Pražská dobrodružství

Píseň o kanonýru Jabůrkovi

V hospodách se občas svádějí rvačky s civilisty. Jsou to však opovrhovaní protivníci: nemají zbraně. Chlapi se jednoduše vyrazí ze dveří a konec, jaképak fraky s civilisty.

Vážnější už to bylo, když se hrdinně potýkala dvě tělesa bývalé rakousko-uherské armády, jedno, které podléhalo říšskému ministerstvu války, a druhé, jež příslušelo ministerstvu zeměbrany.

Ať už to bylo při pití, nebo při tanci, ať už se utkali c. k. a c. a k., příslušníci zeměbrany a říšská vojska v boji na sklenice z dálky, nebo v boji na facky zblízka, vždycky se branná moc rozpadla na dvě skupiny. Ba i když se zanotovala v hospodě některá z vojenských písní, jejichž zpěv důstojníci na manévrech shovívavě a mlčky trpěli jenom po nesmírně namáhavých pochodech, rušila nepřátelská skupina harmonii hlasů jinou písničkou. Byla jenom jediná výjimka: píseň o kanonýru Jabůrkovi. Ke zpěvu této písně se spojili zeměbranci s říšskými vojáky, černočepičáci s šedočepičáky, pěchota, která rány zasazuje, se sanitou, která rány hojí, zákopníci, kteří ve válce všechno staví, s dělostřelci, kteří ve válce všechno rozstřílejí. Nejsvětější chór!

Jednomyslná úcta vzdávaná této písni svědčí o smyslu pro válečné hrdinství. Neboť kanonýr Jabůrek, o jehož osobnosti nezaznamenává nic ani německý, ani český naučný slovník, je muž, proti němuž ostatní hrdinové válečných dějin všech dob a národů neznamenají pranic. Například tolikrát opěvovaný Leodinas nejednal při obraně Thermopylské soutěsky – jak hlásají tehdejší boží muka – jinak, než „jak zákony kázaly mu“. Ale kanonýr Jabůrek! Kde v branném zákoně, v kterém nařízení je psáno, že ulítne-li někomu hlava, musí se ještě omlouvat, poněvadž nemůže zdvihnout ruku k hlavě na pozdrav, kde v cvičebním řádu stojí, že… ale nepředbíhejme písni.

Epopej má sedmnáct čtyřveršových slok a je složena v českoněmecké řeči. Vlastně je česká, ale je tak propletena vojenskými výrazy jako „feuerwerker“, „kmán“, „lunt“, „meldovat“ a německým klením, že z češtiny ani z němčiny mnoho nezbývá. Komponista ani libretista písně není znám. Píseň o kanonýru Jabůrkovi pojednává – jak snad už prozrazuje název – o příběhu kanonýra Jabůrka. U Králového Hradce, kde létaly koule prudce, zatímco po zemi se váleli v krvi kmáni, šarže, oficíři, kobyly i kanonýři (všimněte si pořadí této hodnostní stupnice), dokázal své hrdinství:

A u kanónu stál
a pořád ládoval,
a u kanónu stál
a furt jen ládoval.

Pokaždé když padne do pruských řad jedna z jeho dvoucentových dělových „kuliček“, je slyšet na protivníkově straně, jak „ubozí Prajzíčkové“ Jabůrka proklínají. Ale Jabůrek střílí dál. Když generál uslyšel o udatném Jabůrkově chování, při…