Muž, který se rozpadl

Pleurez, pleurez, mes yeux, et fondez-vous en eau!
La moitié de ma vie a mis I'autre au tombeau.

Corneille, Cid

Nemohu si momentálně vzpomenout, kdy a kde jsem se poprvé setkal s tím pěkným, pohledným chlapíkem - s honorárním brigádním generálem Johnem A. B. C. Smithem. Kdosi mě určitě tomu pánovi představil, to vím - na nějakém veřejném shromáždění, tím jsem si jist - pořádaném k čemusi velice významnému, o tom nepochybuji - na nějakém zajímavém místě, na to dám krk -, ale jak se ten člověk jmenoval, to jsem bůhvíproč zapomněl. Musím po pravdě přiznat, že jsem při představování zakoušel dosti trapné rozpaky, které mi zabránily vnímat čas i místo. Jsem od přírody nervózní je to u mne rodová slabost, za kterou nemohu. A každá záhada - sebemenší náznak něčeho tajemného, co přesně nechápu - mne dokáže žalostně rozklepat a vzrušit.

V celém zjevu té svérázné osobnosti bylo cosi, abych tak řekl, pozoruhodného - ano, pozoruhodného, i když tento přívlastek jen chabě označuje to, co mám na mysli. Byl to muž snad šest stop vysoký a budil impozantní, dominující dojem. Vyzařovala z něho jistá distingovanost, svědčící o jeho vybraném vychování a naznačující vybraný původ. Pokud jde o Smithovu fyzickou podobu, budu poněkud zevrubný ale nacházím v tom jakési tklivé uspokojení. Na jeho kštici by mohl být pyšný i Brutus; nenašli byste vlasy tak bohatě splývavé, vlasy s tak sytým, jasným leskem. Byly uhlově černé a právě tak zbarveny - či lépe nezbarveny - byly i jeho nepředstavitelné kníry. Jak vidíte, neubráním se nadšení, když mluvím o jeho knírech, a snad ani moc nepřeháním, když tvrdím, že to byly ty nejhezčí kníry pod sluncem. Ať tak či onak, obkružovaly a někde i částečně překrývaly ústa - ústa právě tak nevyrovnatelná. V nich se třpytily naprosto pravidelné, alabastrově bílé zuby. Zpoza nich zazníval, byla-li vhodná příležitost, dokonale jasný, zvonivý, melodický hlas. Co se očí týká, byl můj nový známý také víc než skvěle obdařen. Jedno jeho oko by vydalo za pár běžných zrakových orgánů. Byly hnědavé, nesmírně velké a lesklé a tu a tam byl u nich patrný onen zajímavě zešikmený tvar, který tak zvýznamňuje pohled.

Generálova hruď byla nesporně ta nejkrásnější hruď, jakou jsem kdy spatřil. Marně byste hledali sebenepatrnější chybičku v jejích nádherných proporcích. Tato vzácná souměrnost dala tím víc vyniknout ramenům, před nimiž by se s pocitem méněcennosti zarděl snad i mramorový Apollo. Vášnivě obdivuji krásná ramena, ale tak dokonalá - přiznávám - jsem ještě nikdy neviděl. Také paže byly veskrze znamenitě vymodelovány. Dolní končetiny si s nimi ovšem v půvabu nezadaly. Byly to opravdu úchvatné nohy, nic se jim nedalo vytknout. Každý znalec v tomto oboru by uznal, že jsou skvělé. Nebyly ani přehnaně, ani nedostatečně svalnaté, nepůsobily ani bytelně, ani křehce. Nedovedu si představit ladnější křivku, než jakou tvořila jeho kost stehenní (os femoris), a přesné, jemné vyklenutí f…