Články ze Slovana 1850-1851

Strany politické

(H. B.) Ačkoli jsme již jednou v Národ. Novinách -tuším - o tom samém předmětě jednali, nezdá se nám přece, zbytečné ještě jednou zvláště v nynějších okolnostech obrátiti pozornost našeho obecenstva na věc, které se právě nyní z jistých stran velmi zneužívá, totiž na jména rozličných politických stran. V zemích konstitučních^[46.1] jsou totiž všichni občané dle smýšlení svého rozděleni na jisté politické strany, které buďto v každé zemi zvláštní svá jména mají jako Whigs, Tories, Locoforos atd. aneb jistými, již v celém světě zdomácnělými názvy, jako jsou: konservativní, liberální, aristokraté, demokraté, absolutisté, republikáni, konstituční, radikální atd. se poznamenávají. Takové utvoření stran jest nevyhnutelné, protože při tak velikém počtu obyvatelstva dokonce ani možná není, aby každý občan osobně svoje mínění a svou vůli o každé záležitosti projevil, pročež tedy vždy větší počet stejně, aneb alespoň podobně smýšlejících občanů dohromady za jednu stranu se považuje, čímž se celá věc zjednoduší tak, že místo mnoho milionů jednotlivých osob jen nekolik rozličných stran proti sobě stojí, z nichžto každá se všemožně přičiňuje, aby větší počet občanů přivedla ke svému mínění a tím pak, aby se stalo mínění její zákonem pro veškerý národ. Každá taková strana politická představuje jako jednu osobu a celý národ tím představen jest jako v několika osobách, z nichžto každá jisté od ostatních rozdílné mínění její představuje a zastupuje proti ostatním.

Kdyby byli všichni občané náležitě vzdělaní a rozuměli všichni dokonale všemu, co se týká veřejných zaležitostí, bylo by všechno strannictví politické mnohem jednodušší, neboť by přestalo všeliké podvádění občanů. Nyní však, kdežto veliký počet občanů buď velmi málo neb docela nic nerozumí záležitostem politickým, nabývají mnohé politické strany tím příležitost šiditi mnohé občany a proti jejich vlastnímu prospěchu vábiti je k sobě. To se ovšem jinak díti nemůže, než že takové strany udávají před veřejností zcela jiný úmysl, než jakého skutečně jsou, a užívají vůbec mnohých chytrostí, čímž mnohé občany tak daleko přivedou, že pomáhají sami sobě škoditi a teprva velmi pozdě, když již pomoci není, blud svůj pozorují.

Zvláštní příležitost k podobnému matení a zavádění občanů, podávají již jména jistých politických stran, slova totiž, za která nepřátelé pokroku a svobody obyčejně ukrývají pravý svůj úmysl. Ačkoli se dobře ví, že jistá strana pracuje na tom, aby zase stará libovláda čili despotie, totiž komandování celého národu skrze úřednictvo nazpět uvedena byla, aby všechny r. 1849 vymožené svobody poznenáhla zase zničeny byly: nepozorujeme přece žádnou stranu, která by podobný úmysl zřejmě vyslovovala. Příčina toho jest velmi jednoduchá. Ti, kteří onen hanebný a lidozrádný úmysl mají, dobře vědí totiž, že jich jest velmi málo proti celému národu, jenž si svobodu a libovládu přeje, a že by tedy úmysl svůj, kdyby jej zřejmě vyslovili, nikdy provésti nemohli, poněvadž by se celý národ ve všem a všemožně tomu protivil. Zahalují tedy obyčejně úmysl svůj do rozličných na pohled hezkých a lidu přijemných plaštíků. Brzy říkají: my chceme pokoj a pořádek: pokoj a pořádek jsou věci každému poctivému člověku milé, což divu tedy, že mnohý sprostičký na duchu občan za jejich korouhví běží a pod jménem starosti o pokoj a pořádek pomáhá plesti karabáč a pouta na své vlastní údy, neznamenaje totiž, že u těch znamená pokoj a pořádek tolik jako: buď z ticha, nech mně, co jsem ti vzal, nedělej různice, nechtěj nazpět co ti náleží. Brzy zase říkají: my jsme mírní, my jdeme prostřední cestou, my nechceme nic náhlého a překvapeného, my víme, že jistá strana chce zavést absolutii a jistá strana zase chce všechno překotit, my tedy chceme mezi nimi býti prostředníky! Samé věci, které nejsou špatné, myslí zase mnohý sprostičký na duchu občan a běží za jejich korouhví; všeho moc škodí, s mírností nejdál dojdeš, in medio virtus atd. jak jsou všechna ta přísloví, která si opakuje táhna za korouhví střední strany, Ale nic nepozoruje, že tato střední strana jde vlastně tam, kam absolutisté, jenom že ne docela zpříma, nýbrž oklikami, a že dokonce není prostřednicí mezi dvěma výstřednostmi (excentricitami), nýbrž tajná přítelkyně despotie a nepřítelkyně svobody a rovnoprávnosti. Brzy se praví: my jsme konservativní, slovo to, mající v sobě jakousi taktickou usazenost a proto milo mnohému dobrému člověku, jenž se hned ke korouhvičce té přitovaryší. Ale konservativní znamená: zachovávající, ten tedy, kdo sebe konservativním jmenuje, dává na srozuměnou, že chce zachovati to co jest. Jestli tedy to, co jest, dobré jest, tedy i konservativním býti a to dobré zachovávati a brániti, jest dobré a chvalitebné: jestli ale to co jest, špatné jest, pak i konservativním býti, totiž toto špatné zastávati a lepšímu brániti, špatné a nechvalítebné jest. Vezmeme na příklad Rakousko. Kdo se osmělí tvrditi, že nynější náš stav, vezměme to v jakémkoli ohledu, dobrý a užitečný jest? Což tedy souditi máme o tom, jenž se nazývá nyní konservativním?

Jiní zase na jiný způsob chytře pracují na zmatení a mámení svých spoluobčanů. Jsouce sami tajní přívrženci a služebníci libovlády, hledí všechny ty strany, které se o pravou konstituční čili právní vládu, o samosprávu národní, rovnoprávnost politickou i národní přičiňují, zohyzditi a nezkušenému lidu před nimi jakousi bázeň vštípiti. Nejobyčejnější způsob jest vydávati všechny liberální za jakési přemrštěnce, výstředníky, křiklouny, nespokojence, nepřátelé jmění, komunisty atd. Na to obracíme zvláště u nás pozornost obecenstva, a síce, aby to tím pochopitelnější bylo, ve příkladu každému našemu čtenáři znamém. Kdo totiž čte vládní noviny, zvláště v novějším čase "Víd. Den." mohl pozorovati nejednou, že naši stranu a naše noviny tam nyní nazývají výstřední, radikalní, přepjatou atd. Každý ale ví že naše strana hned od března r. 1848. jak nastala svoboda tisku až do nynějška vždy těch samých zásad se drží, a každý zajisté dobře …