Strakonický dudák

VÝSTUP 6.

Švanda. Vocilka. Potom Tomáš.

VOCILKA (přihýbá si z rosolkové lahvičky): Jen vesele, Švando, milý kamaráde! Co se ti může stát? I kdyby šlo o krk – vem to nešť! – holka za to stojí – holka je jako mišpule. (Mlaskne si.)

ŠVANDA: A víš to jistotně, že dnes o půlnoci to laskavcové koření kvete?

VOCILKA: Jistojistě – a když se jím holky jenom dotkneš, musí se za tebou fantit – musí tě mít ráda. To je podle receptu mé nebožky báby. (Pije.)

ŠVANDA: Ne, že bych o ni stál – ale budu se mstít!

VOCILKA: Ano, msti se; dej jí co proto!

ŠVANDA: Zfantit se musí, zbláznit, potrhat – já si jí ani nevšimnu! Já ji naučím!

VOCILKA: Dobře máš. Zavdej si! Ale pojďme, ať přijdeme na místo, kde koření roste. (Stranou.) Tady mu nechci tu ťafku ještě dát a s dudami pak upláchnout, jsme ještě blízko veřejné cesty – někdo by se mohl k tomu hodit – tu máš, tu již někdo leze! – Kdo to?

TOMÁŠ (vystoupí): Ve jménu Páně – starý Tomáš ze Strakonic. Ale kdo jste vy?

ŠVANDA: Dobrého zdraví, pantatínku. Já jsem Švanda.

TOMÁŠ: Ty? A co zde děláš tyhle časy? Zde jsou pustá lada, zde není hospoda.

ŠVANDA: Mám tu řízení.

TOMÁŠ: Tak pozdě na noc?

ŠVANDA: Nu, vždyť jsi tady také.

TOMÁŠ: M…