Pouští a pralesem

Henryk Sienkiewicz

74 

Elektronická kniha: Henryk Sienkiewicz – Pouští a pralesem (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: sienkiewicz04 Kategorie: Štítek:

Popis

Henryk Sienkiewicz: Pouští a pralesem

Anotace

Píše se rok 1885. Čtrnáctiletý polský chlapec Staš Tarkowski a osmiletá anglická holčička Nela Rawlisonová jsou na příkaz mahdiského velitele Smajna uneseny. Má totiž v plánu je vyměnit za příslušníky své rodiny vězněné v Egyptě. Staš s Nelou naštěstí svým únoscům uprchnou se dvěma otroky, které osvobodí. Jejich nebezpečná a dobrodružná cesta za svobodou, dlouhá tisíce kilometrů, vede přes pouště Egypta a Súdánu až do pralesů středovýchodní Afriky a k pobřeží Indického oceánu.

Henryk Sienkiewicz – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

W pustyni i w puszczy

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Pouští a pralesem“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XXII

Než Staš s mladým černochem odtahali na stranu zabité Araby a těžké tělo lva, kleslo slunce k západu a zakrátko měla nastat noc. Ale nebylo možné nocovat v sousedství mrtvol, třebaže Kali, když ukazoval na zabité zvíře, hladil se po břiše a opakoval mlaskaje jazykem: "Msuri ňama" (dobré maso). Staš mu nedovolil zabývat se "ňamou" a poručil mu, aby schytal koně, kteří se po střelbě rozutekli. Černý chlapík splnil úkol s neobyčejnou obratností, neboť nehonil koně roklinou, kde by mu byli utíkali dál a dále, nýbrž vyšplhal se nahoru, zkrátil si cestu nadběhnutím zatáček a postavil se splašeným koním do cesty zpředu. Tak snadno chytil dva a další dva nadehnal Stašovi. Jen Gebrova a Chamisova koně již nemohli najít, ale i tak jim zůstali čtyři, nepočítaje osla, nesoucího stan a věci, který přijal tragické události s opravdu filosofickým klidem. Nalezli ho za zatáčkou, kde s důkladností, ale beze spěchu škubal trávu, rostoucí na dně rokliny.

Malí súdánští koníci jsou celkem uvyklí pohledu na divoká zvířata, ale lvů se bojí, a proto je jen s velkými potížemi převedli kolem skály, u které se černala kaluž krve. Koně ržáli, roztahovali nozdry a natahovali krky k zakrváceným kamenům, když však klidně přešel osel, jen trochu stříhaje ušima, přešli také. Noc již skoro nastávala, ušli však asi kilometr a zastavili se až na místě, kde se roklina zase rozšiřovala v malou amfiteatrální dolinku, hustě zarostlou trním a keři ostnaté mimózy.

"Pane," řekl mladý černoch. "Kali zapálit oheň, velký oheň!"

Pak vzal velký súdánský široký meč, který odňal mrtvému Gebrovi, a začal jím sekat trní, ba i větší stromky. Když rozdělal oheň, sekal dále, dokud nenashromáždil tak velkou zásobu, aby vystačila na celou noc.

Potom se Stašem postavili stan pro Nelu těsně pod vysokou a svislou skalní stěnou a pak ho do půlkruhu obklopili širokým a vysokým trnitým plotem, zvaným "zeriba". Z líčení afrických výprav Staš věděl, že se takovým způsobem cestovatelé zabezpečují před útoky divokých zvířat. Koně se však nemohli za plot vejít, a proto je chlapci odsedlali, sňali s nich plechové nádoby i vaky a jen jim spoutali nohy, aby se příliš nevzdálili při hledání trávy nebo vody. Mea ostatně našla vodu docela blízko ve skalní prohlubni, která tvořila jakýsi malý bazén pod protějšími skalami. Bylo jí dostatek, takže stačila i pro koně a na uvaření křepelek, které Chamis ráno zastřelil. Ve vacích, které kromě stanu nesl osel, našly se i tři věrtele čiroku, několik hrstí soli a také svazeček sušených hlíz manioku.

