Pouští a pralesem

XXXVII

Vyrazili však až za několik dní po této rozmluvě. Po krátké modlitbě, v níž se vroucně poručili Bohu, vyjeli hned za svítání, o šesté hodině ranní. V čele jel na koni Staš, kterého předbíhal jen Saba. Za ním vážně kráčel King, mával ušima a nesl na hřbetě plátěný palankýn a v palankýnu Nelu s Meou, potom šli husím pochodem Lindovi koně, přivázaní k sobě dlouhým palmovým provazem a nesoucí různá zavazadla, a průvod pak uzavíral malý Nasibu na oslu, stejně vypaseném jako on sám.

Protože bylo časné ráno, nebyl úpal hned příliš znatelný, ačkoli byl krásný den a za Karamojskými horami vycházelo nádherné slunce, které nezastíral ani mráček. Ale východní vánek mírnil žár jeho paprsků. Chvílemi se strhával dosti silný vítr, pod jehož dechem se tráva skláněla a celá džungle se vlnila jako moře. Po hojných deštích vyrostlo všecko rostlinstvo tak bujně, že se zvláště v nižších místech ztráceli v trávě nejen koně, ale i King, takže nad rozhoupaným zeleným povrchem bylo vidět jen bílý palankýn, který plul kupředu jako loď na jezeře.

Po hodině cesty na nevelké suché výšině, prostírající se na východ od Lindovy hory, narazili na obrovské kaktusy, které měly lodyhy tlusté jako kmeny stromů a květy velké jako lidská hlava. Na úbočích některých kopců, které z dálky vypadaly jako holé, viděli vřes vysoký skoro osm metrů. Jiné rostliny, které v Evropě náležejí k docela malým, dosahovaly tu rozměrů, které odpovídaly velikosti zdejších kaktusů a vřesů, a obrovské stromy, čnící nad džunglí, vypadaly opravdu jako kostely. Hlavně fíkovníky zvané "daro" pokrývaly ohromná prostranství, neboť jejich převislé větve se po dotyku se zemí proměňují v nové kmeny, takže každý strom tvoří jakýsi svůj zvláštní háj.

Při pohledu z dálky se zdálo, že krajinu pokrývá jednolitý les. Zblízka se však ukazovalo, že velké stromy rostou ve vzdálenosti několika kroků, ba i několika desítek kroků od sebe. Na severní straně jich bylo dokonce vidět velmi málo a krajina dostávala ráz horské stepi pokryté rovnou džunglí, nad niž vynikaly jen deštníkové akácie.

Tráva tam byla zelenější, nižší a jakožto píce zřejmě lepší, neboť Nela z Kingova hřbetu a Staš z vyvýšenin, na které vyjížděl, viděli tak velká stáda antilop, s jakými se nesetkali dosud nikde. Pásly se místy každý druh zvlášť, jinde dohromady ve směsici: pakoně, pufu, arieli, antilopy kravské, bubalové, kozorožci a velké kudu. Nescházely ani zebry a žirafy. Stáda se při pohledu na karavanu přestávala pást, zvířata zdvíhala hlavy, stříhala ušima a pohlížela na bílý palankýn s neobyčejným údivem, a pak v okamžiku prchala. Když uběhla několik set kroků, zase se zastavovala, znova si prohlížela neznámé jim věci, až konečně ukojila zvědavost a začala se zas klidně pást.

Občas se před karavanou hlučně vynořil funící nosorožec, ale přes svou popudlivou povahu a zálibu v útočení na všecko, co se mu namane před oči, hanebně prchal, jak jen spatřil Kinga, kterého jen Stašovy rozkazy zdržely, aby se za ním nepustil.

Africký slon totiž nenávidí nosorožce, a přijde-li na jeho čerstvou stopu, pak spoléhaje na svou velkou sílu, jde po něm, pokud protivníka nenajde a nesvede s ním boj, v němž nosorožec skoro vždy podléhá. Kingovi, který jistě už měl nejednoho nosorožce na svědomí, nebylo snadné vzdát se starého obyčeje, ale byl už tak ochočen a už tak přivykl považovat za svého pána Staše, že když uslyšel jeho hlas a viděl hrozivě hledící oči, spustil zdvižený chobot, složil uši k tělu a šel klidně dále.

Staš by byl sice docela rád viděl boj obrů, ale bál se o Nelu. Kdyby se slon pustil do cvalu, mohl se palankýn rozbít nebo spadnout, a co horšího, ohromné zvíře jím mohlo zavadit o nějakou větev a pak by byl Nelin život v strašném nebezpečí. Staš věděl z líčení lovů, která čítal ještě v Port Saidu, že v Indii se lovci tygrů víc obávají toho, aby slon ve zmatku nebo při pronásledování nezavadil věžičkou o strom, než tygrů samotných. Ostatně i pouhý cval obra je sám o sobě tak těžký, že takovou jízdu nikdo nemůže snést bez újmy na zdraví.

Ale na druhé straně Kingova přítomnost odstraňovala mnohá nebezpečí. Zlostní a drzí buvoli, které téhož dne potkali na cestě k malému jezírku, kde se kvečeru shromažďovala všechna okolní zvěř, také utekli, když spatřili slona, obešli celé jezírko a pili z druhé strany. V noci King, upoutaný za zadní nohu ke stromu, hlídal stan, ve kterém spala Nela. Byla to stráž tak jistá, že Staš sice nařídil rozdělat oheň, ale uznal za zbytečné obklopovat tábor zeribou, ačkoli věděl, že v území obydleném tak četnými stády antilop nemohou chybět ani lvi. A opravdu se této noci stalo, že jich několik začalo řvát v obrovských jalovcích (v Habeši a v horách Karamojských dosahují výšky až padesáti metrů. Viz Elisée Reclus - Pozn. aut.), rostoucích na horských úbočích. Třebaže oheň plápolal, pach koní přivábil lvy až do blízkosti tábora, ale když se Kingovi zprotivilo poslouchat jejich …