Články z Národních novin 1848-1850

Revoluce Vídeňská

(N. N. 11. října 1848.)

Ve čtvrtek dne 5. října 1848 skončil se v 10 hodin večer sněm velmi bouřlivě. Rokovalo se o daních na budoucí rok, a když již hlavní věci odbyty byly, vystoupil nenadále p. Löhner s návrhem na oko nepatrným, ve věci ale nesmírné důležitým. Činil totiž doložení v ten smysl: že se z daní nyní povolených nic nesmí vynaložiti jinde, než v zemích zde na sněmu zastoupených. To jest jinými slovy řečeno, že se nic nesmí vynaložiti v Uhřích na podporu Jelačice k udržení celosti Rakouska.

Česká strana sněmu (pravice) porozuměvši hned p. Löhnerovi, statečně se opřela jeho návrhu, a Rieger vymohl, že komora velikou většinou hlasů zavrhla tento návrh Löhnerův i s mnohými jinými.

Sněm pohrdnul návrhem tímto, neboť nechtěje ani o nem slyšeti, přešel k dennímu pořádku, což jest potupa parlamentární.

Franfartsko-maďarsky smýšlející levice zuřila a jeden z ní, p. V., zrovna prý se vyjádřil, že již nepomůže nic, než - revoluce.

Tato revoluce nedala na sebe dlouho čekati: ráno v pátek dne 6. již byla bitva na Táboře (Leopoldov) a brzy se zmocnilo povstání celého města. Záminku vzali si z toho, že nechtěli dopustiti, aby něco vojska z posádky vídeňské táhlo Jelačici ku pomoci; to však byla jen zámínka. Pravá příčina této revoluce není jiná, než nespokojenost maďarské a ultra-německé strany s vládou spravedlivou, s vládou takovou, která si rovnoprávnost všech národů za heslo vzala, která nechce připustiti, aby v Rakousích jen Němci a Maďaři panovali, kterážto vláda chce, aby také Slované slušného podílu měli. Takovou spravedlivou vládu nazývá maďarská a ultraněmecká strana reakcionářskou, zatím ale jen oni sami pravdiví reakcionáři jsou v tom ohledu, že chtí staré panování maďarsko německé opět v Rakousích zavésti, jako bylo dříve.

Ta strana sněmu říšského, která nyní ve Vídni rej vede, jest též takového protislovanského smýšlení. Löhner jest duše všeho nynějšího jednání té části sněmu, která ve Vídni zůstala.

Deputovaní čeští sněmovnu vídeňskou opustili. Za to budou posuzováni tak dlouho, až čas a skutek ukáže, že odejítím svým sněm a svobodu zachovali.

Nestav dům u silnice, nechceš-li, aby tě lidé posuzovali, - tak jest staré přísloví.

Deputovaný zajisté staví dům u silnice, a proto vždy připraven býti musí na to, aby jej lidé posuzovali. Každý posuzuje, moudrý i nemoudrý, a úsudek jest rozličný, jako jest rozličná moudrost a nemoudrost.

Že ale českým deputovaným ne pro svou bezpečnost, nýbrž z povinnosti ke své vlasti nic jiného nezbývalo, nežli sněm opustiti, toť přece každý rozumný lehce uzná. Známo jest, že vlastně celý sněm byl jen boj mezi dvěma odhodlanými stranami, frankfurtsko-německou a protifrankfurtskou. Obě tyto strany byly vlastně na počet asi sobě rovny, ostatní veliký počet sněm…