírají strop. Vlevo dvě otevřená okna a dveře do zahrady. Vpravo dveře do chodby, vedou k hlavní části domu: přímo železné dveře do spíže. U prvního sloupu vpravo zahradní zelená lavička, v jednom koutě několik lopat, konví a hrnců. Brunátné paprsky zapadajícího slunce dopadají okny na podlahu.

KÁŤA (vejde dveřmi zprava, hbitě jde k oknu a chvíli vyhlíží do zahrady): Ne, nevidím ho. A přitom mi řekli, že šel do zimní zahrady. To znamená, že ještě nevyšel. No co, počkám, až půjde kolem. Jinudy jít nemůže… (Vzdychá a tiskne se k oknu.) Prej odjíždí. (Opět zavzdychá.) Co si tu bez něho počneme… Chudinka slečna! Tolik mě prosila… Proč bych jí neprokázala službu? Jen ať si spolu naposled promluví. Že je ale dneska horko! Á, zdá se, že poprchává… (Znovu vyhlédne oknem a najednou ucouvne.) Nejdou náhodou sem? Taky že jo. Lidičky…

Chce utéci, ale než stačí doběhnout ke dveřím chodby, ze zahrady vejde ŠPIGELSKIJ a LIZAVETA BOGDANOVNA. KÁŤA se schová za sloup.

ŠPIGELSKIJ (si oprašuje klobouk): Můžeme počkat tady, než přestane pršet. Co nevidět to přejde.

LIZAVETA BOGDANOVNA: Proč ne.

ŠPIGELSKIJ (se ohlédne): Co je to za monstrum? Spíž nebo co?

LIZAVETA BOGDANOVNA (ukáže na železné dveře): Ne, spíž je tamhle. Tohle je síň. Nebožtík otec Arkadije Sergejiče ji poručil vystavět, když se vrátil z ciziny.

ŠPIGELSKIJ: Á, už jsem doma: to jsou hotové Benátky, můj ty pane! (Usedne na lavičku.) Prosím… (Lizaveta Bogdanovna se posadí.) Uznejte, Lizaveto Bogdanovno, že ten deštík přišel nevhod. Přetrhl nám naši rozmluvu v tom nejchoulostivějším místě.

LIZAVETA BOGDANOVNA (sklopí oči): Ignatiji Iljiči…

ŠPIGELSKIJ: Přesto nám nic nebrání, abychom pokračovali… Mimochodem, tak vy tedy říkáte, že Anna Semjonovna dnes má špatnou náladu?

LIZAVETA BOGDANOVNA: Velmi špatnou. Dokonce obědvala ve svém pokoji.

ŠPIGELSKIJ: Podívejme! Takové neštěstí, jen si pomyslete!

LIZAVETA BOGDANOVNA: Dnes ráno zastala Natálii Petrovnu v slzách… A s ní Michaila Alexandroviče… Samo sebou, on je tady jako doma, ale přece jen… Ostatně slíbil, že všecko vysvětlí.

ŠPIGELSKIJ: Anna Semjonovna se zbytečně znepokojuje. Podle mého názoru Michail Alexandrovič nikdy nebyl nebezpečný a teď ještě méně než kdy jindy.

LIZAVETA BOGDANOVNA: Proč?

ŠPIGELSKIJ: Jen tak. Mluví příliš chytře. Někdo mívá osypky, ale takovým jako on, to všechno vyjde jazykem. Nikdy se nebojte žvanilů, Lizaveto Bogdanovno: nejsou nebezpeční. Naopak tichošlápci, kteří se tváří hloupě, překypují temperamentem a mají široký zátylek – ti jsou nebezpeční.

LIZAVETA BOGDANOVNA (po chvíli): Ráda bych věděla, jestli Natálie Petrovna je opravdu nemocná?

ŠPIGELSKIJ: Právě tak jako my dva.

LIZAVETA BOGDANOVNA: Při obědě nesnědla ani sousto.

ŠPIGELSKIJ: Nejen choroba nás připravuje o chuť k jídlu.

LIZAVETA BOGDANOVNA: Vy jste obědval u Bolšincova?

ŠP…