Élektrá

PĚSTOUN (k ORESTOVI):

Ó synu vládce Agamemnona,
jenž velel kdysi Řekům u Tróje,
teď můžeš na své vlastní oči zřít
to, čehos býval vždy tak žádostiv.
Hle, starý Argos, po němž toužívals,
kraj Ínachovny, střečkem štvané kdys;
tam boha vlkobijce, Oreste,
je lycký trh a zde nalevo
se tyčí staroslavný Héřin chrám;
a kam teď právě přicházíme –
(obrátí se k paláci)
                                                              věz,
Mykény vidíš, zlatem bohaté;
a zde je zhoubný Pelopovců dům,
kde jsem tě od tvé sestry pokrevné
kdys obdržel a z vraždy otcovy
tě spasil únosem a vychoval
až v tento věk, bys pomstil vraždu otce.

Obrací se k ORESTOVI a PYLADOVI.

Nuž uraďte se rychle, Oreste
a nejmilejší z druhů Pylade,
co třeba činit! Jasná slunka zář
už ptactva ranní hlasy burcuje
a minul tmavé noci hvězdný klid.
Než tedy vyjde někdo z paláce,
vy dva se spolu smluvte! Dospěli
jsme tam, kde nemožno už váhati,
kde třeba ruku k dílu přiložit.

ORESTÉS:

Jak zřejmé, nejmilejší sluho můj,
mi jevíš oddanosti důkazy!
Tak jako ušlechtilý kůň, byť stár,
ni v nebezpečí ducha neztrácí
a stříhá ušima, tak pobízíš
nás ty a v čele kráčíš kupředu.
Nuž zjevím, na čem jsem se rozhodl,
a ty má slova bystře poslouchej,
a míjím-li se cíle, oprav mne!

Já delfskou věštírnu jsem navštívil,
to dychtiv zvědět, jakým způsobem
bych zjednal otci pomstu na vrazích.
Bůh dal mi věštbu – jakou, ihned zvíš:
mám bez vojska a zbroje kradmo, lstí
tu spravedlivou vraždu provést sám
svou rukou. Když jsme tedy slyšeli
tu zvláštní věštbu, ty běž do domu,
až tě tam vhodná chvíle uvede,
a vyzvěď, co se děje uvnitř, vše
a pak nám o tom jasnou zprávu dej!
Jsi stár a byl jsi vzdálen dlouhý čas,
a s tímto květem šedin nepozná
tě nikdo, nebudou nic tušiti.
Ty řekni, že jsi cizinec a že
tě poslal fócký Fanoteus: ten muž
je nejvážnější z jejich spojenců.
A oznam jim, a třebas přísahej,
že Orestés je mrtev, nešťastně
že zhynul, z vozu rozjetého v trysk
se zřítiv při pýthijských závodech.
Tak budiž upravena tvoje řeč.
My dva pak
(ukáže na PYLADA)
                        nejprve jak bůh si přál,
hrob otcův úlitbou teď uctíme
a zdobou, ustřiženou z hlavy mé,
a popelnici boků kovových
si potom vezmem, v křoví schovanou,
jak víš i ty, a vrátíme se sem
a v klamných slovech zprávu příjemnou
jim přineseme, že je po mně veta,
že jsem už spálen, v popel obrácen.
Co je mi věru po tom, jestliže
jen slovy zemru, ale po pravdě
se zachráním a slávy dobudu?!
Zisk nesouc, není špatná žádná řeč,
jak myslím. Vždyť jsem viděl často již
i mudrce, jak pouze naoko
a slovy zmírají; když přijdou však
zas domů, ctí je lidé ještě víc.
Tak také já mám pevnou důvěru,
že ještě pro tu klamnou zvěst, jsa živ,
zlou hvězdou nepřátelům zazářím!
Vy, otčino a božstva země té,
přijměte mě tak, by provázel
mě na mých cestách zdar, a tak i ty,
otcovský dome! Tebe očistit
dle práva, bohy poslán, přicházím.
A nevypuzujte mě v bezectí
z mé vlasti, dovolte m…