Slídiči

Horská krajina, zeleň, křoviska.

APOLLÓN (s bodcem v rukou):

Všem bohům a všem lidem hlásám zde
já Apollón a slavně slibuji,
že bohatě se tomu odměním,
kdo najde uloupené stádo mé.
Jsem bezradný a zhola nechápu,
kam se mi dojné kravky poděly
i jalůvky a bujná telátka:
to vše je pryč, a hledám nadarmo
jich stopu. Jako kouzlem zmizely
mi náhle ze svých stájí od žlabu
kams v dáli bez slechu, bez vidu.
Já stěží mohl věřit, že by kdo
buď z bohů, nebo z tvorů smrtelných
se odvážil ten skutek spáchati.
Když jsem však poznal, že je tomu tak,
hned pátrám, hledám všechen ohromen
a vyhlašuji bohům odměnu
i lidem: ať to každý dobře ví!
Jak šílený jsem věčným slíděním.
Již lidstva celého jsem zchodil svět,
bych stopu svého stáda nalezl
a lapil škůdce: marné bylo vše.
Kraj thrácký nehostinný prohledav,
já hnal se v plodné nivy thessalské
a do bohatých obcí boiótských;
a olivovou plání attickou
a Isthmem, dvěma moři vroubeným,
jsem prošel, dórský Argos zhlédl jsem
i celý sousední kraj mykénský.
A nyní v tato místa přicházím,
kde neschůdná a větry šlehaná
a lesnatá ční k nebi Kylléné.
I ptám se: je tu někdo nablízku,
kdo slyšel by má slova? Pastevec
či uhlíř, lovec nebo divý tvor,
syn horské nymfy? Vyhlašuji všem:
kdo lapí zloděje stád Foibových,
ten dojde jistě skvělé odměny!

SILÉNOS (z křovin přihopkuje s holí):

Jak zaslechl jsem tvoje volání,
jež hlásným rykem rozléhá se v kraj,
a seznal, oč tu jde, hned uháním,
seč jsem, já stařec, tryskem největším
sem k tobě, Foibe, horlivosti pln;
chci vzácným dobrodějem tvým se stát
a zkusit štěstí v této honbě tvé.
Však potom, jak tu hlásáš, zahrň mne
svým zlatem, zdaří-li se naše věc!
Své syny vyšlu, jejich bystrý zrak
ti všechno vypátrá, co ztraceno,
ač vyplníš-li vskutku slova svá.

APOLLÓN:

Dám zlata dost, jen dodrž to, co díš!

SILÉNOS:

Já najdu skot, však dodrž ty svůj slib!

APOLLÓN:

Dar pro nálezce je už přichystán.

SILÉNOS:

Ó pane, ihned začnu pátrati.

APOLLÓN:

A jasné ryzí zlato, Siléne!

SILÉNOS:

Ó dejte bozi, aby bylo mé!

APOLLÓN:

Však tobě odměním se ještě víc!

SILÉNOS:

Jak to? Co chceš mi, pane, ještě dát?

APOLLÓN:

Ty sám i rod tvůj buď pak svoboden!

Vzdálí se. Mezitím se připlížili z křovin SATYROVÉ.

SBOR SATYRŮ:

Hej, k dílu, hej, k dílu, ó bratři,
buď připraven křepký váš krok!
Halijó, halijó, halijó!
A za skrytým zlodějem čile
se pusťme, ať kdekoli mešká,
ať třeba i pod zemí dlí!
Hoj, vyplnit slib svého otce
a vypátrat, jakže a kam
se poděl ten tajemný lup!
Když zdaří se námaha naše,
hoj, svobodně s otcem pak žít!
A bůh, který k dílu nás najal,
bůh milý nechť zářného zlata
nám poklady, poklady dá!

SILÉNOS (vztahuje ruce do výše):

Ty štěstí a ty zdaru démone,
ach, dejte mi tu honbu vyhráti
a ulovit zde kořist loupežnou,
sk…