Sedm let v jižní Africe: Druhá cesta

VI.
Třetí pobyt v Diamantových polích

Tak dojel jsem po třetí do Dutoitspanu jsa podobně u velesmutných nesnázích peněžitých jako při prvém svém pobytu. Hned nazejtří po mém příchodu předložil mi attorney (notář) good for (směnku), vydanou před odjezdem mým za M-a, který později utekl, abych ji zaplatil, a brzy potom nezbylo mi než splatiti dalších 117 lib. šterl. Proto bylo mi prodati za každou cenu většinu kožených halen a pštrosích per, jakož i vůz a potah. Také jinak bylo mi se mnohými potížemi bojovati, ježto jsem více než měsíc neměl žádné vydatné praxe, jíž jsem nabyl teprva potom.

Najal jsem si v poboční jedné ulici Dutoitspanské hliněný domek o jednom pokoji, pokrytý galvanisovaným železným plechem; k tomu přistavěna byla z téže látky bouda, pak byl tu dvůr se studní a stáj pro koně, na dvě strany otevřená. Za tyto rozsáhlé místnosti platil jsem měsíčně 5 lib. šterl. nájmu. V červnu domohl jsem se zase znamenité praxe, tak že byl jsem nucen koupiti si jezdeckého koně a v červenci dva ponny a kabriolet. V zimních měsících roku 1874 bylo v Ústředních nalezištích zle: vypukly osypky a tu po několik neděl bylo mi každodenně navštěvovati 40 nemocných, ba některý týden denně i 52.

Jak množili se moji léčenci, tak rostly už opět přípravy mé ku třetí a veliké cestě. Opatřil jsem si nový vůz a deset vybraných silných tahounů. Se všech stran nabízeli se mi průvodčí, než tentokrát umínil jsem si, že budu vybírati s největší obezřelostí.

Velikou úlevu za mého třetího pobytu v Ústředních nalezištích spůsobil mi sluha můj, kapský smíšenec jménem Jan van Stahl, který uměl psáti anglicky a hollandsky, a brzy také naučil se, jak by pomáhal mi ve přípravě léků; nad to pak výborně znal vymáhati od léčenců peníze. V kupeckém jednom krámě poznal jsem mladého prodavače, který, jak se mi zdálo, vynikal vzděláním nad své druhy a též jinak příjemných byl spůsobů. Poznav tedy po svém domnění jeho povahu navrhl jsem mu, aby mne doprovázel; za měsíc pak vskutku přišel ke mně, ježto pán jeho vzdal se obchodu. Theunissen, tak se jmenoval můj nový druh, stal se brzy mým přítelem a přes to, že bydleli jsme a žili přes rok pohromadě, neměl jsem žádných vážných stesků do něho, až teprva na řece Zambesi, kdež mne opustil chtěje ujíti nebezpečenství, kterým hrozila nám zimnice. V Dutoitspaně brzy dovedl připravovati léky a protože měl dosti dobrou znalosť polního hospodářství, byla mi často rada jeho zejména při výběru potahu a&nbs…