Antigoné

SBOR (vejde):

Zářný paprsku sluneční,
nejkrásnější z plápolů všech
vzešlých sedmeru thébských bran,
ó ty zraku zlatého dne,
vzplál jsi konečně na nebi,
vznesl ses nad proudy Dirčinými!
Běloštítý argejský voj,
jenž se ve zbroji přivalil k nám,
tys pobídl k útěku, v prudký cval,
jak koně ostřejší uzdou.

NÁČELNÍK SBORU:

Ten přivedl do vlasti Polyneikés,
jejž k hněvu popudil vadivý svár.
A se skřekem ostrým nad naši zem
se vznesl jak orel ten zhoubný voj,
jsa zakryt perutí bílou jak sníh,
měl hojnou zbraň
a přílbice s chocholem z žíní.
Stál již nad městem, rozevřev chřtán,
krvežíznivých oštěpů kruh
sevřel východy sedmi bran.
Prchl však dřív, než tlamu svou
naší krví nasytit moh’,
dřív než hradby, věnčící město,
ohně smolného zachvátil žár.
Rozleh’ se takový zbraní třesk
v jeho zádech: to vzdorný drak
svou bojovnou sílu s ním změřil.

NÁČELNÍK SBORU:

Má ve velké zášti nebeský Zeus
chvást jazyků chlubných. I spatřiv ten voj,
jak mohutným proudem se valí k nám
a na řinkot zlatých zbraní je hrd,
svým bleskem mrštil na hradeb kraj,
by svržen byl muž,
jenž se vítězství provolat chystal.

SBOR:

Zasažen skácel se na zem, až zaduněla,
ten ohněnoš, jenž se hnal zuřivě do zápasu,
v lítém zápalu na město soptil
nejhorších vichřic bouřný vztek.
Takový tedy byl jeho los.
Jiným však dával jinou zas sudbu,
nazpět když hnal je veliký Arés,
ten pomocník statný.

NÁČELNÍK SBORU:

Těch vévodů sedm, co u sedmi bran
se s vévody sedmi bilo, svou zbroj
tu Vítězi Diovi nechalo v daň,
krom nešťastných rodných těch bratří dvou.
Ač oba se zrodili z rodičů týchž,
přec dvojsmrtná kopí si vrazili v hruď
a společně zemřeli oba.

SBOR:

Ale vždyť přišla k nám vítězná, slavná Níké
a radostným úsměvem bojovné Théby blaží!
Zapomeňme již na vřavu války,
nynější boje jsou skončeny již!
Do chrámů božích pospěšme teď,
slavit své reje po celé noci,
a Bakchos, jenž Théby jarostí plní,
nechť k plesům nás vodí!

NÁČELNÍK SBORU:

Však hle, tu vychází z paláce k nám
syn Menoikův Kreón, nový náš pán,
jenž řízením bohů se nedávno stal
té země králem. Co zamýšlí as,
že veřejnou vyhláškou shromáždit dal
náš kmetský sbor
a k radě všechny nás svolal?

KREÓN (vystoupí s průvodem):

Mužové! Prudkou bouří zkrušili
loď naší obce bozi, nyní však
ji k plavbě bezpečné zas vzpřímili.
I svolal jsem nás svými posly sem,
jen vás si vybrav ze všech občanů;
vímť jednak dobře, že jste chovali
vždy v úctě trůnu Láiovu moc,
a dále, Oidipús když řídil stát,
i pak, když zhynul se svou manželkou,
že ještě také k jejich potomkům
jste pevně stáli s pevným smýšlením.

Když tedy oni dvojím osudem
v den jeden zahynuli, zabivše
druh druha a tak ruce bratrskou
si krví poskvrnili, mám teď já
i trůn i všechnu jejich vládní moc
dle práva příbuzenství s padlými.
Jsem vaším králem! Ale rozpoznat,
co skryto v duši muže každého,
co cítí a co myslí, nelze dřív,
než v zákonech a ve svých hodnostech
se osvědčí. Nuž poslyšte, co dím!
Kdo řídí celou…