Nepřítel lidu

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Redakce „Posla lidu“. Nalevo v pozadí je vchod. Napravo na téže stěně jsou zasklené dveře, jimiž je vidět do tiskárny. Na pravé stěně dveře. Uprostřed místnosti velký stůl pokrytý papíry, novinami a knihami. Vpředu nalevo okno a u něho psací pult s vysokou židlí. U stolu dvě lenošky, několik jiných židlí podél stěn. Pokoj je šerý a neútulný, zařízení staré, lenošky špinavé a roztrhané. V tiskárně je vidět dva sazeče, kteří pracují; opodál je v chodu ruční lis.

Redaktor HOVSTAD u psacího pultu píše. Za chvíli vejde zprava BILLING s doktorovým rukopisem v ruce.

BILLING: No, to musím říci –

HOVSTAD (píše): Pročetl jste to?

BILLING (položí rukopis na psací pult): Ano, pročetl.

HOVSTAD: Nezdá se vám, že je doktor hodně ostrý?

BILLING: Ostrý? Ať mne hrom zabije, je drtivý. Každé slovo dopadá důrazně jako – jak bych to řekl – jako úder perlíkem.

HOVSTAD: Ale ti lidé při prvním úderu nepadnou.

BILLING: To je pravda, ale pak budeme tlouci dále – ránu za ranou, až se celá moc těch velkých pánů zhroutí. Když jsem seděl tam uvnitř a tohle četl, bylo mi, jako bych viděl zdáli přicházet revoluci.

HOVSTAD (otočí se): Pst, neříkejte to tak nahlas, Aslaksen by to mohl slyšet.

BILLING (ztlumí hlas): Aslaksen je strašpytel, zbabělec, nemá v sobě mužnou odvahu. Ale tentokráte prosadíte přece svoji vůli? Co? Doktorův článek přijde přece do listu?

HOVSTAD: Ano, jen když starosta nepovolí po dobrém –

BILLING: To by bylo po čertech mrzuté.

HOVSTAD: Nu, na štěstí můžeme využitkovat situaci, ať se stane cokoli. Nepřistoupí-li starosta na doktorův návrh, bude mít na krku všechny drobné občany – celý spolek majitelů domů a ostatní. A přistoupí-li na něj, pak si to rozlije s houfem velkých majitelů lázeňských akcií, kteří doposud byli jeho nejlepší oporou –

BILLING: Ano, zajisté, protože ti budou jistě musit klopit náramně moc peněz –

HOVSTAD: Ano, na to můžete vzít jed. A pak bude kruh prolomen, vidíte, a pak my tady v novinách den ze dne budeme objasňovat veřejnosti, že starosta je neschopný v tom a v onom a že všechna čestná místa v městě, celá obecní správa by měla být vložena do rukou svobodomyslných lidí.

BILLING: To je, bůh mne zatrať, čirá pravda! Vidím to – vidím to, stojíme těsně před začátkem revoluce.

Někdo klepe.

HOVSTAD: Pst! (Volá.) Dále!

Doktor STOCKMANN vejde dveřmi v pozadí vlevo.

HOVSTAD (jde k němu): Hleďme, tady je doktor! Nuže?

DOKTOR STOCKMANN: Můžete tisknout, pane Hovstade!

HOVSTAD: Dopadlo to tedy tak?

BILLING: Sláva!

DOKTOR STOCKMANN: Povídám, můžete tisknout. Ovšem, že to tak dopadlo. Ale teď budou mít, co chtěli. Pane Billingu, teď bude tady v městě válka!

BILLING: Doufám, že válka na nůž! Nůž na krk, pane doktore!

DOKTOR STOCKMANN: Pojednání je jen začátek. Mám už hlavu plnou námětů na čtyři, pět dalších článků. Kde máte Aslaksena?

BILLING (volá do tiskárny): Aslaksene, pojďte sem na okamžik!

HOVSTAD: Povídal jste čtyři, pět článků? O téže věci?

DOKTOR STOCKMANN: Ne – kdepak! Ne, to bude o doce…