Nepřítel lidu

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ

Velký staromódní sál v domě kapitána Horstera. Otevřené křídlové dveře v pozadí vedou do předsíně. Na levé stěně tři okna; uprostřed na protější stěně je upravena vyvýšenina a na ní stolek se dvěma svíčkami, s karafou vody, sklenicí a zvonkem. Jinak je sál osvětlen svícny na zdech mezi okny. Nalevo v popředí stojí stůl a židle, na stole svíčka. Vpředu napravo dveře a u nich několik židlí.

Velké shromáždění občanů města všech stavů. Mezi davem je vidět ojedinělé ženy a několik školáků. Z pozadí přicházejí další a další, takže se sál naplňuje.

JEDEN OBČAN (k druhému, na kterého narazí): Lamstade, tys tu taky?

OSLOVENÝ: Já chodím na všechny lidové schůze.

SOUSED: Vzal jste si s sebou přece píšťalku?

DRUHÝ OBČAN: To se ví, že vzal. Vy ne?

TŘETÍ OBČAN: Zajisté. A lodník Evensen říkal, že si vezme velikánský roh.

DRUHÝ OBČAN: Evensen je pašák. (Smích v hloučku.)

ČTVRTÝ OBČAN (přistoupí): Poslyšte, povězte mi, co se to tu vlastně dnes večer bude dít?

DRUHÝ OBČAN: Doktor Stockmann bude mít přednášku proti starostovi.

NOVĚ PŘÍCHOZÍ: Ale starosta je přece jeho bratr.

PRVNÍ OBČAN: Na tom nezáleží. Doktor Stockmann se nebojí.

TŘETÍ OBČAN: Ale je v neprávu, bylo to v „Poslu lidu“.

DRUHÝ OBČAN: Ano, jistě je tentokrát v neprávu, vždyť mu nechtěli půjčit sál ani ve spolku majitelů domů, ani v občanském klubu.

PRVNÍ OBČAN: Ani lázeňský sál mu nepřenechali.

DRUHÝ OBČAN: Ne, to se nediv.

MUŽ (v jiném hloučku): Poslyšte, při kom má člověk v téhle věci vlastně být?

JINÝ MUŽ (tamtéž): Jen dávej pozor na tiskaře Aslaksena a dělej to, co bude dělat on.

BILLING (s aktovkou pod ramenem, razí si cestu davem): Promiňte, pánové! Směl bych projít? Budu referovat pro „Posla lidu“. Tisíceré díky! (Sedne si ke stolu vlevo.)

DĚLNÍK: Kdo je to?

JINÝ DĚLNÍK: Copak ho neznáš? To je přece ten Billing, co pracuje pro Aslaksenovy noviny.

Kapitán HORSTER přivádí paní STOCKMANNOVOU a PETRU dveřmi v popředí vpravo. EJLIF a MORTEN jdou s nimi.

HORSTER: Myslil jsem, že tady by mohla sedět rodina, tady se dá snadno vyklouznout, kdyby k něčemu došlo.

PANÍ STOCKMANNOVÁ: Myslíte, že bude nějaký rámus?

HORSTER: Člověk nikdy neví – mezi tolika lidmi – Ale posaďte se docela klidně.

PANÍ STOCKMANNOVÁ (sedne si): Jak bylo od vás hezké, že jste nabídl Stockmannovi sál.

HORSTER: Když nikdo jiný nechtěl –

PETRA (která si také sedla): A bylo to také statečné, Horstere.

HORSTER: Ach, zdá se mi, že k tomu nebylo zapotřebí tak velké odvahy.

Redaktor HOVSTAD a tiskař ASLAKSEN se dostanou zároveň, ale každý zvlášť, skrze zástup do popředí.

ASLAKSEN (jde k Horsterovi): Doktor ještě nepřišel?

HORSTER: Čeká tam uvnitř. (Rozruch u dveří v pozadí.)

HOVSTAD (k Billingovi): Tady máme starostu. Vidíte!

BILLING: Ano, Bůh mne zatrať, on přece přišel!

STAROSTA Stockmann razí si mírně cestu skrze shromážděné, zdraví zdvořile a stoupne si ke zdi nalevo. Za chvíli vejde DOKTOR STOCKMANN dveřmi vpravo v popředí. Je černě oblečen, v císařském kabátě s bílým nák…