Doktor Živago

Boris Pasternak
(Hodnocení: 5)

139 Kč

Elektronická kniha: Boris Pasternak – Doktor Živago (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: pasternak04 Kategorie: Štítky: , ,

Popis

E-kniha Boris Pasternak: Doktor Živago

Anotace

Román Doktor Živago, dlouhá léta ve vlasti autora i u nás obestřený fluidem zakázaného, vyvolal rozruch a paniku hned v r. 1956, kdy jej Pasternak dopsal a nabídl k uveřejnění. Neuspěl. O rok později vyšel rusky v Itálii, zanedlouho pak italsky, anglicky, švédsky, norsky, francouzsky a německy. Roku 1958 byla spisovateli udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout… Jednotlivé části románu zachycují klíčové okamžiky života titulního hrdiny Jurije Živaga, spojené s významnými společenskými událostmi v Rusku: 1905 – ruská revoluce a stávky dělníků, první světová válka, revoluce 1917, porevoluční vývoj. Jako červená nit se románem vine láska, děj je rovněž prostoupen úvahami o smyslu života a umění. Mimořádnou roli sehrává v díle náhodná osudovost, která vstupuje do životů jednotlivých postav a vzájemně je propojuje. Podle románu byl r. 1965 natočen úspěšný film ověnčený pěti Oscary.

O autorovi

Boris Pasternak

[10.2.1890-30.5.1960] Ruský prozaik, básník a překladatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Boris Pasternak se narodil roku 1890 v Moskvě, v rodině významného malíře Leonida Pasternaka. V dětství projevoval výtvarné a hudební nadání, které uplatnil také v literatuře. Té se věnoval celý svůj život. Univerzitní studia filozofie a literatury absolvoval v Moskvě a v Marburgu. Za román Doktor Živago uveřejněný roku...

Boris Pasternak: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

Доктор Живаго

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

5 recenzí Doktor Živago

  1. Vladimír Nekonečný –

    Doktor Živago je mistrovské dílo, které nabízí hluboký pohled do duše ruského intelektuála zmítaného v bouřlivých časech. Pasternakova schopnost propojit osobní osudy s velkými historickými událostmi je obdivuhodná. Jazyk je poetický, postavy komplexní a dějová linie, ač náročná, odměňuje pozorného čtenáře bohatými myšlenkami a emocemi. Pro každého, kdo se zajímá o ruskou historii a literaturu, je tato kniha nezbytností.

  2. Anna Jistebnická –

    Doktor Živago mi připomněl, jak silně může literatura odrážet lidské osudy i celou dobu. Četla jsem ho po letech znovu a znovu mě zasáhlo, jak poeticky Pasternak píše o životě, o utrpení, ale i o naději. Líbilo se mi, že Jurij není žádný hrdina, ale obyčejný člověk, který se snaží žít a milovat v těžkých časech. Místy mi to přišlo rozvleklé, ale zároveň chápu, že ta určitá pomalost k takovému dílu patří. A poezie na konci? Krása. Pro mě silná a dojemná četba.
    Dala bych spíš 4 a půl hvězdičky, kdyby to šlo.

  3. Lenka Novotná –

    Příběh lásky mezi Živagem a Larou mě dojal. Je to silný a tragický vztah na pozadí těžkých časů. I když některé části byly náročné na čtení, emocionální hloubka příběhu mě fakt vzala.

  4. Šimon Kladenský –

    Z literárního hlediska je Doktor Živago fascinujícím příkladem románu, který se vymyká klasickým narativním strukturám. Pasternak klade důraz na jazykovou obrazotvornost a filosofickou rovinu, čímž vytváří text, který je více než jen příběh – je to meditace o životě, lásce, smrti a umění. Rozvolněná kompozice může být náročná, ale zároveň umožňuje čtenáři ponořit se do světa postav s nebývalou hloubkou. Ocenil jsem i způsob, jakým Pasternak skrze Jurije reflektuje vlastní vnitřní zápasy. Kniha pro náročného čtenáře, který hledá víc než jen děj.

