Doktor Živago

Boris Pasternak

139 

Elektronická kniha: Boris Pasternak – Doktor Živago (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: pasternak04 Kategorie: Štítky: , ,

Popis

E-kniha Boris Pasternak: Doktor Živago

Anotace

Román Doktor Živago, dlouhá léta ve vlasti autora i u nás obestřený fluidem zakázaného, vyvolal rozruch a paniku hned v r. 1956, kdy jej Pasternak dopsal a nabídl k uveřejnění. Neuspěl. O rok později vyšel rusky v Itálii, zanedlouho pak italsky, anglicky, švédsky, norsky, francouzsky a německy. Roku 1958 byla spisovateli udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout… Jednotlivé části románu zachycují klíčové okamžiky života titulního hrdiny Jurije Živaga, spojené s významnými společenskými událostmi v Rusku: 1905 – ruská revoluce a stávky dělníků, první světová válka, revoluce 1917, porevoluční vývoj. Jako červená nit se románem vine láska, děj je rovněž prostoupen úvahami o smyslu života a umění. Mimořádnou roli sehrává v díle náhodná osudovost, která vstupuje do životů jednotlivých postav a vzájemně je propojuje. Podle románu byl r. 1965 natočen úspěšný film ověnčený pěti Oscary.

O autorovi

Boris Pasternak

[10.2.1890-30.5.1960] Ruský prozaik, básník a překladatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Boris Pasternak se narodil roku 1890 v Moskvě, v rodině významného malíře Leonida Pasternaka. V dětství projevoval výtvarné a hudební nadání, které uplatnil také v literatuře. Té se věnoval celý svůj život. Univerzitní studia filozofie a literatury absolvoval v Moskvě a v Marburgu. Za román Doktor Živago uveřejněný roku 1957...

Boris Pasternak: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

Доктор Живаго

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Doktor Živago“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3

   Noc přinesla spoustu nepředvídaného. Oteplilo se, což bylo na tuhle roční dobu nezvyklé. Mžil déšť drobný jak perličky a tak vzdušný, že se zdálo, že se ani nedotkne země a jako opar vodního prachu se rozplývá ve vzduchu. To ale bylo jen zdání. Jeho teplá, v pramíncích se roztékající vláha stačila na to, aby dočista smyla sníh ze země, která se teď celá černala a leskla jak zpocená.

Zakrslé jabloně, celé nalité pupeny, zázračně vystrkovaly větve přes ploty do ulice. S nepravidelným ťukáním z nich dopadaly na dřevěné chodníky vodní kapky. Jejich proměnlivé bubnování se rozléhalo po celém městě.

Ve dvoře fotoateliéru štěkal psíček Tomik, štěňátko, které na noc uvázali na řetěz. V sadu u Galuzinových hlasitě krákala vrána, podrážděná nejspíš jeho štěkotem.

Na dolním konci města přivezli kupci Ljubeznovovi tři vozy zboží. Odmítal je přijmout, říkal, že jde o omyl a že si takové zboží nikdy neobjednal. Formani, chlapi jako hory, se odvolávali na pozdní hodinu a prosili, aby je u sebe nechal přespat. Kupec se s nimi hádal, vyháněl je a nechtěl jim otevřít vrata. Jejich láteření bylo také slyšet po celém městě.

V sedm hodin podle bible a v jednu hodinu po půlnoci podle obecného počítání času se od toho nejhřmotnějšího, sotva rozhoupaného zvonu u Vozdvižení oddělila a vyplula, mísíc se s temnou vláhou deště, vlna tichého, temného a sladkého hukotu. Odlomila se od zvonu tak, jako se odlomí od břehu a rozpustí se v řece hrouda hlíny stržená jarní záplavou.

Byla noc před Zeleným čtvrtkem, den Dvanácti evangelií. V pozadí, za síťovitou clonou deště, se pohnula a vyplula ještě sotva rozeznatelná světélka, ozařující čela, nosy a tváře. Věřící šli na jitřní.

Po čtvrthodině se od kláštera ozvaly kroky, blížící se po dlažbě dřevěného chodníku. To se vracela domů z jitřní kupcová Galuzinová, ačkoli mše sotva začala. Šla nepravidelným, nejistým krokem, hned se rozběhla, hned zas zůstávala stát, v šátku přehozeném přes hlavu a v rozepnutém kožichu. V dusném kostele se jí udělalo nevolno a vyšla na vzduch, ale teď se styděla a litovala, že nevydržela do konce bohoslužby a že už druhý rok nebyla u zpovědi. To však nebylo příčinou jejího smutku. Přes den ji zarmoutil mobilizační rozkaz, který byl vylepený všude a vztahoval se i na jejího ubohého hlupáčka syna Těrešu. Snažila se vyhnat to trápení z hlavy, ale cár vyhlášky, bíle svítící odevšad, jí to znova připomínal.

Dům měla za rohem, na dosah ruky, ale venku jí bylo líp. Chtělo se jí pobýt na vzduchu, domů, do dusna ji to netáhlo.

Skličovaly ji smutné myšlenky. Kdyby ji napadlo promyslet je nahlas po pořádku, nestačila by jí slova a nebyla by s nimi hotova do svítání. Ale tady na ulici ji tyto neradostné představy přepadávaly v celých hejnech a se všemi si mohla poradit za pár minut, než dvakrát či třikrát přešla od kláštera na roh náměstí.

Velikonoce přede dveřmi, ale v domě nebylo živé duše, všichni se rozprchli a nechali ji samotnou. Nebo snad není samotná? Ovšemže je. Schovanku Ksjušu nemůže počítat. Co je vlastně …