Pražská dobrodružství

Jedová chýše, tanec s mrtvolou

Málokdy si zajde někdo na procházku do oněch končin Prahy, které se svažují na jih od ulice U Nemocnice a Kateřinské k ulici Na Slupi a dolů do Nuslí. Město, které se tu prostírá, je město nemocných. Celý komplex obsadily ústavy lékařské fakulty, nemocnice a ústavy choromyslných. Jenom tam, kde ústí do Viničné ulice Apolinářská, to vypadá, jako by tu končilo město ústavů a začínala nějaká vesnička. Je tu volné nedlážděné prostranství a rostou na něm vysoké kaštany. V rozích bují tráva. Kamenný světec, svatý Vojtěch, shlíží z podstavce sloupu přívětivě na děti, které u něho na zemi hrají kuličky. Tamhle přichází ruku v ruce hlouček děvčat bez klobouků, v bílých zástěrách. Kdo neví, že to jsou ošetřovatelky, domníval by se, že má před sebou venkovské dívky. Před domky sedí staříci a bafají z fajfky. Domky jsou jednopatrové.

Poslední domek, který vidíme od sochy svatého Vojtěcha a který je hned vedle vesnického kostelíka, je venkovská hospoda, jak poznáme podle červeného nápisu. Vlastně vypadá tahle chýše i na vesnickou hospodu příliš ošuměle a zanedbaně. Ale co už můžeme chtít od hospody v takové zapadlé vesničce?

Ovšem jakmile si sedneme do restaurační zahrady těsně u nizounké zídky, která ji ohraničuje, a podíváme se do rozsáhlého údolí, je hned po iluzi, že jsme na vesnici. Nikde venkovská idyla. Tamhle nahoře za pankráckými poli trčí schované zdi trestnice, trochu vpravo se tyčí do výše vyšehradské skály a hradby s kasematami. Docela nahoře na Vyšehradě stojí bazilika se hřbitovem a Slavínem. Dole Na Slupi velké fakultní ústavy, pak dva velmi známé „kostely pro domorodce“, dál činžáky, na jejich zadních stranách obrovská písmena reklamních tabulí. Všude kouří tovární komíny. A abychom úplně ztratili zdání idyly, zaslechneme křik, který nám proniká až do morku kostí. Ohlédneme se do vedlejší zahrady a vidíme, jak se ošetřovatelky snaží vtěsnat jednu bláznivou do svěrací kazajky…

Je to rub Prahy, který tu vidíme z restaurační zahrady. A hospoda, od které se rozhlížíme, se jmenuje Jedová chýše. Ne snad, že ukazuje jinou Prahu. Ani se tak nejmenuje po pivě. Neboť název pochází už odedávna, a pivo se tu určitě nehltalo z kelímků, jichž se obyčejně užívá při požívání jedů. Snad se tak jmenuje proto, poněvadž se tu scházívali hlavně medici, kteří mají co činit s jedy.

V zažloutlých vydáních Lahrského zpěvníku najdeme pražskou německou studentskou píseň. Vymyslil ji jakýsi doktor lékařství jednoho májového večera roku 1853, tedy v době, kdy básniví synové Německa přicházeli po stovkách do Prahy, kde se na lékařské fakultě vyučovalo poprvé umění, jak léčit zápal plic bez pouštění žilou. Píseň vyslovuje touhu

„Na Větrov do kopce k Vojtěchu
běžel bych k panenkám ve spěchu…“,

a ta se ozývala ještě i v příštích generacích studentů a každý večer tu spěchali na Větrov do kopce, aby nechyběli při „jodoformovém věnečku“.

Téměř všichni lékaři z ústavu pro choromyslné a asistenti z klinik tancovali tu bez obav o svou důstojnost až dlouho do rána, kdy už slunce pozlacovalo nuselské údolí. A jestliže pacient nebo pacientka v jednom z blízkých lékařských ústavů potřebovali lékařskou pomoc, byla rychle po ruce. Mohlo se poslat jen dolů do Jedové chýše na jodoformový věneček nebo na klešťový bál.

Tanečnice pocházely ze tří společenských vrstev: za prvé to byly ošetřovatelky, které měly právě volno, za druhé děvčata, jež sloužila u profesorů filozofické a lékařské fakulty, kteří bydlili v ústavech, a za třetí posluchačky kurzů pro porodní asistentky; kursy se konaly vždy po čtyřech měsících střídavě česky a německy. Rozhovory při tanci se vedly hojně v lékařském duchu. Ošetřovatelky podávaly svým tanečníkům a nadřízeným zprávy o zajímavých symptomech v léčebném průběhu jejich pacientů a leckterý tanečník v pokročilé hodině pošeptal stydlivě prosbu do ouška profesorově kuchařce: „Slečno, uvařte zítra profesorovi něco dobrého k obědu. Dělám odpoledne zkoušku.“

Jodoformový věneček měl jednu zvláštnost: šestou figuru čtverylky, která se roztančila až ven do zahrady…

Chceme-li být důkladní, z…