  5. Božena Kvídová –

    Kniha Doktor Živago je napsaná krásným jazykem (a Zábranův překlad je výborný), ale pro mě byla místy až příliš složitá a zdlouhavá. Občas jsem se ztrácela se v množství postav a historických událostí. Je k tomu třeba přistupovat tak, že to není úplně odpočinkové čtení, ale na druhou stranu naprosto chápu, proč je tahle kniha považována za klasiku.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

12

   Propagátor družstevnictví Kostojed seděl na návštěvě nahoře u Živagových a mlaskavě ocucával zaječí lopatku, kterou ho pohostili. Měl strach z průvanu a nachlazení. – „Odkud vám tady tak táhne?“ vyptával se a pořád si přesedal, aby si našel chráněnější místečko. Konečně se uvelebil tak, že na něho nefoukalo, řekl: „Teď je to dobré,“ čistě ohlodal lopatku, olízal si prsty, utřel si je do kapesníku, poděkoval hostitelům a poznamenal:

„To tak táhne od okna. Musíte ho ucpat. Vraťme se ale k předmětu sporu. Nemáte pravdu, doktore. Pečený zajíc je báječná věc, ale vyvozovat z toho, že lidé na vesnici žijí v blahobytu, to je, s prominutím, přinejmenším odvážné, to je příliš překotný a riskantní závěr.“

„Ale ne, nerozuměl jste mi,“ namítal Jurij Andrejevič. „Jen se podívejte na ty stanice. Stromy nepokáceli, ploty zůstaly celé. A ty trhy! Ty ženské! Nemáte z toho pocit uspokojení? Někde je přece jen život. Někomu se daří. Nenaříkají všichni. Tím je ospravedlněno vše.“

„Bylo by to krásné, kdyby to byla pravda. Jenže tomu tak není. Jak jste na to přišel? Jen se někam rozjeďte, takových sto verst od trati. Rolníci se bouří, všude samá povstání. Ptáte se proti komu? Proti bílým i proti rudým, podle toho, kdo je zrovna u moci. Řeknete si – aha, mužik je nepřítel všech režimů, sám neví, co chce. Promiňte, ale jásáte předčasně. On to totiž ví líp než vy, jenže chce něco úplně jiného než my dva.

Když ho revoluce probudila, usoudil, že se splňuje jeho odvěký sen o samostatném životě, o anarchistické existenci na nějakém osamělém dvorci, kde by byl živ jen z práce vlastních rukou, bez závislosti na komkoli a závazků ke komukoli. Jenomže z útlaku staré, svržené státní moci dostal se do ještě tíživějšího područí nového revolučního nadstátu. Proto teď vesnice vře a není s to najít klid. A vy mi říkáte, že sedláci si žijí blaze. Nic nevíte, kamarádíčku, a jak vidím, ani vědět nechcete.“

„No a co – já opravdu nechci. To říkáte naprosto správně. Dejte mi svatý pokoj! Proč bych měl všechno vědět a pro všechno být nadšený? Doba mě nebere v úvahu a vnucuje mi, co chce. A tak dovolte i mně, abych ignoroval fakta. Říkáte, že má slova neodpovídají skutečnosti. Ale copak teď je v Rusku nějaká skutečnost? Já myslím, že ji tak vystrašili, že se někde schovává. Chci věřit, že vesnice se má líp a že vzkvétá. Ale jestli i to je omyl, co mám pak dělat? Pro co mám žít, koho mám poslouchat? A žít musím, mám přece rodinu.“

Jurij Andrejevič mávl rukou a spor s Kostojedem přenechal Alexandru Alexandroviči, aby jej ukončil on. Přisunul se až na kraj kavalce, sklonil hlavu a koukal, co se děje dole.

Tam právě společně rozmlou…