Lesní panna aneb Cesta do Ameriky

JEDNÁNÍ IV.

Dekorace jako v JEDNÁNÍ I.

Výstup 1.

ZÁVORA, KAPOUN.

KAPOUN: Jděte v poledne kolem s lucernou, uvidíme, najdete-li pro svou holku lepšího muže, nežli – tento – já jsem. Chcete dobrého hospodáře? Podívejte se na mne – jestli tomu rozumím. Chcete politikusa? Zeptejte se – tento – kolem u všech úřadů, jestli mě neznají. Kam vítr, tam plášť; to je moje politika. Nebo chcete řádného vlastence? Přijďte ke mně a uvidíte, co vynakládám na knihy; už po deset let kupuju si – tento – český kalendář.

ZÁVORA: Mne se neptejte, co chci, já nejsem při té věci hlavní osoba; to se musíte mé holky ptát. Najde-li ta na vás gusto – nu, s Pánem Bohem! Ale abych ji do vás nutil – to mi nenapadne do nejdelší smrti.

KAPOUN: Tak? A co s ní budete dělat, až vám – tento – zůstane na krku?

ZÁVORA: Kdo? Moje dcera? Nu, to nebude tak obtížné břemeno. Vždyť si ji tam sám přejete.

KAPOUN: Ale muži s kladivem, toť je přece hrozný rozdíl! Na mém krku – tento – nezakysne, ale na vašem zbude na ocet.

ZÁVORA: Nemějte starosti; takový ocet je dobrá, chutná věc. Ostatně vám musím zrovna říct, že moje dcera skoro žádnou chuť k vdavkám neukazuje.

KAPOUN: Vím, vím – ale to jen proto, že jí – tento – něco sedí pod šněrovačkou.

ZÁVORA: Nevěděl bych. Co tam snad sedělo, to se dávno vystěhovalo.

KAPOUN: No tím líp; ale naše kmotry o tom ještě pořád – tento – klepají. A že vám zůstala dvakrát celá bez sebe – jako mrtvá – to prý pochází z tajné lítosti.

ZÁVORA: Babské klepy!

KAPOUN: Tak se povídá. A tu není lepší pomoc, jako když dáte holce – tento – něco pro potěšení, hehe!

ZÁVORA: Pro potěšení? Snad hračku – jako vy jste?

KAPOUN: Děti svému štěstí někdy nerozumějí, proto jsou děti, a moudrý otec musí domlouvati.

ZÁVORA: No – vy byste byl arci hodné štěstí!

KAPOUN: Pro takové děvče? To věřím. Štěstí jako hora. Jen jí to už nějak vyložte.

Výstup 2.

TEREZKA přichází, předešlí.

ZÁVORA: Ah, pojď sem, holka! Tuhle je náš soused Kapoun. Dělá si to vyražení, že mi zas o tebe říká.

KAPOUN: Ale muži s kladivem, kdopak bude tak – tento – horempádem do zelí –?

TEREZKA: No, mně to dělá také vyražení.

KAPOUN: Že dělá? Tatíku, co tomu říkáte? – ono jí to dělá vyražení. – Ó, já si to hned myslil, – já to měl dozajista –

TEREZKA: Co?

KAPOUN: No, že vám to tento – hehe! Že budete mít radost –

TEREZKA: Až se mi oči zalévají. Snad jste zpozoroval, že jsem byla poslední časy trochu zamyšlená, tu jste si tedy něco vymyslil, abych se zasmála.

KAPOUN: Zasmála? – Tento sousede?

ZÁVORA: Pozoruju, že vám nezpívá do noty.

KAPOUN: No, milá panno Terezko – smát se můžete – to je zdravá věc – jen mi ale také – tento – řekněte, že budeme mít svatbu.

TEREZKA: Copak je masopust, že chcete dělat maškaru?

ZÁVORA: Ale zatrolené děvče –

KAPOUN: Panno Terezko, co to tento? – maškaru? Já hospodář? Já politikus a vlastenec?

TEREZKA: No, no – jenom nevykládejte věci na krám, za které vám moudrý člověk ani krejcaru nedá; vždyť je to samé pozlátko.

ZÁVORA: Jak se zdá, milý sousede …