Oidipús vladař

Vstup

OIDIPÚS

Nejmladší snítky na prastarém pni
Kadmova rodu, děti moje, proč
mi sedáte zde na práh, ruce plné
stužkami opletených oliv — znaků těch,
kdo přišli s prosbami? A město kolem
je celé plno dýmu z obětin
a žalozpěvů, vzdechů modliteb —
Mé děti, neposílám ven
své sluhy vyptávat se, co se děje,
přišel jsem sám, já Oidipús,
kterého všichni nazývají slavným.
Mluv, starče, tobě věk dal právo být
mluvčím těch tady: Co vás přivádí,
strach z neštěstí anebo víra ve mne?
Rád vám chci pomoci. Vždyť přec
jen necitou by nepohnul váš pláč.

KNĚZ

Oidipe,
vládce mé země, vidíš nás, jak sem
jdem hledat útočiště: Děti —
mláďata neopeřená — i starci,
tíží let sehnutí až k zemi,
a kněží… Já jsem Diův a ti tuhle
vybraní chlapci. Druzí zůstali
na náměstí před Athéniným chrámem
a u krbu věštce Apollóna. — Vidíš,
jaká už zatopila město
záplava: Obec tone, nemůže už
z krvavé spouště zvednout ani hlavu…!
Umírá země. Nevyklíčí, zmrtví
jí satba v klínu. Žírná stáda hynou
a nenarození mrou v lůnech matek —
Paličský bůh nám do bran udeřil:
Mor hrozný žene Théby do zkázy
a jenom černá říše podsvětní
bohatne naším nářkem. Já
i tihle chlapci, jak tu hledáme
u tebe pomoc, ovšem víme, že
se bohům nevyrovnáš. Ale z lidí jsi
ty první v běhu všeho života,
a všem, co bozi dají. Jen jsi přišel,
zbavils nás Sfingy, která za píseň
zlé hádanky si brala krutou daň
života od toho, kdo neuhod.
Nevěděls o nás tenkrát ještě nic,
nikdo tě nepoučil — ale tys
ji rozluštil (prý boží pomocí,
jak všichni věří) a tak probudils
v nás zase život. Dneska, Oidipe,
náš vladaři, se uchylujeme
zas všichni k tobě. Najdi pomoc! Ptej
se bohů, ptej se lidí o radu —
vždyť moudrému i cizí rady jsou
přec ku prospěchu. Jsi tu první z nás,
jdi tedy, zachraň obec! Vladaři,
měj dobře na paměti: Celá zem
tě nazývá svým spasitelem za to,
jak jsi jí kdysi pomoh. Ale ať
si nemusíme jednou vzpomínat,
že jsi nás napřed pozvedl a pak
zas nechal padnout! Upevni zas stát
a jako tenkrát buď nám znamením,
že štěstí svítá! Chceš-li vládnout dál
té zemi jako vládneš, pamatuj,
že líp mít zemi s lidmi, nežli poušť.
Že marně strmí tvrz a pluje loď,
když lidé v nich už pomřeli!

OIDIPÚS

Mé děti,
ubohé děti, příliš dobře vím,
proč přicházíte prosit. Vím,
jak všichni zkomíráte. Jako já
však netrpíte žádný! Nesete
každý svou jednu bolest jedinou
a víc už nic… A mne tu dusí pláč
pro město, pro sebe i pro vás, pro to vše —!
Nepřišli jste mi rušit sladký klid —
Už kolik nocí jsem tak prosténal
a starostmi si lámal hlavu. Nic
jsem nenalezl, jenom jeden lék
a k tomu jsem též sáhl: Kreonta,
švagra, jsem poslal do Delf zeptat se
Apollónovy věštírny, jaký
čin nebo slovo zachrání nám vlast.
Dnes vypršela lhůta k návratu.
Mám strach, co je s ním, že se zdržel víc,
než potřebuje k cestě. Ale jak
se vrátí, ať jsem ničema, když hned
nesplním všechno, co bůh přikázal!

KNĚZ

Dobřes to řekl. Ale ti zde mě
upozorňují, že už Kreón jde. —

OIDIPÚS

V…