Lesní panna aneb Cesta do Ameriky

JEDNÁNÍ III.

Zahradní besídka – prostředkem viděti ven.

Výstup 1.

DAVISON. Paní DAVISONOVÁ stojí po pravé straně, ISIDOR též v oděvu kvakerském po levé – BETINKA uprostřed.

DAVISON: A to si pamatuj, bratře učiteli, pro jednou a provždy. V našem domě musí panovat láska.

ISIDOR: Já to –

BETINKA: Mlč!

DAVISONOVÁ: Bratře učiteli, ty jsi dal mému Vilémovi políček – to je znamení prudké krve; bude tedy dobře, když ti ode dneška v poledne vodu píti dáme.

ISIDOR: Já jsem –

BETINKA: Mlč!

DAVISON: U nás, bratře učiteli, platí zákon snášenlivosti, zdrženlivosti, mírnosti a tichosti. V těchto ctnostech musíš se upevňovati, posilňovati a utvrzovati.

ISIDOR: Já dám –

BETINKA: Mlč!

DAVISONOVÁ: Láska v duchu – to je cesta k pokoji a míru – a bez těch nemůže člověk přede tváří boží obstáti.

ISIDOR: Já bych –

BETINKA: Mlč!

DAVISONOVÁ: Já velebím Hospodina i kořím se jeho přísné spravedlnosti, a dáš-li mým dětem ještě jedno špinavé slovo – půjdeš z domu, aby se nenakazili zlostí pekelnou.

ISIDOR: Já dojista –

BETINKA: Mlč!

DAVISONOVÁ: My ti přejeme, jakož nám káže duch – ale právě proto musíme býti s tebou přísní, aby si z pravé cesty nezbloudil a zlému pokušiteli do drápů nevběhl.
(Pokročí proti němu.) Upevni si to dobře v paměť, bratře učiteli, a pros Boha, aby tě osvítil. (Pokloní hlavou.) Jeho milost budiž s tebou!
(Jde vážně ven.)

DAVISON: Slyšel jsi to, bratře učiteli?

ISIDOR: Slyšel.

BETINKA: Mlč!

DAVISON: Půjdeš o dům dále, jestli svou vášeň nezkrotíš. Manželka má je tichá žena – příklad nebeské trpělivosti – pomysli tedy, jak veliké musí být tvoje provinění, ježto jsi ji popudil.
(Přistoupí k němu blíže.) Kroť své vášně – pravím tobě – neoddávej se rozmařilé zahálce; proto pustím zejtra zahradníka ze služby, a ty budeš okopávat po škole záhony. Pros jen Boha, aby zkrotil vášně tvé!
(Vážně odchází, a jda okolo BETINKY, štípne ji do tváře.) Pá, sestro kuchařko!

BETINKA: Jdi, starý hříšníku! (Jde zvolna kupředu – po malé přestávce.) Milý bratře učiteli – slyšel jsi svůj ortel? – No, proč neodpovídáš? Ztratil jsi mluvu?

ISIDOR: Však by nebylo divu! To je už prazlořečené živobytí! Já utekl z lůna starověkého otročení do svobodné Ameriky – jen abych mohl dělat, co srdce ráčí, a zatím zde udělali ze mne tatrmánka! Na mou kuši, kdybych si nebyl tak pevně umínil, že tady musím štěstí dojít, já bych práskl už do bot.

BETINKA: Brávo, brávo! Podívejme se, jak panáček rozvazuje! Ale – je to způsob poctivého kvakera?

ISIDOR: I kvákejte si, kdo chcete – já nejsem žádný kvákal.

BETINKA: Inu, zač se kdo prodá, za to se koupí. Nejde to tak u vás?

ISIDOR: V Čechách?

BETINKA: Jakže? Jste vy Čech?

ISIDOR: Copak jste to ještě nepoznala?

BETINKA: Poznat jsem to mohla – arci.

ISIDOR: Podle čeho?

BETINKA: Podle vaší obrovské trpělivosti.

ISIDOR: Slýchala jste o ní?

BETINKA: Celé kroniky. Ale já slýchala také vaši zem vychvalovat – pročpak jste tam nezůstal?

ISIDOR: Protože jsem byl tulipán; že jsem myslil, že tam rostou samé žal…