Božský imperátor Duny

Většina civilizací je založena na zbabělosti. Je tak snadné civilizovat tím, že učíte zbabělosti. Snížíte měřítka, která vedla ke statečnosti. Omezujete vůli. Regulujete přání. Ohrazujete obzory. Pro každé hnutí vydáte zákon. Popíráte existenci chaosu. Učíte dokonce i děti dýchat pomalu. Krotíte.

UKRADENÉ DENÍKY

Když Idaho poprvé zahlédl vesnici Tuono, zůstal šokované stát. Tohle je domov fremenů?

Jednotka Rybích mluvčích je odvezla z Citadely za úsvitu. Idaho a Siona letěli spolu ve větší ornitoptéře a doprovázely je dvě menší hlídkové lodi. A letěli pomalu, skoro tři hodiny. Přistáli u plochého, okrouhlého hangáru z plastokamene, skoro kilometr od vesnice. Výhled na ni zakrývaly duny, které na jejich místě přidržoval sporý porost ostré trávy a tu a tam nějaký keř. Jak sestupovali dolů, zdálo se, jako by Val přímo za vesnicí rostl a vesnice se proti takové obrovitosti zmenšovala.

"Muzejní fremeny udržujeme víceméně nekontaminované mimoplanetární technologií," vysvětlila Nayla, zatímco doprovod zavíral toptéry do hangáru. Jedna strážkyně už byla vyslána poklusem dopředu do Tuona, aby oznámila jejich příchod.

Siona během celého letu prakticky mlčela, ale prohlížela si Naylu s tajeným napětím.

Když pochodovali přes duny k vesnici, Idaho se chvíli pokoušel představit si, že je znova ve starých časech. Mezi rostlinami bylo vidět písek a v údolích mezi dunami byla půda vyprahlá, tráva žlutá a keře podobné klacíkům. Tři supi kroužili po nebeské klenbě - fremeni tomu říkávali "pátravý let". Idaho se to pokusil vysvětlit Sioně, která šla vedle něj. O mrchožrouty se člověk staral teprve tehdy, když začali sestupovat.

"Tohle už mi o supech řekli," odpověděla chladně.

Idaho si všiml vlhkosti na jejím horním rtu. Bylo cítit kořenný pach potu, jak jednotka pochodovala těsně kolem nich.

Ale neměl dost živou fantazii, aby dokázal ignorovat rozdíly mezi minulostí a současností. Filtršaty, které měli na sobě, byly spíš pro parádu než pro účinné zadržování vody. Žádný pravý fremen by jim svůj život nesvěřil, dokonce ani tady, kde byla ve vzduchu cítit nedaleká voda. A Naylina jednotka Rybích mluvčích nešla fremensky tiše. Klábosily mezi sebou jako děti.

Siona se vedle něj vlekla v zachmuřeném mlčení a každou chvíli se podívala na široká svalnatá záda Nayly, která pochodovala několik kroků před jednotkou.

Co to mezi těmi dvěma ženami je, uvažoval Idaho. Zdálo se, že Nayla je Sioně oddána, že visí na každém jejím slově, že je poslušna každého rozmaru, který Siona vysloví… s tou výhradou, že by se ani o vlásek neodchýlila od splnění rozkazu, který je do vesnice Tuono přivedl. A přitom se zároveň Sioně podřizovala a oslovovala ji "velitelko". Mezi těmi dvěma bylo něco hlubokého, něco, co v Nayle vzbuzovalo úctu a strach.

Konečně došli ke svahu, který vedl k vesnici a ke zdi za ní. Shůry vypadalo Tuono jako hrstka třpytivých obdélníků těsně za stínem zdi. Z bližšího pohledu se ale změnila ve změť rozpadajících se chatrčí, které působily o to dojemněji, že se jejich obyvatelé zjevně pokoušeli vesnici vyzdobit. Kousíčky minerálů a kovů vytvářely na stěnách lesklé obrazce. Rozervaný zelený prapor vlál na kovové žerdi na vrcholu nejvyššího stavení. Závany větru přinášely pach odpadků a nepokrytých žump. Hlavní vesnická ulice vedla až do řídce osázeného písku v tom směru, odkud jednotka přicházela, a končila nepravidelným okrajem rozbitého chodníku.

Delegace ve fremenských pláštích stála poblíž domu se zeleným praporem a spolu s ní tu vyčkávala i Rybí mluvčí, kterou Nayla vyslala napřed. Idaho napočítal v delegaci osm lidí, samé muže: jejich oděvy vypadaly jako autentická tmavohnědá fremenská roucha. Pod kápí jednoho z nich zahlédl zelenou pásku kolem hlavy - to je nepochybně naíb. Stranou čekaly děti s květinami. Vzadu z postranních uliček vykukovaly ženy v černém. Idaha celá ta scéna zneklidňovala.

"Tak jdeme, ať to máme za sebou," řekla Siona.

Nayla přikývla a vyrazila ze svahu na ulici první. Siona a Idaho zůstali několik kroků za ní. Zbytek jednotky je neuspořádaně následoval - Rybí mluvčí teď mlčely a rozhlížely se s netajenou zvědavostí.

Jak se Nayla blížila k delegaci, muž se zelenou čelenkou postoupil vpřed a uklonil se. Pohyboval se jako stařec, ale Idaho si všiml, že není starý, nejvýš tak ve středním věku, tváře že má hladké a bez vrásek, široký nos bez jizev po trubicích dechových filtrů - a ty oči! V očích byly jasně vidět panenky, nebyla to modromodrá barva člověka závislého na koření. Byly to hnědé oči. Hnědé oči u fremena!

"Jmenuji se Garun," představil se, když se před ním Nayla zastavila. "Jsem zdejší naíb. Fremeni vás vítají v Tuonu."

Nayla ukázala přes rameno na Sionu a Idaha, kteří se zastavili těsně za ní. "Je pro hosty připraveno ubytování?"

"My fremeni jsme vyhlášení svou pohostinností," odpověděl Garun. "Všechno je připraveno."

Idaho zavětřil kyselé pachy a zvuky toho místa. Zadíval se otevřenými okny do nitra stavby se zeleným praporem. Atreidský prapor nad něčím takovým? Okno vedlo do hlediště s nízkým stropem, na vzdálenějším konci bylo malé vyvýšené pódium. Viděl řady sedadel, kaštanový koberec na zemi. Všechno to vypadalo jako připravené divadlo, kde je možno bavit turisty.

Šoupavé zvuky nohou vrátily Idahovu pozornost ke Garunovi. Všude kolem delegace se tísnily děti a ve špinavých rukou podávaly kytičky křiklavě červených květů. Květiny byly zvadlé.

Garun se obrátil k Sioně, protože správně rozpoznal zlaté lemování její velitelské uniformy.

"Budete si přát předvést naše fremenské obřady?" zeptal se. "Třeba hudbu? Nebo tanec?"

Nayla si vzala od jednoho dítěte kytičku, přivoněla si k ní a kýchla.

Jiný kluk přistrčil květiny Sioně a díval se přitom na ni rozšířenýma očima. Květiny přijala, ale na dítě se ani nepodívala. Když se děti přiblížily k Idahovi, zahnal je g…