Antigoné

SBOR:

Ó, blažení ti, jejichž život nezakusil zla!
Neb jestliže někomu řízením božím je otřesen dům,
už nikdy ho nemíjí kletba a stíhá celý rod:
jak vlny moře vzdutého,
kdykoli vířné vichřice
se rozzuří, ženouce přes tmavé hlubiny pěnu vln,
jež valí černý rmut
až z hloubi ode dna,
co větrů stonem hřímají bičované břehy.
Tak od dávných dob i v domě krále Labdaka
je zřít, jak se množí osudu rány již od předků,
a nižádný člen se jich nemůže zprostit: jsou bez konce.
To nějaký bůh je kácí v prach!
Poslední teď již ratolest
se zaskvěla v rodině Oidipa svitem zářivým,
i tu však zastírá
teď bohů podsvětních
prach krvavý i zpozdilost slov a mstivé zaslepení.
Jaký, ó Die, lidský vzor
by zadržet mohl tvoji moc,
již nemůže spoutat ni krotitel všeho, Spánek,
ni měsíců neúnavných běh?
Neboť jsi věčný, nestárneš časem,
vladaři olympských výšin,
mihotnou září planoucích.
Jak dříve, tak i napříště
a navěky povládne tento řád:
že pohromě usouzené
nadobro neujde v životě lidském nic.
Neboť naděje těkavá
je na prospěch mnohému člověku,
však pro mnohé mámením lehkověrných tužeb.
Jde k tomu, kdo netuší zlého nic,
pokud si nohy nespálí ohněm.
Kdosi moudrostí veden
proslulý výrok světu dal:
že dobrem zlo se zdává těm,
jimž zavádí do pohrom duši bůh;
pak pohromě nelze ujít,
neboť je postihne za velmi krátký čas.

Přichází HAIMÓN.

NÁČELNÍK (vida ho, ke KREONTOVI):

Hle, tam jde Haimón, z dětí tvých všech
plod poslední! Zdalipak přichází sem,
sám zarmoucen nad sudbou nevěsty své,
pln bolesti nad zmarem sňatku?

KREÓN:

To lépe nežli věštci zvíme hned.

Vstoupí HAIMÓN.

Snad nepřicházíš, synu, roztrpčen
jsa zlostí na mne, když ses dověděl,
že rozhodnuto o tvé snoubence?
Či máš mě rád, nechť jednám jakkoli?

HAIMÓN:

Jsem, otče, tvůj. Dle dobrých zásad svých
mě řídíš, já pak vždy jich poslechnu.
A sňatku žádného si nebudu
výš cenit nad tvé dobré vedení.

KREÓN:

Ba, synu, tak je třeba smýšleti:
že vůle otcova je nadevše.
Vždyť proto touží lidé děti mít
a poslušně je doma vychovat,
by odplácely nepříteli zlem
a s otcem přítele si vážily.
Však plodí-li kdo děti nezdárné,
co říci o něm, leč že sobě strast
v nich zplodil, v očích nepřátel pak smích?
A proto, synu, nikdy pro rozkoš
a ženu nepozbývej mysli: Věř,
zlá žena v domě jako manželka
ta mrazí v objetí! Neb jaký vřed
je horší pro tělo než přítel zlý?
Nuž odvrhni tu dívku od sebe
jak nepřítele, nech, ať v podsvětí
se s někým zasnoubí! Já veřejně
ji přistihl, jak ona jediná
mi kladla odpor ze všech občanů,
i nestanu se lhářem před obcí
a usmrtím ji! Proto nechať si
jen vzývá Dia, rodu ochránce!
Když ve svém domě takovou nekázeň
si odchovám, tím hůř pak u cizích!
Kdo v domě svém je dobrým člověkem,
i v obci objeví se pořádným;
kdo přestoupí však zpupně zákony,
či chce snad předpisovat vladaři,
ten pochvaly mé nikdy nedojde.
Kdo zvolen obcí, toho každý má
být poslušen jak v dobrém, tak i zlém,
a ve velkém, i v malém. Takový
muž, doufám, té…