Pád do Maelströmu

Cesty boží jak v Přírodě, tak v činech Jeho Prozřetelnosti nepodobají se cestám našim; a naše výtvory nelze také nikterak přirovnávat k nezměrnosti, hloubce a nezbadatelnosti Jeho děl, která jsou obdařena hlubinami závratnějšími než studnice Démokritova.

Joseph Glanville

Konečně jsme vystoupili na vrchol nejvyššího útesu. Stařec byl zřejmě tak vyčerpán, že několik minut nemohl mluvit.

"Není to tak dávno," řekl posléze, "co bych vás byl mohl vést po téhle cestě právě tak snadno jako můj nejmladší syn; ale asi tak před třemi roky mne potkalo něco, co ještě žádného smrtelníka nepotkalo - či co aspoň nikdo nepřežil, aby o tom mohl vyprávět - a těch šest hodin smrtelné hrůzy, které jsem tehdy zakusil, mne na těle i na duchu dočista zlomilo. Nejspíš si o mně myslíte, že jsem velmi starý člověk - ale nejsem. Stačil necelý den, aby mi tyhle vlasy, předtím černé jako uhel, zbělely, aby mi ochably nohy, povolily nervy, takže mě teď sebemenší námaha roztřese a každý stínek vystraší. Věříte, že dostávám závrať, už když se podívám z téhle skalky?"

Ta "skalka", na jejímž okraji se natáhl tak neopatrně, že byl na její vyčnělé, kluzké hraně zaklesnut lokty - ta "skalka", tvořící strmou, hladkou, černě svítící stěnu propasti, trčela nějakých patnáct set stop z rozeklané pustiny pod námi. Nic by mne nepřilákalo přistoupit na šest kroků k jejímu okraji. Ba poloha mého společníka mě tak rozrušila, že jsem padl jak široký, tak dlouhý na zem, sevřel trsy kolem sebe a ani se neodvážit mrknout k obloze - marně se snaže zapudit myšlenku, že prudký vítr ohrožuje samy základy hory. Dlouho mi trvalo, než jsem se jakžtakž umoudřil a sebral odvahu posadit se a pohlédnout do dálky.

"Tyhle úzkosti hleďte překonat," řekl mi průvodce, "vždyť jsem vás sem přivedl, abyste se mohl hezky rozhlédnout po dějišti té události, o které jsem vám říkal - abyste měl to místo přímo před očima, až vám tu podivnou historii budu vypravovat.

Jsme právě," pokračoval rozvláčným, pro něho příznačným způsobem, "jsme právě u samých břehů Norska - na osmašedesátém stupni šířky - v rozsáhlé norlandské provincii - a v smutném kraji lofotském. A sedíme zrovna na vrcholku hory, která se jmenuje Helseggen neboli Mračná. Teď se trošku zvedněte - jestli máte závrať, přidržte se trávy - tak - a podívejte se tamhle za ten pruh mlhy pod námi do moře."

Hlava se mi motala, když jsem hleděl na širou mořskou pláň, jejíž voda měla tak inkoustovou barvu, že mi rázem vytanulo mare tenebrarum z líčení núbijského zeměpisce. Lidská fantazie si sotva dovede vytvořit truchlivější a pustší panoráma. Vpravo i vlevo, kam až oko dohlédlo, táhly se jako valy světa obrysy hrozivě černých, trčících skal, jejichž ponurost dokresloval příboj, který proti nim s věčným vytím a jekem vysoko vrhal svůj bílý, strašlivý hřbet. Přímo proti výspě, na jejímž temeni jsme seděli, asi tak pět až šest mil od nás, bylo vidět v moři pustý ostrůvek; vlastně jsme jen rozpoznávali jeho polohu podle zuřivého vlnobití, které jej svíra…