Tvrdohlavá žena

Josef Kajetán Tyl

52 

Elektronická kniha: Josef Kajetán Tyl – Tvrdohlavá žena (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: tyl20 Kategorie: Štítek:

Popis

Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena

Anotace

Josef Kajetán Tyl – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Tvrdohlavá žena“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

JEDNÁNÍ TŘETÍ

Krátký les

Výstup první

PĚNKAVA v šatech trochu sešlých, s malou kramářskou krusnou na zádech, s kornoutem v ruce 

 

PĚNKAVA. To je roztomilý hájek – počkej, ty můj magacíne (sundá krůsnu) – a jahod je tu jako many na poušti. Terezka si pochutná. (Trhá jahody – a dá se náhle do smíchu) Ale Pěnkavo, nadějný kantore, co se to z tebe udělalo? Kdybysi trhal jalovec, řekl bych, ze jsi kvíčala, nebo kvičíš věru truchlivé písničky; mohly by se tisknout roku tohoto na Horách Kutnách k obveselení mládenců a panen.

Výstup druhý

ZLATOHLAV jako myslivecký mládenec. Předešlý 

 

ZLATOHLAV. He, co to zde robíme? 

PĚNKAVA. Ah, ponížený služebník! Sběhl jsem z ouvozu pro trochu božího daru – doufám, že to nenazvete pytlačením,-jestli se snad líbí – (Podává mu kornout) Ale co to vidím? Ať mě komár polkne! Nemáte bratra? – dvojče v mlynářské kazajce? 

ZLATOHLAV. To jsem já sám. 

PĚNKAVA. Vy? Tedy jsme se už viděli? 

ZLATOHLAV. Nejste vy to zamilované kantůrče z krkonošských hor? 

PĚNKAVA. Jsem; ale vy – v zelené kamizole? 

ZLATOHLAV. Nu, vy jste svoje řemeslo také tuším vyměnil? Či študujete tady botaniku? 

PĚNKAVA. Ba, já se hodil spíše na romantiku! 

ZLATOHLAV. Ale jak vidím, tuze se vám nedaří. 

PĚNKAVA. Vy byste se mi neměl posmívat! Romantika miluje divy – vy jste mi mluvil o divech; ale ony se neokázaly! 

ZLATOHLAV. Bezpochyby nejste ještě dost věřící. 

PĚNKAVA. I vy ubohé pantalony! Já jsem tak věřící, že bych mohl v první komoře toho nejministeriálnějšího sněmu zrovna v centrum sedět; a ono přece kde nic tu nic. 

ZLATOHLAV. Tedy jste starou ještě neobměkčil? 

PĚNKAVA. Na té byste mohl dvacetníky tlouct – ta se nepohne. Život jsem holce zachránil – 

ZLATOHLAV. Slyšel jsem o tom. 

PĚNKAVA. A stará přece, že prej nic. A když jsme vedli všickni hroznou lamentaci, jede kolem cizí hrabě – 

ZLATOHLAV (stranou). Vím; protože jsem to byl sám. 

PĚNKAVA. – má dva lokaje jako zlaté bažanty – 

ZLATOHLAV (stranou). Matinohu a Černobejla. 

PĚNKAVA. Slyší, co se stalo, co mi schází, – nabízí mi službu, zaopatření, abych si mohl vzít Terezku. Ale stará zase, že prej ne, že to není žádný důkaz lásky – a že nechce, aby si vzala holka někoho s prázdnýma rukama, že by jí to vytýkal, – o, to je tvrdohlavost! 

ZLATOHLAV. A vy tedy, abyste dal staré i mladé důkaz najednou, pustil jste se s pohořelými do světa. 

PĚNKAVA. Ano. Z celého mlejna nezbylo nic nežli veliký škvarek – stará se chytila tedy romantické hauzírky – a já s ní. Já bych byl rád začal handl s ruskou juchtou, ta bude mít nynčko u nás hrozný odbyt – ale nebylo cvoků do toho. 

ZLATOHLAV. To bych já vám radil, abyste chodil s písničkama a kronikama po světě. Teď jich půjde několik na dračku. Ku př. (zpívá jako O Velvary):

 

O pane Franc, o pane Franc,
důvěra je nadranc! –

 

Tu budou zpívat v každé chalupě. Potom si dejte sepsat kratochvilné čtení, jak se v jisté zemi jednou ráno tři sta deputovaných probudí a jak viděj, že jim Mikoláš něco nadělil. Radostí z…