Faust

U kašny

MARKÉTKA a LÍZA se džbány.

LÍZA:

Tak o Barušce jsi neslyšela?

MARKÉTKA:

Nic. Tuze málo já teď vycházela.

LÍZA:

Od Fandy mám to, že se spustila.
To že se tak nóbl nosila!

MARKÉTKA:

Jak to?

LÍZA:

              No jak! Inu, smrdí to s ní.
Krmí teď dva, když pije a jí.

MARKÉTKA:

Ach!

LÍZA:

           Šlo to s ní až takhle dolů,
a jak se dlouho slízali spolu!
To bylo tancování,
v hospodách vyhrávání,
poutí, mlsků a cukrování
a Barčo tam a Barčo sem
a uctívání vínečkem,
až myslila: já první jsem.
Že se ta fiflena nestyděla,
fůru prezentů od něho měla!
To bylo nějakých hubiček —
jo, kampak se neděje, věneček!

MARKÉTKA:

Ta nešťastná!

LÍZA:

                               Jakápak nešťastnice!
Když v noci my sedaly u přeslice
a matka nás dolů jít nenechala,
ona tam se svým amantem stála.
Na lavičce či na chodbě byli
a potmě neměli dlouhou chvíli.
Teď u vrat chrámu ať se jen krčí,
až do žíněné košile ji strčí.

MARKÉTKA:

On jistojistě vezme si ji přec.

LÍZA:

K smíchu! Tak švarný mládenec,
ten o jinší si pannu řekne.
A taky už plách!

MARKÉTKA:

                                To není pěkné!

LÍZA:

A kdyby ji chtěli s ním sezdati,
tak ji už hoši vyplatí:
strhnou jí vínek z copánků,
my před práh jí nasypem řezanku.

Odejde.

MARKÉTKA:

Jak s chutí jsem vždycky si omočila,
když něk…