Faust

I. S. Turgeněv

52 

Elektronická kniha: I. S. Turgeněv – Faust (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: turgenev03 Kategorie:

Popis

I. S. Turgeněv: Faust

Anotace

I. S. Turgeněv – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu
Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Faust“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

List čtvrtý

V M. dne 20. června 1850

Předčítání se konalo včera, kamaráde, a jaké to bylo, o tom viz následující body. Především Ti musím honem sdělit: byl to nečekaný úspěch. I když „úspěch“ není to pravé slovo… Nuže, poslouchej. Přijel jsem k obědu. U stolu nás bylo šest. Ona, Priimkov, dcerka, vychovatelka (bezvýznamná bílá osůbka) a starý Němec v krátkém hnědém fráčku, čisťounký a vyholený, ošumělý ten nejmírnější a nejpoctivější zjev s úsměvem bezzubých úst a s vůní cikorkové kávy. Všichni staří Němci takhle voní. Byli jsme si představeni, je to jistý Schimmel, učitel němčiny u sousedů Priimkovových, knížat Ch. Věra Nikolajevna je mu patrně nakloněna a pozvala ho, aby si mě šel také poslechnout. Obědvali jsme a dlouho jsme nevstávali od stolu, pak jsme šli na procházku. Venku bylo nádherně. Ráno pršelo a hučel vítr, ale kvečeru se počasí uklidnilo. Já a ona jsme vyšli na prostorný palouk. Přímo nad paloukem se lehce vznášel velký růžový oblak; přes něj se táhly šedé šmouhy jako dým; docela na kraji se chvěla hvězdička, vynořovala se a zase mizela; a opodál bylo vidět bílý srpek měsíce na znachovělém azuru. Upozornil jsem na ten oblak Věru Nikolajevnu.

„Ano,“ přitakala, „je to krása. Ale podívejte se sem.“

Ohlédl jsem se. Obrovský temně modrý mrak stoupal vzhůru a clonil zapadající slunce. Vypadal jako sopka, široký snop na vrcholku se prostíral po obloze, celé mračno ovíjel výrazný lem zlověstného purpuru a z jednoho místa, přesně uprostřed, prorážel ten těžký kolos, jako by chtěl vyrazit z rozžhaveného jícnu.

„Přijde bouřka,“ poznamenal Priimkov.

Ale odbočuji od toho hlavního. Zapomněl jsem Ti v posledním psaní sdělit, že jsem po návratu od Priimkovových litoval, že jsem vybral právě Fausta. Napoprvé by se daleko lépe hodil Schiller, když už se začalo u Němců. Zvlášť mi naháněly strach první scény, než se Faust seznámí s Markétkou. Pokud jde o Mefista, také mi dělal starost. Avšak byl jsem pod vlivem Fausta a nic jiného bych nemohl přednést s takovou chutí. Když se docela setmělo, odebrali jsme se do čínského pavilonku, který dali den předtím do pořádku. Přímo proti dveřím stál před pohovkou kulatý stůl, pokrytý přehozem; kolem byly rozestavěny židle a křesla, na stole svítila lampa. Usedl jsem na pohovku, vyndal knížku. Věra Nikolajevna se usadila do křesla opodál, blíž ke dveřím. Ve tmě za dveřmi se rýsovala zelená akátová větev osvětlená lampou a mírně se pohupovala. Občas vtrhl dovnitř proud nočního vzduchu. Priimkov se posadil ke stolu blízko mě, Němec vedle něho. Vychovatelka zůstala doma s Natašou. Přednesl jsem stručný úvod: zmínil jsem se o staré pověsti o doktoru Faustovi, o postavě Mefista, o Goethovi samém a požádal jsem posluchače, aby mě přerušili, kdyby se jim něco zdálo nesrozumitelné. Pak jsem si odkašlal… Priimkov se mě zeptal, zda si nepřeji vodu s cukrem, a podle všeho byl velice spokojen sám se sebou, že mi tu otázku položil. Odmítl jsem. Zavládlo hluboké mlčení. Začal jsem číst, ani jsem nezdvihl oči; byl…