Dukla mezi mrakodrapy

Ota Pavel

62 

Elektronická kniha: Ota Pavel – Dukla mezi mrakodrapy (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: pavel03 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Ota Pavel: Dukla mezi mrakodrapy

Anotace

O autorovi

Ota Pavel

[2.7.1930-31.3.1973] Spisovatel a novinář Ota Pavel, původním jménem Ota Popper, se narodil roku 1930 v Praze jako syn obchodního cestujícího. Za války pobýval s rodiči a dvěma bratry na Kladensku a tam začal r. 1943 pracovat jako havíř. V chlapeckých letech aktivně provozoval fotbal a hokej. Po válce žil opět v Praze; navštěvoval zde obchodní a jazykovou školu. V letech...

Ota Pavel: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Dukla mezi mrakodrapy“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dosud nad Atlantikem

Na to všechno a ještě na mnoho jiného jsem myslel na palubě čtyřmotorového douglase, abych to napsal, až bude čas v knize se ke všemu vrátit. Nic se od mezipřistání v Shannonu téměř nezměnilo, jen lidé v sedadlech se občas zavrtěli a zaujali jinou polohu. Dukla spala zachumlána do pokrývek, monotónní hukot motorů se pro ni stal vzdušnou pohádkou.

Rozednívalo se, slunce nás dohánělo. Oranžový pruh vstupuje do fialových mraků. Koberec je plavný a připomíná sněhová pole, mírně zvlněná vánkem klidného oceánu. Letadlo nad ním vyplavalo do slunce.

Doktor tu pobíhá se svým:

„Dobré ranko!“

A zase všichni vědí, jak rád by ještě spal. Vejvoda se chystá na vysazení českých vojáků v Americe. Zatím zasunul šňůru elektrického strojku do zásuvky u sedadla a holí se, jeho mužstvo dosud netečně mžourá zpod přikrývek. Zcela je probudí Jack Hamelink s podnosy teplých moučníků, právě vyňatých ze soustavy kuchyňských pícek. Čadkova věta hodnotí situaci:

„Bude se baštit!“

Zatímco třetina pasažérů pípavě odmítá vzdušnou stravu, chlapci z Julisky mají k jídlu nejupřímnější vztah sportovců. Zpracovávají jídlo s velkou chutí; v tomhle obřadu mi připomínají závodní auta, která čerpají do svých nádrží potravu na spoustu okruhů.

Pod okénkem se rozevřou mraky a objeví se zelené, zvarhánkovatělé a nekonečné pláně Atlantiku. Pak první kanadské ostrůvky s hrstkou domečků. A zase oceán a nesmírné prostory vody, vzduchu, slunce.

Když takhle koukáte bezmála půl dne na svištící vrtule, získáváte k nim úctu. Pak se ani moc nedivíte, když si jedna řekne „právě toho mám dost“ a zastaví. Ale příjemné to na mou duši není. Její čtyři listy ční němě do prostoru. Kapitán letounu Bill Briscoe asi vyndal z úst nezbytnou lulku, v reproduktoru se totiž ozval jeho hlas, nic prý to neznamená. Člověk to nahlas neřekne, ale uvažuje: „Co kdyby vynechaly další?“ Lidé zneklidněli, více vyhlížejí zemi, jenže douglas protíná právě poslední atlantický prostor z Yarmouthu do New Yorku. Už to není daleko, ale pořád jako z Prahy do Br…

Mohlo by se Vám líbit…