Lesní panna aneb Cesta do Ameriky

JEDNÁNÍ I.

Ve vsi. Po pravé straně kovárna, po levé hospoda. Uprostřed strom a kolem něho sedátko.

Výstup 1.

BARNABÁŠ s knihou, ISIDOR s mapou, sedí u stromu zády k sobě obráceni. Viděti, že horlivě se svým předmětem obírají.

BARNABÁŠ: Tu to stojí zase frakturou na tiskacím papíru, že je ta Amerika přec jenom nová zem kanaánská, kde místo vody med a mléko teče.

ISIDOR: Kalifornie! Kalifornie! Tuhle se zarejdí trochu napravo a už je člověk v té zlaté kolíbce!

BARNABÁŠ: Pole za babku – dříví darmo – masa nazbyt!

ISIDOR: Po každém kroku zlatá hrouda!

BARNABÁŠ a ISIDOR : Ó Ameriko! Ó Kalifornie!

BARNABÁŠ: To je všecko hezké! My tu provozujeme vzdychavé dueto, ale tím nedoplavem ani za humna. A já bych přece rád pryč – pryč z Evropy, nebo aspoň ze vsi – na konec světa – tady není žádná existence.

ISIDOR: To je také moje politické vyznání. Zde to není už k vydržení. Jen se na mne dobře podívejte! To má být pomahač při ovčinci Páně!

BARNABÁŠ: To je proto, že naše beránky jen pasete, ale jiní je stříhají –

ISIDOR: Tak vypadá učitel v první polovici devatenáctého století! Kdybych teď zkameněl, budou mě po sto letech ukazovat jako vykrmeného cvrčka.

BARNABÁŠ: A copak myslíte, že jsem já v tom líp? (Ukazuje na sebe.) Tohle je všechno jen tak povrchu – ale uvnitř je to jako troud, hotové souchotiny – žádná existence.

ISIDOR: Na všecko pamatovali – na pána i sedláka, na kněze i na vojáka, i ty židy našli v rejstříku; jenom učitel drží ještě v ruce supliku^[1] a může hubu osoušet.

BARNABÁŠ: Ten starý svět je samá červotočina a co nevidět se rozpadne. Jindá – co to bylo za živobytí! Člověk si moh’ nohy ubrousit, když běhal s konvicí do sklepa; teď aby naléval jenom sám sobě, lidé se hospodám zrovna vyhýbají. Ó je to bídný, zkažený svět!

ISIDOR: Proto vzhůru do nového! Tam bude nová, úrodnější vlast, radostnější domov, veselejší chrám, tam kvete svoboda a hojnost, rovnost a láska!

BARNABÁŠ: Vivat Amerika!

ISIDOR: Ale ach! Já tam lásku nenajdu, já jsem s láskou na mizině.

BARNABÁŠ: Šťastný člověče!

ISIDOR: Já Terezku nedostanu!

BARNABÁŠ: Ó přešťastný člověče!

ISIDOR: Ale muži, co to mluvíte? Bez lásky –

BARNABÁŠ: To jest: bez ženy je veselá existence. Vy ženu ještě nemáte, jste jako pták v povětří – nevěste si tedy kříž na záda a leťte, kam vás vítr ponese, – zrovna do Ameriky.

ISIDOR: Ale ach, co řekne Terezka?

BARNABÁŠ: A co řekne, když tady zůstanete? Povede lamentaci. Otec vám ji nechce dát, až budete mít spořádané hospodářství. Vy si ho ale nespořádáte, dokud Vám ti páni vídeňští hospodáři nepomohou, a to může ještě koš vody uběhnout, to si můžete zatím lepší hospodářství v Americe spořádat; potom pošlete Terezce hrst dukátů, a ona přijede za vámi.

ISIDOR: Ach, kdyby to byla pravda, to bych si poskočil a nezůstal zde ani dvacet čtyry hodiny!

BARNABÁŠ: Šťastný člověče –

ISIDOR: Prodám, kde co mám, každý knoflík, každou čamrdu^[2]!

BARNABÁŠ: Ó blahoslavený člověče! Kdybych si mohl já také tak zazpívat!

ISIDOR: A proč byste n…