Zuřivý reportér a poslední reportáže

II

Čechy a Mexiko

Kdykoli jsem přednášel za emigrace v Mexiku o Československu, četní mexičtí přátelé vyslovili podiv nad tím, jak nápadně stejné osudy v dějinách má jejich a naše země. A opravdu je tomu tak! V obou zemích totiž zničili kdysi Habsburkové odvěkou svobodu a nezávislost – v Mexiku právě sto let před Bílou horou. A právě sto let po odboji proti porobitelům v Mexiku začal náš odboj, takže u nás i v Mexiku trvala habsburská nadvláda právě tři sta let.

V Mexiku jako u nás nezbylo v těch třech stoletích ze starého práva a staré ústavy nic než prázdný titul „království“ (Reino de Neuva España a Království české). Obě země zbaveny svého náboženství a svého jazyka. Tam jako u nás pálili tehdy kněží knihy a ničili sochy – u nás Koniáš, u Mexičanů Zumarraga.

Hospodářská kapitola dobyvatelů začala vykořisťováním půdy. Zlata nebylo již tolik, jak se konkistadoři domnívali – a když se po třech staletích našly nové spousty zlata, o jakých nesnili ani nejprostopášnější dobyvatelé, nenáležela tato část Mexika již Mexiku. Neboť Kalifornie byla přesně rok předtím odstoupena Spojeným státům severoamerickým. Ale stříbra byl nadbytek již při přistání dobyvatelů – bylo ho tolik, že Španělsko by bylo mohlo razit své pesety tady, kdyby v té době nebyly bývaly poměry v Mexiku ještě tak primitivní. K rekonstrukci bylo zapotřebí odborníků, ti však byli v oné zemi Evropy, která měla již ve středověku nejslavnější stříbrné doly, tj. v Čechách. Proto se v historii de la Mineria Mexičana setkáváme na každé stránce se zmínkou o hornících z Kutné hory, z Jáchymova, z Jihlavy a Příbrami.

V Mexiku zavedli v hutnictví metody z Čech, a tak jako se stříbrné mince z Jáchymova, tehdy zvané „Joachimsthaler“ nebo zkráceně „Thaler“, staly světovou mezinárodní mincí pod jménem „Thaler“ či „Dolar“, je stříbrný mexický dolar ještě dnes v Číně a na Dálném východě hlavní měnou. Příval českých horníků do Mexika trval celé století. Byl by to věru námět k historickému románu nebo básni vylíčit osud havíře z Příbrami, který pracoval v Pachuce nebo Taxcu nebo Guanajuatu a utrácel svou mzdu v hlavním městě Mexika.

Město je obklopeno krásnými horami a připomíná našemu havíři jeho královskou vlast, která rovněž leží v údolí chráněném vysokými, částečně zasněženými horami. Ale vše ostatní je tu tak odlišné! Dívky mají tmavý obličej a černé vlasy, ne růžově bílou pleť a světlé kadeře. Místo chleba se jí tortilla, místo koláčů pan dulce, místo míšeňského jablíčka jenom chirimoya, místo pěnícího plzeňského piva se pije kalná pulque. Nevidíme husy, jen krocany, kteří se pasou po městě.

Není tomu dlouho, co jsme byli v divadle a viděli a slyšeli tam „Prodanou nevěstu“. Ne, neviděli a neslyšeli jsme ji. Viděli a slyšeli jsme „Novia vendida“. To je něco docela jiného. Na jeviště přišel Kecal, mysleli jsme, že nám zazpívá, že „zná jednu dívku, ta má dukáty, má dukáty, a chalupu, a chalupu dostane od táty“. Ale kdepak! Zazpíval nám, že „hai una chica con mucha plata, mucha plata“, to jest o dívce, která má hodně stříbra a celé rancho. A komedianti nepřivedli s sebou siláky a nepřinesli činky, nýbrž přivedli ubohá telátka, s nimiž předvedli býčí zápas. A nejdivočejší býk byl Vašek, kterého přemluvila Esmeralda, aby se tak přestrojil.

Přiznejme si, že nám nebylo docela dobře, když jsme slyšeli tuto transplantaci, ale když jsme o tom doma přemýšleli, poznal jsem, že to přece není jen tak beze smyslu přeměnit ty dukáty na stříbro, poněvadž toto stříbro většinou dobývali čeští havíři, kteří pracovali v mexických dolech.

Podobnost českých a mexických dolů konstatoval Alexander Humboldt, který byl a je nejváženějším cizincem v dějinách Mexika. Jako mladý student hornictví z Freiburgu cestoval hodně po Šumavě a Krkonoších a studoval české geologické a hutnické poměry a hlavně metodu zakreslování důlních map, podle nichž kreslil v Mexiku mapy celých krajů a stal se tak prvním vědeckým kartografem Mexika.

Ovšem rytíři, kteří přišli s Cortésem, a úředníci, kteří přišli s místokrálem, nebyli Češi, byli to všichni Španělé, a povolil-li už král v Madridu cizincům, aby se přestěhovali do zámořské kolonie, nebyli to nikdy emigranti z tak kacířské a husitské země, jako byly Čechy. Bude pro vás jistě překvapením, že první obětí rozsáhlé a kruté inkvizice v Mexiku byl náš krajan. A nejenže byl naším krajanem, nýbrž právě to, že jím byl, tvořilo hlavní bod obžaloby proti němu.

Píše …