Opory společnosti

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Zahradní pokoj v domě Bernickově.

Konzul BERNICK přichází s rákoskou v ruce hrozně rozzloben ze zadního pokoje vlevo a nechá dveře pootevřeny.

BERNICK: Nu, teď jsem mu ukázal, zač je toho loket; tenhle výprask, myslím, si zapamatuje! (Volaje do pokoje.) Co povídáš? – A já povídám, žes nerozumná matka. Ty ho omlouváš, zastáváš se každého jeho uličnictví. – To že není uličnictví? Co je to tedy? Utéci v noci z domova, vyjet si do moře na rybářském člunu, zůstat venku až do bílého dne a nahnat mi smrtelnou úzkost, mně, jemuž hlava zrovna hoří! A kluk se ještě opováží vyhrožovat, že uteče! Jen ať to zkusí! – Ty? Nu, ovšem, to věřím. Ty se náramně staráš o jeho bolesti! Rád věřím, jen kdyby mu šlo do živého! – Tak? Ale já tu zůstavím na světě nějaký úkol; mně není lhostejno, budu-li bezdětek. – Neodmlouvej, Beto! Co jsem řekl, řekl jsem; má domácí vězení – (Naslouchá.) Pst; ať si toho nikdo nevšimne.

KRAP přichází zprava.

KRAP: Máte chvilku pokdy, pane konzule?

BERNICK (zahodí rákosku do kouta): Ovšem, ovšem. Přicházíte z loděnice?

KRAP: Rovnou. Hm –

BERNICK: Nu, stalo se něco s „Palmou“?

KRAP: „Palma“ může zítra na moře, ale –

BERNICK: „Indiánka“ tedy? Cožpak jsem to netušil, že tenhle svéhlavec –!

KRAP: „Indiánka“ může také zítra na moře; ale – daleko nedojede.

BERNICK: Co myslíte?

KRAP: Odpusťte, pane konzule; dveře jsou přivřeny, a myslím, že tam někdo je –

BERNICK (zavře dveře): Tak. Copak zlého, že to nikdo nesmí slyšet?

KRAP: Nu tedy, tenhle Aune chce patrně „Indiánku“ se vším všudy potopit.

BERNICK: Pro pánaboha, jak vás to napadá –?

KRAP: Nemohu si to, pane konzule, jinak vysvětlit.

BERNICK: Nu, tedy mi zkrátka povězte –

KRAP: Povím. Víte sám, jak ledabyle se v loděnici pracuje, co máme nové stroje a nové necvičené dělníky.

BERNICK: Vím, vím.

KRAP: Ale dnes ráno, když jsem přišel dolů, všiml jsem si, že oprava té americké nápadně pokročila; ta veliká díra na spodku – však víte, to vyhnilé místo –

BERNICK: Ano, ano, copak?

KRAP: Je úplně vyspraveno – totiž na pohled; zalátáno; vypadá zcela nově; slyšel jsem, že Aune sám celou noc se světlem dole pracoval.

BERNICK: Ano, ano, a co –?

KRAP: Nešlo mi to na rozum; lidé právě snídali, a tak jsem měl příležitost prohlédnout si nepozorovaně vnějšek i vnitřek lodi, dost těžko jsem se tím vším nákladem dostal dovnitř; ale přesvědčil jsem se. Darebáctví je to, pane konzule.

BERNICK: Tomu nevěřím, pane Krape. Nemohu, nechci nic takového o Aunovi věřit.

KRAP: Je mi líto –, ale je to pravda pravdoucí. Darebáctví, povídám! Kouska nového dříví nedali, pokud jsem mohl postihnout; všechno jen ucpáno, zanýtováno a zalepeno latěmi a hadry, a bůh ví čím. Inu, hudlařina! „Indiánka“ jakživa do New Yorku nepřijede; potopí se jako děravá bečka.

BERNICK: To je hrozné! Ale, slyšte, co tím zamýšlí?

KRAP: Patrně chce způsobit nedůvěru k strojům; chce se pomstít; chce, aby starý kmen pracovníků byl opět přijat na milost.

BERNICK: A tak dává bez rozpaků život mnohých všanc.…