Malý princ

Antoine de Saint-Exupéry
(Hodnocení: 1)

77 

Elektronická kniha: Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: saintexupery01 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

Anotace

S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této moderní pohádky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, oodpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo radost

O autorovi

Antoine de Saint-Exupéry

[29.6.1900-31.7.1944] Celým jménem Antoine-Jean-Babtiste-Marie-Roger de Saint-Exupéry, narodil se v Lyonu a tragicky zahynul v létě 1944, patrně sestřelen německým letadlem v prostoru Korsiky nebo nad Alpami. Jeho život i tvorba jsou mimořádně sourodé, obojí určuje Saint-Exupéryho povolání letce, ale i psychické založení hluboce citlivého a ušlechtilého člověka. Po studiu na Námořní škole, které honijak nenadchlo, sloužil jako voják u letectva,...

Antoine de Saint-Exupéry: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, , ,

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

1 recenze Malý princ

  1. Jirka Svátek

    Na první pohled prostý a jednoduchý příběh, na druhý v něm najdete velkou hloubku. Tahke útlá ale myšlenkami prošpikovaná novelka je dneska už naprostá literární klasika.
    Ale uznávám, že na tuto knihu je asi třeba dospět. Jako dítě jsem knihu moc nechápal a našel jsem si k ní cestu až na vejšce. A od té doby se k ní pořád vracím.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola XXIV - Pouť

 

Bylo to už osmý den, co se mi na poušti porouchal motor, a když jsem poslouchal historii o obchodníkovi, pil jsem poslední kapku ze své zásoby vody.

 

„Víš,“ řekl jsem malému princi, „ty tvé vzpomínky jsou moc hezké, ale já jsem ještě neopravil letadlo, nemám už co pít, a byl bych také šťasten, kdybych mohl jít docela pomaloučku ke studánce.“

„Moje přítelkyně liška...,“ řekl mi.

„Človíčku, už nejde o lišku.“

„Proč?“

„Protože umřeme žízní...“

 

Nepochopil, proč takhle uvažuji a odpověděl mi:

„Je dobře, když jsme měli přítele, i když máme umřít. Já jsem hrozně rád, že jsem měl přítelkyni lišku...“

 

Neuvědomuje si nebezpečí, řekl jsem si. Nemá nikdy hlad ani žízeň. Stačí mu trochu slunce...

 

Ale podíval se na mne a odpověděl na mou myšlenku:

„Mám taky žízeň... hledejme studnu...“

 

Mávl jsem unaveně rukou: nemá vůbec smysl hledat studnu nazdařbůh v nekonečné poušti. Přesto jsme se dali na cestu. Když jsme tak kráčeli celé hodiny mlčky, snesla se noc a začaly se rozžíhat hvězdy. Viděl jsem je jako ve snu, protože jsem měl ze žízně trochu horečku. Slova malého prince mi tančila v mysli.

 

„Tak ty máš také žízeň?“ zeptal jsem se ho.

Neodpověděl mi na otázku. Řekl pouze:

„Voda může dělat dobře i srdci...“

 

Nerozuměl jsem jeho odpovědi, ale mlčel jsem... Dobře jsem věděl, že se ho nesmím ptát.

 

Byl unaven. Sedl si. Já jsem si sedl vedle něho. Chvíli mlčel a pak ještě řekl:

„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět...“

„Ano, jistě,“ řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlny písku ve svitu měsíce.

„Poušť je krásná...,“ dodal.

 

A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp... Nevidíme nic... Neslyšíme nic... A přece něco září v tichu...

 

„Poušť je krás…

Mohlo by se Vám líbit…