České granáty

Pan Hvizdálek

Jméno páně Hvizdalkovo čítal jsem již na titulech spisů českých, sotvaže jsem ještě světoborného rozdílu mezi jotou a ypsilonem znal.^[52] Čítal jsem je potom i v našich časopisech - a vždy byla při něm slavná intráda! Jakž jsem neměl věřiti, že je pan Hvizdálek velikánský vlastenec? Mělť jsem to před sebou černé na bílém; mělť jsem to před sebou v listech kritických - a kdož by nevěřil kritice, aspoň české kritice?

Neznalť jsem pana Hvizdálka nežli ze spisův jeho - a ty nebyly vlastně ani sladké ani hořké - (aspoň se to mně tak zdálo, ačkoli jsem si to veřejně říci netroufal, protože mnoho let přede mnou dobří jeho přátelé vůčihledě dokázali, že prasladké jsou) - a takž jsem ho tedy aspoň za dobrého vlastence měl; ačkoliv bych si byl přál, aby vlastenectví své jinak byl dokazoval nežli půl kopou špatných kněh. -

Jel jsem do lázní. Seděli jsme na lehkém dostavníku; naproti mně hezká brunetka. Kdykoli vůz po kameně přejel, ťukly se naše kolena. I musel jsem posléz dívku prositi, aby odpustila. Dívka byla spanilá, v pěkném novomódním šatě - měl jsem tedy vlastně po německu začít. Mám ale tu slabost, že kdykoliv se hezkému děvčeti do očí podívám, česky promluvím.

"Račte milostivě odpustit -"

"- Hat nix zu bedaiten."^[53]

Po akcentě jsem poznal, že je Němkyně - z Prahy. Mimoto, jak jsem viděl, i mé české otázce rozuměla ... musel jsem ji tedy ještě poškádlit.

"Račte býti cizozemka?"

Ona se na mne podívala, nevědouc, nemám-li ji za blázna.

I zapejřila se.

"Ich bin aine Pragerin."^[54]

"Není možná? Aj, toť mi cesta jako v ráji uplyne. Tedy Češka?"

"Wenn Sie durchaus wollen - ja. Eh, so sitz doch ruhig!"^[55] obrátila se k veselému hošíku, jenžto se vedle ní na sedadle bez ustání vrtěl. "Da, i_ ainen Kuchen!"^[56]

Přitom vyndala z malého košíku několik koláčků, zaobalených do návěští o nejnovějším díle p. Hvizdálka. Já do toho nahledl.

"Wie mir schaint," usmála se brunetka, "sind S…