To vydalo na hojnou večeři. Ale využili jí převážně jen Kali a Mea. Mladý černoch, kterého Gebr krutě mořil hladem, snědl tolik jídla, že by stačilo nasytit dva lidi. Byl za to také z plna srdce vděčen svým novým pánům a hned po večeři padl na tvář před Stašem a Nelou na znamení, že chce zůstat až do konce svého života jejich otrokem, a potom složil stejný hold i Stašově pušce, neboť mu bylo jasné, že je bezpečnější zjednat si přízeň tak hrozného nástroje. Pak prohlásil, že v době spánku "velkého pána", a "bibi"

bude střídavě s Meou bdít, aby oheň nevyhasl - a usedl u něho na bobek, pobroukávaje si nějakou písničku, ve které se co chvíli opakovala slova: "Simba kufa, simba kufa!" což ve svahilském jazyce znamená "lev je zabit".

Ale "velký pán" ani malá "bibi" nemohli usnout. Nela na naléhavé prosby Stašovy snědla jen několik soust křepelky a několik zrnek vařeného čiroku. Říkala, že se jí nechce spát, ani nemá hlad, jen žízeň. Staše se zmocnila obava, zda Nela nemá horečku, ale přesvědčil se, že má ruce chladné, ba až příliš studené. Přemluvil ji však, aby šla do stanu, kde má ustlané lůžko, když napřed pečlivě prohlédl trávu, nejsou-li v ní štíři. Sám usedl na kámen s kulovnicí v ruce, aby ji bránil proti útoku divokých zvířat pro případ, že by se oheň ukázal nedostatečnou ochranou. Zmocnila se ho nesmírná únava a vyčerpání. V duchu si opakoval: Zabil jsem Gebra a Chamise, zabil jsem beduíny, zabil jsem lva a jsme svobodni. Ale připadalo mu, že tato slova šeptá někdo jiný a že on sám dobře nerozumí, co znamenají. Měl jen pocit, že jsou svobodni, ale že se zároveň stalo něco strašného, co ho plnilo neklidem a co ho tížilo na prsou jako těžký kámen.

Konečně mu smysly začaly otupovat. Dlouhou dobu sledoval velké můry, kroužící nad plamenem, a nakonec začal klímat a podřimovat. Kali dřímal také, ale chvílemi se probouzel a přikládal větve na oheň.

Nastala hluboká noc, a co se zřídka stává mezi obratníky, velice tichá. Bylo slyšet jen praskot hořícího chrastí a sykot plamene, který osvětloval v půlkruhu okolní vyčnívající skály. Měsíc neozařoval hloubku rokliny, ale nahoře se míhaly roje neznámých hvězd. Vzduch se tak ochladil, že se Staš probudil, setřásl se sebe ospalou strnulost a začal se starat o to, zda Nela nebude trpět zimou.

Uklidnil se však, když si vzpomněl, že jí ve stanu na houních nechal přikrývku, kterou Dinah s sebou vzala ještě z Fajjúmu. Napadlo mu také, že stoupají-li stále od Nilu, i když jen sotva znatelně, za tolik dní již jistě vyjeli dost vysoko, a tedy do krajin, kde je zimnice již tak neohrožuje jako u nízko položeného řečiště. Pronikavý noční chlad zřejmě potvrzoval tuto domněnku.

A tato myšlenka mu dodala důvěry. Přistoupil na chvíli ke stanu, aby si poslechl, zda Nela klidně spí, pak se vrátil, usedl blíž k ohni a znova začal dřímat, než upadl v hluboký spánek.

Náhle ho vzbudilo vrčení Saby, který se předtím uložil ke spánku těsně u jeho nohou.

Kali také procitl a oba začali neklidně pohlížet na psa, který napjat jako struna nastavoval uši, vrčel a větřil směrem, kterým přijeli, a upřeně pohlížel do tmy. Srst na krku i hřbetě se mu zježila a prsa se mu nadouvala, jak s vrčením vtahoval do plic vzduch.

Mladý otrok přiložil co nejrychleji suché chrastí na oheň.

"Pane," šeptal, "vzít pušku, vzít pušku!"

Staš vzal pušku a postavil se před oheň, aby lépe viděl do temné hloubi rokliny. Sabovo vrčení se změnilo v trhané poštěkávání. Dlouhou chvíli nebylo nic slyšet, potom však…