Oidipús vladař

Scéna čtvrtá

OIDIPÚS

Já, starci, sic se jakživ nestřet s tím
pastýřem, kterého už hledáme
tak dlouho — zdá se mi však, že už jde.
Je starý — asi jako tenhle zde
a poznávám své sluhy, kteří ho
sem vedou. — Tys ho vídal dřív a znáš ho líp —

NÁČELNÍK SBORU

Ba, poznávám ho, jistě je to on.
Byl Láiův sluha. K pohledání věrný…

(Vejdou sluhové s pastýřem — Láiovým sluhou.)

OIDIPÚS

Řekni mi napřed, Korinťane: Mluvils
to o něm?

POSEL

Právě o něm.

OIDIPÚS

Starý,
nu, dívej se mi zpříma do očí
a odpovídej na otázky: Patřils
kdy Láiovi?

SLUHA

Tak, byl jsem jeho otrok.
Narodil jsem se u něj v domě.

OIDIPÚS

Jakou
jsi míval práci?

SLUHA

Skoro celý život
jsem pásal stáda.

OIDIPÚS

V kterých místech nejvíc?

SLUHA

Na Kitairónu a tam v okolí.

OIDIPÚS

Tams poznal i zde toho muže, ne?

SLUHA

A při čempak? A vůbec — o kom mluvíš?

OIDIPÚS

Zde o tom. Stýkal ses s ním někdy?

SLUHA

Nevím…
Nevzpomínám si —

POSEL

Inu, žádný div.
Já mu to, pane, ale všecko hned
zas připomenu. Vždyť si určitě
pamatuje ty kitairónské stráně,
kde pásal on dvě stáda, já jen jedno,
a tak jsme od jara až do zimy
tři roky žili vedle sebe. Já
na zimu sháněl do své ohrady
a on zas do Láiových ovčinců.
Mám pravdu nebo ne?

SLUHA

Máš — ale to
jsou léta!

POSEL

Vzpomínáš si, žes mi tam
dal tenkrát dítě, abych prý si je
vychoval jako vlastní?

SLUHA

A co s tím?
Nač to tu říkáš?

POSEL

To tvé tehdejší
dítě je tady.

SLUHA

Hrom tě zab! Buď zticha!

OIDIPÚS

Jen ty ho neokřikuj! Zasloužil
bys, starý, sám spíš za tu svoji řeč!

SLUHA

A co jsem, dobrý pane, udělal?

OIDIPÚS

Zapíráš dítě, o kterém on mluví.

SLUHA

Nic neví. Žvaní!

OIDIPÚS

Tak ty po dobrém
nic neřekneš? Nu, po zlém promluvíš!

SLUHA

Snad nechceš mučit starce?

OIDIPÚS

Svažte mu
hned ruce — rychle!

SLUHA

Ouvej! Zač? Co chceš?

OIDIPÚS

Dal jsi mu dítě, jak tu říká?

SLUHA

Dal.
A měl jsem rovnou umřít na místě!

OIDIPÚS

Však na to dojde, jestli neřekneš
hned pravdu.

SLUHA

A když řeknu, pak tím spíš.

OIDIPÚS

Ten chlap se zřejmě vytáčí —

SLUHA

Kdepak!
Vždyť říkám: dal jsem, dávno —

OIDIPÚS

Kdes je vzal?
Tvé bylo nebo cizí?

SLUHA

Moje ne.
Dal mi je tady jeden.

OIDIPÚS

Kdo to byl?
Z kterého domu?

SLUHA

Neptej už se dál!

OIDIPÚS

Musím ti říkat dvakrát? Běda ti!

SLUHA

Narodilo se tady u Láia.

OIDIPÚS

Otrok či jeho vlastní?

SLUHA

Ach, je zle —
teď abych šel s tou hroznou věcí ven —

OIDIPÚS

A já ji slyšel. Ale musím! Mluv!

SLUHA

Prý bylo jeho vlastní. Doma ti
tvá žena nejlíp řekne, co a jak.

OIDIPÚS

Dostals je od ní?

SLUHA

Baže, pane.

OIDIPÚS

Nač?

SLUHA

Abych je zabil.

OIDIPÚS

Matka krkavčí!

SLUHA

Bála se hrozné věštby.

OIDIPÚS

Jaké?

SLUHA

Že to dítě zabije své rodiče.

OIDIPÚS

Tak proč jsi je dal tomu starci zde?

SLUHA

Z lítosti, pane. Myslil jsem, že je
odnese do ciziny, domů k nim.
Nu, zachránil je — Pro nejhorší zlo!
Jestlis ty ten, kdo říká, řeknu ti
to rovnou: narodil ses jenom k neštěstí!

OIDIPÚS

Hrůzoucí hr…